Gratuluji! Byl jste zvolen do čela centrální banky. Vize: Vyvézt ekonomiku z krize a být potvrzen ve funkci i na další funkční období. Cíl: Stabilizovat inflaci kolem dvou procent a míru nezaměstnanosti blízko pěti procentům.
Nástroj: Jen jeden – krátkodobá úroková sazba. Můžete ji ponechat, či ji zvýšit, snížit.
Čas k dispozici: 4 roky. Tak do toho na: "Fed Chairman Game"
Ať už si budete představovat, že jste Ben Bernanke, nebo Zdeněk Tůma, okusíte jejich dilema. Samozřejmě zjednodušeně. Ve výborném simulátoru, který vymysleli bankéři ze San Franciska, budete zápasit s ropným šokem, propouštěním, balíčkem daňových úlev nebo rizikem poklesu cen.
Dvě rady: (1) Jako v realitě, existuje zpoždění mezi vaším rozhodnutím a účinkem na ekonomiku. (2) Nevěřte jen na novinové titulky a učebnicové modely, máte přece svůj mozek - věřím na to, že většinou je lepší používat selský rozum. Takže, jak jste dopadli? Borci Bernanke s Tůmou na to mají jen jeden pokus...
Skovka. Jaká to trefná metafora pro dnešní dny na finančních trzích.
Vypůjčil jsem si ji z písně oblíbených Tata Bojs. "Hlavně mě tu neprozraďte, radši se na mě vůbec nekoukejte," zpívají.
Světové centrální banky pokračují v zápasu s vlastní impotencí. Drsně snižují základní úrokové sazby. Jenomže problém je v loudavé, ucpané, zaplevelené vazbě těchto kroků na trh. Třeba firmy a domácnosti v ČR musí zajímat především tržní sazby PRIBOR. Za ty si banky půjčují mezi sebou. Především od nich se odvíjí cena úvěrů.
Dolů se jim však příliš nechce.
Kvůli rizikové prémii, nedůvěře na evropském mezibankovním trhu. Mechanismus vazby centrální banka versus reálná ekonomika je stále nabourán.
Je to hra na skovku, hledáme ztracené peníze. "Hlavně mě tu neprozraďte," jako by křičely.
PS
Když jsem byl s klienty nedávno na Moravě, dostal jsem otázku na riziko deflace v příštím roce. Dal jsem pro a proti na papír a vyšla mi skoro stejná pravděpodobnost, jako že bude velká inflace. Jaká to pseudosituace!? (zvláště pro mě osobně, neboť jsem před časem v tomto blogu kritizoval ČNB za mávnutí rukou nad rizikem velké inflace). Einstein v roce 1905 vysvětlil Brownův jev – náhodný pohyb částic. Tím, jak se molekuly neustále srážejí, vzniká náhodný směr jejich pohybu. Ve statistice se tomu začalo říkat náhodná procházka.
Nám všem dal letošek jednu velkou lekci. Kdo by si u nás před rokem vsadil na to, že prezidentem USA bude Obama? Jasně, teď se asi přihlásí každý, ale ruku na srdce, vždyť začínal svou kampaň s kurzem horším než 1:10.
Nikdo před rokem taky nečekal, že dolar půjde koupit i za 15 Kč. A co bankrot Islandu? Říkejme tomu efekt nepravděpodobnosti...fascinace totálně nečekanými událostmi.
Trh finanční krizi potřeboval. K tomu, aby nepodceňoval nahodilou procházku. Nevěřme zrádným myšlenkám „jsem dobrý, protože můj poslední obchod byl ziskový“, „jediné správné dlouhodobé doporučení na všechny akcie je nakoupit“ nebo klábosení „to již nemůže více spadnout“. Může!
/minikomentář v MF Dnes, 6.11.2008/
Dovolte pět tipů, kam bych doporučil teď investovat. Aneb jak přečkat finanční krizi:
(1) Děti - se vší vážností. Budete mít pocit jistějšího stáří, neboť reforma důchodů ještě dlouho u nás nebude. Nebudete každý den sledovat vrtkavé akcie.
(2) Šampaňské Bollinger Bullet Grande Année 1999 (pro ty se ztrátovými portfolii však jen Smirnoff Black vodka). Do kin jde nový James Bond…
(3) Francie + Německo, nikoliv Čína + Indie. Věřím na tradiční firmy. Do deseti let čekám renesanci západní Evropy. Rozhodne kvalita produktu. Na příkladu: Toyota s GM zřejmě zůstanou největší, ale dynamika bude patřit VW a Renaultu.
(4) Dividendové akcie firem se státní účastí. Pointa je, že stát bude mít menší snahu teď řezat dividendy. Proto si začínám POSTUPNĚ do portfolia dokupovat ČEZ.
(5) Právnická kancelář. Finanční krize = naštvaní klienti, akcionáři, manažeři a politici. Byznys roku 2009 jsou práva/advokacie, alespoň v Americe určitě!
/minikomentář v MF Dnes, 30.10.2008/