Do německého rozpočtu prý přinese půl miliardy € čistého. Tak děl ministr Dobrindt na základě jakéhosi dobrozdání, které si sám objednal. Dobrindt alespoň dostál slovu, že donce října podá konečný návrh.

Fakta a věštby:
Od čtvrtka se proslýchá, že chystaný roční poplatek bude od roku 2016 obnášet, dle - a tady pozor! - typu vozidla, obsahu, váhy, vlečňáků a emisí mezi 74 až 130 €. Deset dní prý bude bratru po deseti Eurech. Pokud ovšem nenastanou nějaké změny. Za to je už celkem jisté, že se tomu oficielně nebude říkat Maut ani Wegelagerersteuer, nýbrž eufemisticky „Infrastrukturabgabe“.
Dosud žádná věštírna však neposkytla spolehlivou informaci, kolik peněz bude takto vybráno, a už vůbec ne, kolik zbyde na deklarovaný účel Infrastukturabgaby.

Faktem je, že silnice a mosty nepoměrně nejvíc ničí nákladní doprava, za kterou již dávno poplatky jsou, aniž by jakkoliv pokryly údržbu – o níž se říká, že činí možná sedm miliard ročně. Za osobní dopravu by se z tohoto hlediska vlastně nemělo platit nic nebo téměř nic a to nikde. Faktem je, že podstatná část poplatků se ukrývá v daních za pohonné hmoty, z nichž se financuje kdeco jiného než silice. A faktem je, že druhé nejnebezpečnější objekty s nimiž se můžete na dálnici setkat jsou ony pekelně rychlé firemní dodávky, na něž se nevztahuje ani poplatek za náklaďáky, ani ten plánovaný za osobáky.
Ale tady přece nejde o fakta.

Vnitropolitično:
Zavedení poplatku za osobní dopravu je asi skutečně nevyhnutelné. Přesněji řečeno, nevyhnutelné je demonstrativní odhodlání k jeho zavedení:
Předně protože jej před volbami populistickým způsobem slíbil ministerský vladař Seehofer svým věrným Bavorům, po leta už dožíraným, že ať se vrtnou kamkoliv, do Rakouska, do Švýcarska, do Čech, všude musejí cvakat jako mourovatí za těch pár mrzkých, navíc omezenou rychlostí vykastrovaných kilometrů, kdežto cizáci si dranděj zadara v nemytých křápech po husté, daněmi placené síti. A ještě drze blikají v levé stopě, jakoby měli nárok na jediný nezaplacený metr bílé čáry. (My na jihozápadě Německa zase obdobně namíchnutě cálujem ve Švýcarsku, Francii a po Italii - vlastně všichni a všude, kromě Holandska, Luxemburgu, Skandinávie a Mongolska, vůči nimž jakžto jediným se budeme po zavedení mýtného vskutku muset hanbit z nevelkorysosti.)

Takto se tedy předvolebně odvázav, musel Seehofer zaslíbené mýtné prosazovat do roztrhání těla, přinejmenším pak do příštích voleb. Nikoliv tedy těla svého, nýbrž svého řeholníka nastrčeného, páně ministra dopravy Ramsauera. Kancléřka, o níž se naivně soudí, že prý udělala chybu, když se před volbami i před kamerami výslovně zařekla, že za její vlády žádné mýtné nebude, vůbec chybu neudělala. A to ať mýtné bude či nebude. Před volbami svým výrokem toliko polaskala ony (nepříliš četné) voliče CDU/CSU, kteří byli proti mýtnému (respektive, a to v daleko větší míře, byli proti Seehoferovi jako takovému), zatímco jiní voliči dali CDU/CSU hlas právě kvůli furiantské seehoferovské přísaze pomsty, a neméně i v očekávání slasti, jak si pan Seehofer s remcající EU-komisí hodlá po volbách vytřít

A po volbách? Po volbách se kancléřka dala s drobným pokašláváním utáhnou na vařené nudli aby, na oko ustaraně, vyčkávala, nepohoří-li Seehofer se svým návrhem u Evropské komise, což by pro ni byla tzv. win-win situace. Posupní nepřátelé bajuvarského populisty to od ní považovali za jeden z legendárně mazaných tahů, že totiž poskytuje Seehoferovi prostoru, aby se spolu se svým Ramsauerem ztrapnil před celou Evropou. Stoupenci mýtné odvety (zejména za rakouský Pickerl) byli naopak rádi, že jim Mutti nekazí radost puntičkářským dodržováním předvolebních slibů.

