Žitá moudrost japonských citátů promlouvá i k nám, i přesto že se jedná pro nás o jednu z nejvíce vzdálených kultur, a to nejen geograficky: Smrt je peříčko, služba je hora.; Ani nejlepší sokol ničeho neuloví, když se mu nedovolí vzlétnout. Hlavní město je to, v němž žiješ.; Hruď v rozedraném kroji, srdce ve zlaté zbroji.; Hřebík, který vyčnívá, dostane kladivem.

Žitá moudrost japonských citátů promlouvá i k nám, i přesto že se jedná pro nás o jednu z nejvíce vzdálených kultur, a to nejen geograficky: Smrt je peříčko, služba je hora.; Ani nejlepší sokol ničeho neuloví, když se mu nedovolí vzlétnout. Hlavní město je to, v němž žiješ.; Hruď v rozedraném kroji, srdce ve zlaté zbroji.; Hřebík, který vyčnívá, dostane kladivem.

Od doby, co přispívám do časopisu Psychologie dnes s různými šéfredaktory omíláme téma psychologického cestopisu. Ač zní téma lákavě, tak mi vždy při představě psaní reportáže z nějaké země a vystihování profilu lokálního obyvatelstva, kultury či dokonce národa vyskakují osypky následované pochybnostmi. „Vždyť se přeci jedná o doménu kulturních antropologů a sociologů. Vždyť přeci jde vždy o subjektivní zkušenost, která si nemůže nárokovat vystihnutí objektivní, širší či sociální reality. Nutně půjde o zkreslený a zavádějící pohled.“ Běželo mi vždy hlavou. Z těchto a jiných podobných důvodů jsem dosud nikdy na reflektování zkušenosti z dané krajiny s možným přesahem pro čtenáře nepřistoupil.

Jak již asi tušíte tentokrát tomu bylo jinak. Důvodem není, že měsíční putování Japonskem bylo rámováno svatební cestou, ale jistá mystičnost krajiny, kultury a cesta za osobní a pracovním rozvojem, protože toho má Japonsko v tomto ohledu mnoho co nabídnout.

Proč se Japonsku přezdívá Nippon? Důvodem je, že slovo Japonsko či Japan jsou exonyma. Představují „vnější“ označení. V japonštině se tedy jedná o Nippon, kdy znaky znamenají „původ slunce“ nebo „kde se slunce rodí“.

Špetka historie
V létě roku 1853 vpluly do Tokijského zálivu čtyři americké lodě a ukončily tak 200 let dobrovolné izolace Japonska. Mimořádná ostrovní země, kterou našli, okamžitě zaujala světovou představivost a vyvolala šílenství známé jako „japonisme“, které navždy změnilo západní umění a estetiku. Dnes Japonsko nepřestává fascinovat a těšit; země překvapivé modernosti a starověkých tradic, kde elegantní gejša, kněží v rouchu, megahvězdy J-popu a vizionářští inženýři tvoří součást autentické tváře Japonska. V umění japonského života můžeme prozkoumávat delikátní balancování držení se nadčasových tradic a zároveň užívání všech výhod moderního života a nebojácného pohledu do budoucnosti. Někdy se nám až z kaleidoskopu kontrastních požitků může točit hlava.

Pečlivá pozornost k detailu, ocenění nedokonalosti a pomíjivosti života (wabi-sabi) a láska k přírodě se odráží v mimořádném japonském řemeslném umění a kulturních tradicích. Původní šintoistické náboženství země je v podstatě uctíváním přírody, což vede například k touze vytvářet krásné zahrady a bonsaje. Zavedení buddhismu v 6. století sehrálo významnou roli ve vývoji japonské estetiky a umění, od chrámové architektury po sochy. Buddhistická filozofie, zejména přesné rituály čajového obřadu, hluboce ovlivnily aranžování květin, kaligrafii, keramiku a zahradničení. V průběhu staletí japonští řemeslníci zdokonalovali svá řemesla, zdokonalovali své techniky a předávali své znalosti po generace.

Japonsko závratně zbohatlo po druhé světové válce tím, že západu prodávalo věci, které západ potřeboval. Všechny automobily, spotřebiče a přenosnou elektroniku si spotřebitelé zamilovali a zamilovali si tak i Japonsko, protože prodávalo věci, které lidé chtěli.

