Odpověď nicku jozkovi z diskuze pod posledním blogem pana Havlíka, v němž autor trefně diagnostikoval nezáviděníhodnou situaci.



Čeho se diskuzi nedostávalo, byly návrhy, jak umně líčený marasmus potlačit.
Apelovat na diskreditované jedince u moci, aby se laskavě umoudřili a začali sekat dobrotu, nejspíš nepřinese ovoce.
Neméně marné je, dovolávat se zostřených protikorupčních zákonů, když zákonodárci sami korupci podléhají a dosud není řádně uplatňováno ani to, co už uzákoněno je.
Možnost revoluce spojené s defenestrací by sice mnohá lákavá místa uvolnila, lze ale pochybovat, že na nich usednou revolucionáři vykazující žádoucí kvality.
Zajisté nejschůdnějším řešením bude nechat všechno při starém a stylisticky vybroušeně si chodit naříkat do blogů.

Všem, kdo zavrhují výše zmíněná řešení bych si dovolil načrtnout situaci na blízkém západě, kde se buduje reálně existující demokracie už přes šedesát let, aniž by bylo možno říci, že je hotová a že není třeba ji neustále hájit a kalibrovat.

PRO ILLUSTRACI:
Na německé politické scéně je odhalována jedna nepravost za druhou. V poslední době se to často odehrává tak, že kancléřka dotyčné osobě vysloví bezvýhradnou důvěru a připojí přesvědčení, že se jedná o bezpředmětnou předhůzku. Když s menším časovým odstupem kancléřka vysloví pouze hlubokou důvěru a své přesvědčení, že pan/paní XX záležitost nepochybně vysvětlí, rovná se to onomu „polibku Cosa Nostry“ (Oliver Welke) a veřejně se odpočítávají dny, kdy obviněný půjde od válu a nastane jeho klinická smrt (politická).
Jediná osoba v úřadě, o které se víceméně ví, že přijala nečisté peníze (pro partaj, nikoliv k osobnímu obohacení), je ministr Schäuble. Tato skvrna na saku jej stála kancléřsvtí a kvůli ní se nemohl stát ani prezidentem, ačkoliv k obému měl veškeré předpoklady. Udržel se jen díky své nepopiratelné kompetenci a protože v korupční aféře CDU hrál poměrně bezvýznamnou roli. Po velké čistce na konci Kohlova kancléřství byl víceméně jediným přežívajícím professionálem, jehož CDU měla. Nicméně kancléřkou se stalo tzv. „Kohlovo děvče“, tenkrát alabastrová Angela.

Od této vyjímky odhlédna, je profláknutá korupce na německé politické scéně definitivním ortelem smrti.
Mezi lidem se ustálila dost přesně definovaná mez hanebnosti, jejíž překročení znamená trvalé vyloučení z vyššího úřadu. Tato hranice je jiná, než například v USA, kde politik musí být zbožný, cudný a nesmí inhalovat:
V Německu smí politik například opustit rodinu a vzít si milenku. I prezident smí žit se ženou bez oddacího listu. Politik smí být vyznávající homosexuál, pohan, může být i bývalý anarchista a feťák. Poslední dobou smí být dokonce i ženská. Je mu tolerován omezený počet politických chyb a trapasů. Smí nesplnit přehnané sliby, které dal před volbami.
Nesmí být pedofil, rasista, antisemita, hulvát, nesmí se dát přistihnout při korupci, lži k osobnímu prospěchu a hlavně se nesmí vykrucovat, když při něčem menším přistižen byl. Dále pak nesmí krýt pedofily, podvodníky, lháře atd. byť by byli jeho osobními přateli. Kolegové odhalených bývají medii soustavně nuceni se výslovně distancovat - nebo se solidárně spolupotopit.