Znalci CSU zatím v týdenním taktu navrhovali všechny možné kombinace: mýtné jen za dálnice, za veškeré silnice i dálnice, za silnice státní, s vyjímkou pohraničí atd., roční, týdenní, na sto kroků od hranic, dle počtu válců, váhy vozu a celkové otylosti řidiče.

Jak se nyní zdá, Seehofer přecejen nepohoří, což mnozí považují za mrzuté už samo o sobě. On totiž lišák včas vyměnil svého původního alchymistu dopravy Ramsauera, z něhož již povážlivě doutnalo, za šikovnějšího Dobrindta, který se dokonce dovede vyjadřovat souvislými větami. Teď se dal dosud příslušný komisař Kallas slyšet, že nově uštrikovaná forma by přecejen mohla být považována za nediskriminující. Ostatně by sveřepé odmítání ze strany komise velmi zhoršilo renomé celé EU v jednom z posledních členských států, v níž se tato organizace ze skurilní setrvačnosti vůbec ještě jakémus takémus renomé těší.

Paní Merkelová svoji vypočítavou liknavostí opět zabodovala, protože teď bude mezi svými evropskými kolegy smutně pokyvovat hlavou, že ona osobně byla vždycky proti poplatkům, leč nemohla již populistům déle odolávat, teď, když evropská komise návrhu sama dává zelenou. Případně uvede několik dalších děsivých choutek kolegy Seehofera, kterého se tímto vztřícným tahem zdařilo dočasně zpacifikovat.

Z obecné zkušenosti plyne,
že dobrindtskému postulátu o vybachořených 500 milionech, jež budou jednoho krásného dne investovány do údržby rezatějící infrastruktury, nelze věřit ani za mák. Popravdě nechápu, proč se pan ministr Dobrindt vůbec obtěžuje, o něčem takovém mluvit. Těm, kteří vidí do budoucnosti je jasné, že výběrčím mechanismem se podobně, jako se z nebes zvolna spouští ssavý chobot tornáda, právě vytváří další další finanční cecek, jehož pomocí bude možno v nedaleké budoucnosti stupňovaně dojit cizí i vlastní občany. Jasnozřiví toto čuli už tehdá, když se montovaly první sensory pro mýtné z nákladní dopravy a všichni politici se tenkrát dušovali, že pro osobní dopravu ničeho takového bohdá po Německu nebude.

Německý řidič si, v rozporu z tím, co se v EU mlží o údajné diskriminací cizích poutníků vůči domácím, nepolepší ani o krejcar. Folklór zní, že občané dosud platící infrastrukturu přes daň za držení osobního vozu, budou identický obnos platit i nadále, jenže rozdělený, v zájmu formálního uspokojení eurokratů, na poplatek mýtného, a přesně o tento poplatek sníženou daň. Takže v domácích počtech nula od nuly pošla, zatímco cizinci budou od roku 2016 přispívat, tak jako Němci přispívají všude v cizině (s vyjímkou několika výše zmíněných zemí, vůči nimž se od toho okamžiku budou Němci muset stydět stejnou měrou, jako Francouzi, Rakušáci, Češi se dosud styděli za poplatky svoje). Mosty se zpevní a vozovky zacelí, uhladí, ba rozšíří.

Realisté však s kritickým podtónem předvídají, že nemalá část mýtného praskne na ony velekomplikované postupy a elektroniky, sloužící k jejímu inkasování - potupně jednoduché nálepky totiž pro Německo nepřicházejí v úvahu. Ona to není náhoda, že se bude inkasovat dle zapeklitého algorithmu, zohledňující technické parametry vozidel, že kontroly budou prováděny centrálně přes kamerové systémy, které se jako z udělání hodí i ke sledování pohybových profilů občanů - ačkoliv se politici dušují, že nic takového nemají za lubem. Čestnou vyjímkou byl někdejší ministr vnitra Friedrich, když krátce před svou demisí bez okolků prohlásil, že přesně to za lubem má.
Není to náhoda, je to systém. Uskutečňuje jej tuzemská firma Toll Collect, která poskytuje přes 500 pracovních míst.
Valnou část peněz ovšem pozře chobot přerozdělovací byrokracie. A přesně o tom to je. Dokonce to ani není omyl nebo nežádoucí chyba systému.

