Kdo si stěžuje, je lump?
"Nebýt jich (ekologických aktivistů), mohla už být cesta (rychlostní silnice R55) postavená", domnívá se starosta Ostrožské Nové Vsi citovaný v článku o obnově soudního řízení, týkajícího se nedostatečně provedeného biologického průzkumu a absence migrační studie. V tomtéž článku k tomu dodává místní činovník Ředitelství silnic a dálnic: "Všichni chtějí, aby se celý projekt posunul dopředu, oni to však brzdí. A zcela nesmyslně."
Přípravou silnice R55 jsem se již na tomto blogu zabýval (viz "Tunel v písku") a sama o sobě by nestála za další příspěvek. Obdobně argumentačně vyfutrované výroky jsme si však mohli přečíst před zhruba týdnem i v případě obchvatu Frýdku - Místku, kde soud zrušil výjimky vydané pro zásah ve zvláště chráněných částech přírody, protože tyto výjimky dostatečně neřešily skutečnost, že se jedná o významný zásah do celistvosti evropsky významné lokality Natura 2000.
Proto je třeba znovu zmínit, proč soudy (a často už nadřízené správní úřady) ruší rozhodnutí a souhlasy potřebné pro stavbu silnic. Obecná představa, soudě alespoň z citací v článcích v regionálním tisku, je totiž zřejmě taková, že stačí ve chvilkovém rozmaru k soudu či na krajský úřad poslat papír, který je nadepsán "žaloba" nebo "odvolání" a tento úkon má sám o sobě magickou schopnost přípravu dotyčné silnice na léta zastavit. Omyl. Nadřízené správní úřady a soudy posuzují, zda napadané rozhodnutí bylo či nebylo vydáno v souladu se zákonem a výhradně podle toho o něm rozhodnou - tj. není-li odvolání či žaloba důvodná, tak ji jednoduše zamítnou. Fakticky tedy kritici ekologických aktivistů v tomto případě napadají samotné právo občanů domáhat se nápravy nezákonných rozhodnutí státní správy u nadřízeného správního orgánu a zejména u soudů. Je zajímavé, že jim přitom nedochází, kam by asi vedlo přijetí obecné zásady, že státní správa má vždy pravdu a může i porušovat zákony.
Možná se ale mýlím. Přinejmenším politici a úředníci na krajské a národní úrovni nejspíš dobře vědí, že na vině je ten, kdo vydal nezákonné rozhodnutí - a nikoli ten, kdo se domáhá jeho nápravy (toho rozhodnutí totiž - v osobní rovině by to zřejmě bylo o dost těžší). Jenom se jim prostě hodí, že mohou na "průtahy způsobené ekologickými aktivisty" svést problémy plynoucí ze skutečnosti, že jejich předchůdci naslibovali v minulých letech - s nereálnou představou o velikosti balíku evropských peněz - dálnice a rychlostní silnice (což je zatím v Česku v zásadě totéž) i tam, kde projedou dva tisíce aut za den. Takovým případem je třeba příhraniční úsek plánované rychlostní silnice R49. Následně pak zjistili, že:
a) alokace evropských peněz není taková, aby z nich bylo možno postavit v dohledné době všechny plánované dopravní stavby, jejichž úhrnné finanční nároky činí podle údajů ministerstva dopravy 1,2 bilionu korun a
b) Evropská komise kupodivu neproplatí stavby realizované v rozporu se zákonem, ať už se jedná o porušení soutěžního práva (zdvihací most v Kolíně) nebo společné environmentální legislativy (dálnice D8).
Přípravou silnice R55 jsem se již na tomto blogu zabýval (viz "Tunel v písku") a sama o sobě by nestála za další příspěvek. Obdobně argumentačně vyfutrované výroky jsme si však mohli přečíst před zhruba týdnem i v případě obchvatu Frýdku - Místku, kde soud zrušil výjimky vydané pro zásah ve zvláště chráněných částech přírody, protože tyto výjimky dostatečně neřešily skutečnost, že se jedná o významný zásah do celistvosti evropsky významné lokality Natura 2000.
Proto je třeba znovu zmínit, proč soudy (a často už nadřízené správní úřady) ruší rozhodnutí a souhlasy potřebné pro stavbu silnic. Obecná představa, soudě alespoň z citací v článcích v regionálním tisku, je totiž zřejmě taková, že stačí ve chvilkovém rozmaru k soudu či na krajský úřad poslat papír, který je nadepsán "žaloba" nebo "odvolání" a tento úkon má sám o sobě magickou schopnost přípravu dotyčné silnice na léta zastavit. Omyl. Nadřízené správní úřady a soudy posuzují, zda napadané rozhodnutí bylo či nebylo vydáno v souladu se zákonem a výhradně podle toho o něm rozhodnou - tj. není-li odvolání či žaloba důvodná, tak ji jednoduše zamítnou. Fakticky tedy kritici ekologických aktivistů v tomto případě napadají samotné právo občanů domáhat se nápravy nezákonných rozhodnutí státní správy u nadřízeného správního orgánu a zejména u soudů. Je zajímavé, že jim přitom nedochází, kam by asi vedlo přijetí obecné zásady, že státní správa má vždy pravdu a může i porušovat zákony.
Možná se ale mýlím. Přinejmenším politici a úředníci na krajské a národní úrovni nejspíš dobře vědí, že na vině je ten, kdo vydal nezákonné rozhodnutí - a nikoli ten, kdo se domáhá jeho nápravy (toho rozhodnutí totiž - v osobní rovině by to zřejmě bylo o dost těžší). Jenom se jim prostě hodí, že mohou na "průtahy způsobené ekologickými aktivisty" svést problémy plynoucí ze skutečnosti, že jejich předchůdci naslibovali v minulých letech - s nereálnou představou o velikosti balíku evropských peněz - dálnice a rychlostní silnice (což je zatím v Česku v zásadě totéž) i tam, kde projedou dva tisíce aut za den. Takovým případem je třeba příhraniční úsek plánované rychlostní silnice R49. Následně pak zjistili, že:
a) alokace evropských peněz není taková, aby z nich bylo možno postavit v dohledné době všechny plánované dopravní stavby, jejichž úhrnné finanční nároky činí podle údajů ministerstva dopravy 1,2 bilionu korun a
b) Evropská komise kupodivu neproplatí stavby realizované v rozporu se zákonem, ať už se jedná o porušení soutěžního práva (zdvihací most v Kolíně) nebo společné environmentální legislativy (dálnice D8).