Kontrasty umění žít
Na jedné straně přeplněný a hlučný městský život s Tokyem na špici. Na druhé straně japonský venkov, kde se přes rýžová pole táhnou elektrická vedení doplněné o střechy z vlnitého plechu.

Japonsko je zemí mnoha protikladů. Na jedné straně jsou tamní obyvatelé povšechně stydliví, zdrženliví a zdvořilí. Na této straně se dotýkáme ať už rozkvetlých nebo opadávajících sakur, čajových ceremoniálů, bushido. Na druhé straně nahotu v onsenu (veřejné lázně s horkými prameny a mnohdy se saunou) považují za samozřejmou, ač oddělené na muže a ženy. Zároveň se při holdování alkoholu vypnout. Situace, kterých jsme byli svědky, jsme ze zdvořilosti nezaznamenávali. Zvědaví mohou však zavítat na instagramový účet: shibuya melt down, který mapuje dopady opileckých radovánek a které mohou být vyústění privátních karaoke party.

Zatímco textilie se tradičně používaly na oděvy, překračování a výpůjčky ze světa módy poskytují bohaté zdroje pro domácí interiér. Obi šerpy jsou dlouhé, úzké klenoty barev a stylu. Díky nové aplikaci zavěšené na stěně, rámování postele nebo složené po délce stolu jsou obi transformovány a oživeny. Netřeba mluvit o hedvábí a tradičním kimonu, do kterého se i dnes odívají nejen místní, ale i turisti, aby si na daných místech udělali fotografii, anebo podporovali tradiční způsob života.

Slovo „Bushido“ se stalo známým po celém světě. Původně se jednalo o diskuzi o morálce a zvycích japonské společnosti a jejích konfuciánských, buddhistických a šintoistických vlivech vis-à-vis náboženství a filozofií Západu. Bushido je všudypřítomný termín označující samurajský kodex cti bez ohledu na éru. Následně koncept zanshin (prodlévající mysli = fyzická a psychická bdělost). Toto je důležitý termín používaný v bojových uměních k označení stavu neuvolnění ostražitosti po útoku. Zahrnuje také respekt a soucit k protivníkovi/nepříteli. Zároveň si můžeme všimnout pragmatičnosti japonské společnosti, kdy jsme se v jednom rozhovoru s představitelem tokyjského dója bavili o filmu Karate Kid, tak zmiňoval, že mu nevadí. Sice není úplně přesný, sice v Japonsku na hodinách karate neosekávají led holýma rukama, ale podobné počiny jsou vhodným marketingem, přináší pozornost a rozšiřují povědomí o karate, což je mu po chuti.

Zkušenost

Kam pak zařadit anime a tvorbu Hajao Mijazakiho, mangu, převrat ve video hrách v čele s Final Fantasy VII, walkman, gameboy, hello kitty, haiku, textil, bushido, fetiš, lov tuňáků a velryb, tradiční divadlo kabuki, lesní koupel (shinrin yoku), shiatsu? To vše a mnohé další do Japonska patří. Něco nás láká, něco nás vytáčí, něco nás odpuzuje, něco nás vábí. Pro každého půjde zřejmě o něco jiného, každý si však věřím nalezne to své. O mnohém z uvedeného jsme dělali rozhovory s význačnými představiteli v daných oblastech. Věřím, že se s některými rozhovory setkáte i na těchto stránkách.

Irský dramatik a literát Oscar Wilde o Japonsku napsal: „Ve skutečnosti je celé Japonsko čirý vynález. Neexistuje žádná taková země, nejsou žádní takoví lidé... Japonci jsou, jak jsem již řekl, zkrátka ztělesněním stylu a zalíbení ve výjimečném umění.“

Domnívám se, že než reportáže číst, je lepší dané místo zažít. Třeba vás tyto řádky k nějaké cestě pošťouchnou. Příště se zamyslím nad Yumeiho metodou přístupu k tělu, který jsme se učili od ředitele tamního institutu Hisayuki Ozaki. Také se podělím o setkání s prof. Yofushimim Miazakim, který světu zprostředkoval shinrin yoku (lesní koupel).

Zdroje:
• Alt, M. (2020). Pure Invention: How Japan Made the Modern World. Crown.
• Totman, C. (2014). A history of Japan. John Wiley & Sons.