KONKRÉTNÍ PŘÍKLADY PŘEKROČENÍ MEZÍ:
Ministři Schavanová a zu Guttenberg byli odstoupeni, protože před lety opisovali v disertačce. Prezident Wulff šel za svou tzv. „Mitnahmementalität“. Nic sice neukradl, soud s ním byl zastaven za pakatel. Jen se rád dával zvát svými kámoši, rád si půjčoval za příliš výhodné úroky – a snažil se to ješte ke všemu ještě zatloukat. Náznak prospěchářství a zakličkování stačil, aby nemohl zůstat prezidentem.
Stávající Kanzlerkandidat SPD, Steinbrück, muž výřečný, intelligentní, schopný, málem utonul v jiné „aféře“: Bral za své přednášky vysoké honoráře. Podle práva mu na to nikdo nemůže říct ani popel. Příjmy byly legální, přiznával je, vše řádně zdanil a kdyby patřil k pravicovému křidlu, bylo by vše v pořádku.
Jenomže se říká, že se pro sociálního demokrata, zastánce to chudých, nesluší, aby vydělával tolik. Zavání to nenažraností, když za přednášku vezme více, než mnozí z jeho voličů vydělají za rok. Toť vše. Mez nepřekročil, ale přiblížil se a už to mu hodně uškodilo.

KTERAK FUNGUJE OČISTNÝ BIČ NA POLITIKY:
Napřed je třeba nepravost odhalit. O to se v nediktaturách zpravidla postarají media a je na konzumentech posoudit a rozlišit, kdy jde o skutečný skandál a kdy o jalové házení špíny v okurkové sezóně.
-------
Preemptivní poznámka na adresu našeho milého agy:
Tuším co chcete říct. Klidně to řekněte.
A i kdyby byly české noviny stokrát zaprodané všem Murdochům světa – o korupčních skandálech se ví, což dokazují i četné blogy na těchto stránkách a i když nevíte o všech, i to co je Vám známo, Vám bohatě stačí abyste z toho vyvodil svoje důsledky.
--------
Dovolím si tedy konstatovat, že na neznalosti situace náprava v Čechách netroskotá.
Troskotá to na tom, že se nenajde dostatečně velká, tzv. kritická, masa občanů, ochotna z všeobecně známých faktů vyvozovat důsledky. Po odhalení se nic nestane, jak popsal pan Havlík.


Základem moci německého lidu je, že voliči mají paměť a jsou mstiví.
Sice ne všichni, ale ona potřebná kritcká masa ano.
Jsou mstiví vůči politikům své vlastní preference.
Ono to totiž jinak ani fungovat nemůže. Nemá přece smysl, aby se konzervativec pohoršoval nad poklesky socdemokrata. Stejně by jej nikdy nevolil. Socka se jen otřepe a píská si dál. Usvědčený socka se bojí, že jeho vlastní stoupenci mu neodpustí jeho sviňáctví. Merkelová se socek nebojí. Bojí se starých, zklamaných konzervativců. A má recht.

Jak německý konzervativec, tak sociáldemokrat je kdykoliv ochoten, vytrestat svou partaj, když tato ve svých řadách kryje neúnosná individua. Tato páka je velmi účinná:
Pan Steinbrück se bojí, že jeho skalní SPĎáci jej budou považovat za hamižného a jeho vlastní spolubojovníci že ho schovají do sklepa, aby jim nezkazil procenta. Angela Merkelová musela volky nevolky vyslovit „důvěru“ své osobní přítelkyni Schavanové (vulgo: vyrazila ji na hodinu), protože tato se v úřadě vykrucovala už příliš dlouho. CDU to stálo těch rozhodujících pár hlasů v zemských volbách v Niedersachsen. (Chudák slušný McAllister kvůli ní přišel ministrprezidentování.)

Existuje zkrátka celonárodní shoda napŕíč politickým spektrem, že neřádný politik nemůže být tolerován, byť by to byl neřád náš. V době nouze jsou demokraté schopni kooperovat přes veškeré ideologické zákopy.
Tak to mělo fungovat už v roce 1933. Tenkrát to bohužel nefungovalo. Němci si to pamatují.

Zajímavým efektem tohoto dobře naolejovaného mechanismu je, že když se nějaký politik smaží ve vlastní šťávě, opozice zpravidla nevykřikuje, nedští oheň a síru. Naopak. Dámy a panové se labužnicky zaboří do svých křesel a vychutnávají podívanou, Občas si decentně smočí, ale vlastní likvidaci přenechávají tisku, voličům a hlavně vylekaným partajníkům hříšníka.