Byl to (nejen) pan Koukolík, který kdysi a opakovaně kritizoval, že příliš mnoho mladých lidí studuje a stane se pak tupými byrokraty, místo toho, aby šli třeba do řemesla. Jakkoliv si pana Koukolíka nesmírně vážím, v tomto (pokud vím jediném) bodě s ním naprosto nesouhlasím.
Ono by totiž bylo příliš mnoho řemeslníků. Co by proboha ti chudáci u nás dělali?
Díky podařené globalizaci se výrobny přenosných tovarů už dávno exportovaly do zemí otroků a otrokářů, s nimiž tuzemský řemeslník nemůže cenově konkurovat. I švarcvaldské kukačky jsou dnes made in PRC. Pro tuzemské služby se, díky jednocení Evropy, naopak importují putovní pracovníci z Řecka, Španělska, Rumunska, ba i z Ukrajiny, pobírající takové mzdy, za něž snad rodina může vyžít na Ukrajině, nikoliv však v Německu.
Štká-li tedy naše zaměstnavatelstvo, že trpí nedostatkem dorostu, pak je jejich usedavost formulována poněkud neúplně: Ve skutečnosti jim vadí, že nemají dostatečný nadbytek tuzemských uchazečů o práci, které by mohli konkurenčním importem laciného zboží a quasizotročených pracovních sil vydírat, aby rovněž dělali maximálně tak za mediteránní platy - a platili zároveň německé ceny, příspěvky, činže a poplatky.

Proto akademicky nenadaný mladý člověk udělá dobře, vystuduje-li a stane se třebas i tím darmožroutským úředníkem nebo nadaným kontrolórem. Tedy jednu z mála zbývajících činností, jež díky jazykové bariéře těžko outsourcovat do ciziny nebo nádeníkům. A stát udělá dobře, když rodilému byrokratkovi in spe nějaký ten nesmyslný, leč teplý post zaopatří, aby se nám z hněvu nedal k extremistům. Ve velkém se za tímto účelem budují všeliké instituce v zájmu kontroly bezpečnosti, klimatu, toku peněz a dodržování zákonů, zejména těch parkinsonových.

Duchovní útěcha
Mýtné není nic nového pod sluncem. Je to návrat ke starým obyčejům, nebudou-li se spousty na nic jiného se nehodících jedinců zabývat ničím jiným, než obíráním cestujících, ať už vtěleni do uniformy úřední či středověkých lapků. Tak bývávalo všude za starých časů, tak je i dnes ve spoustě blízkých i dálných zemí - v Somálsku se to prý zhusta ani neobejde bez střelných zbraní - a tak bude zas i doma. Doufejme že bez zbytečného násilí.

Bude-li Ti, cizinče, na německé dálnici zapraviti poplatku, nemá smysl se kvůli tomu užírat. Můžeš se přinejmenším hřát vědomím, že přispíváš svému transitnímu hostiteli na obživu celého zástupu nanicovatých ouřadů, nejiných, než jaké máš sám doma - případně jakým sám jseš - kteří by jinak nejenže vyssávali své zbědované spoluobčany, ale navíc jim ještě pili krev vykazováním své programově otravné činnosti ve formě vydávání směrnic a dotazníků, nebo, nedej bože, vymýšlením nějakých nových norem, reforem, poplatků a mýtných.

A zakusíš-li, poutníče, během platby přecejen jakéhos latentní nasrání, tedy věz, že tento stav mysli je každému Němci, cestujícímu po svém již inkasujícím sousedství, důvěrně znám.


Dodatek:
Trochu se mi příčí a ještě více nedaří registrovat se na disqus, tudíž zde krátká reakce na paní jirinaspeil:
Máte pravdu, vůči Nizozemcům je to nefér, což je podle mě jedním z pádných argumentů proti poplatkům. Žel není možno jednotlivé státy z placení vyjmout, to by EU asi nedovolila. Mnozí to považují za skutečný trapas a Holandsko nemá ani šanci nám to oplatit, protože není transitní zemí.

Pane enso,
populismus pana Seehofera spočívá v tom, že účelně kanalizoval (byť oprávněné) naštvání lidu před volbami, s vedlejším cílem přivést do úzkých svou koaliční partnerku, aby ukázal kdo je v koalici machr a získal svých 50%+. A pak ještě předstírat, že mu jde o infrastrukturu...
Diskuze o Mindestlohnu by byla trochu dlouhá, jen tolik, že minimální mzda je homeopatická náplast na Kurzarbeit a tzv. Scheinselbstständigkeit. Řekl bych, že import zejména neintegrovatelných pracovních sil ze zahraničí dříve než později sociálně bouchne a pak se to bude zase těžko zastavovat.