Tohle je, pane jozko, onen koordinovaný postup, o němž byla v diskuzi pod panem Havlíkem řeč. A jde to ještě dál:

Může se totiž stát - v Čechách to je zřejmě pravidlem - že ve všech etablovaných partajích k seslím přilnou zlojedi. Spolehají se na to, že volič bez alternativy bude v každém případě nějakého toho zlojeda volit.
Proto je důležité, aby v nouzi nejvyšší byl občan ochoten dát šanci alternativním břídilům, jejichž hlavní - mnohdy jedinou - předností je, že dosud nekradou (ani neměli valnou příležitost).
V Německu to před lety začalo volbou naivních a hodných pitomečků zelených, kteří až během let vyrostli (častečně) v profesionály a jejichž hlavní doménou není ekologie, nýbž dosud v jejich partaji úzkostlivě dodržovaná poctivost. Ve volbách, kdy všechny ostatní partaje nabízejí mravně závadné kandidáty, bývají voleni zelení a to svorně voliči jak levicovými, tak i pravicovými (naposled u nás v BaWü).
Občané obou politických lágrů se totiž dovedou shodnout i v tom, že ani anarchista nemůže napáchat takové škody, jako koruptní profesionál.
Na místo zelených nastoupili posléze i jiné drobné, zpravidla monotematické partaje jako např. Piráti. Dnes se líhne Alternativa. Všem těmto začátečníkům je promíjeno, že politiku neumí, že jsou to trapní amatéři a že jejich partaje stávají sběrnou nádobou cvoků a bohužel i extremistů. Časem se buď vytříbí nebo zahynou. Ale funkci biče na etablované splní a jsou lepší než skuteční extremisti z prava či z leva.

NUTNOST HYGIENY:
Je správné, aby politik byl takto kontrolován, aby stál neustále pod lustračním rentgenem a byl za sebemenší prohřešek zavržen?
Je.
Jak stále nově odhalované nepravosti, v Německu, ve Francii, by i ve Švýcarsku ukazují, je politická scéna zřejmě místem, které svádí charakternově méně ztepilé jedince do osidel špatnosti a proto je třeba, aby byla neustále plena a cíděna. Jisté nebezpečí je, že budou vycíděni i začátečníci nebo slušní lidé za pouhou nedbalost.
Nechť.
Žádná oběť není příliš veliká. Z reprezentace národa musí být vytřizováni ti, kdo se tam hlásí hlavně kvůli karieře a zisku. Tak jako nelze připouštět slepé uchazeče do letectva s argumentem, že jinak nebudeme mít dost pilotů, nelze dovolit, aby lidé s prokázanou charakterovou vadou byli připouštěni do vyšších úřadů. (Vlastně do žádných.)

Jiné nebezpečí vidím v Čechách, že totiz do politiky se slušní lidé nebudou už vůbec hlásit, protože český volič se vysměje nedostatečné oprsklosti a zároveň promíjí, ba uznává přílišnou oprsklost. A nakonec pohrdne všemi politiky šmahem. Zkrátka není ochoten pečlivě rozlišovat.

---------
Teprve až bude ustanovena diktatura slušnosti, může v dalším stupni vývoje jít o to, jak má vláda vládnout lépe. Jak má politika regulovat bankovnictví, aby mezinárodní trhovníci nemávali politikou dle libosti. Jak zajistit, aby daně neplatili jen poctiví troubové. Jak nastolit sociální spravedlnost, jak zamezit globální nespravedlnost, jak zkrotit lobbyismus, jak zachránit kuňku žlutobřichou, jak najít rovnováhu mezi veřejnou bezpečností a policejním státem. Jak politikům umožnit, aby nemuseli plánovat v krátkých volebních periodách a mohli nutná nepopulární opatření uskutečňovat v dlouhodobé vizi. Kolik politckých chyb vhodno tolerovat. Kde naverbovat politiky nejen slušné, ale dokonce moudré.

O těchto tématech nemá vůbec smysl se bavit, dokud nebude splněn základní předpoklad, totiž vláda pracující v zájmu svých občanů.
Takovou si nelze vyhemzat.