Nevím, jak ostatní analytici, ale já jsem tento týden oprášil křišťálovou kouli na kurz koruny. A tak jsem hned klientům sepsal následující tři poznámky: (1) Vezmu-li si šestiměsíční volatilitu kurzu koruny k euru, tak je extrémní, nejvyšší od roku 1997. Při takových výkyvech nepředpoví kurz ani má křišťálová koule. Nezvládl by to ani CML z Návštěvníků. Ano, teď asi namítnete, za co že jsem to tedy placen – proto mám v záloze ještě dva další body.
(2) Klíčové motory kurzu jsou export a zahraniční investice. Čím jsou větší, tím více se do země valí eur. Tenhle balík musíte směnit do korun, což tlačí na posilování kurzu. Export je nyní zhruba o pětinu menší než loni, investice o čtvrtinu.
(3) Pokud jedou motory na tak nízkou rychlost, pak rozhoduje něco mezi nebem a zemí. Nadšenci ať si dají do stejného grafu vývoj USD/EUR a EUR/CZK – ty dvě protijdoucí křivky jako by nám chtěly namluvit: „Sleduj teď precizně dolar proti euru!“ „Bude-li dolar sílit, koruna může ještě vůči euru... oslabit...“
Opominuli jsme jednu z klíčových otázek finančních trablů: Jak to, že si té několik let trvající bezstarostné jízdy nikdo na trhu nevšiml? Nemyslím regulátora, z principu - spekulant je o krok před ním. Nemyslím teoretizování o bublinách, z principu - spekulant je o krok před analytikem. Zajímá mě praxe. Proč nemáme mezi miliardáři nějaké nové jméno, jež na trhu zaujalo významnou pozici proti bezstarostné jízdě? Proč stádo spekulantů chytře a legálně nevydělalo na tom, že partička pseudobankéřů byla nenasytná, pohrdala rizikem a razila zrádný mechanismus „půjčíme vám peníze, které nemáme, a vy si za to koupíte věci, které nepotřebujete“? Všem to vyhovovalo? A tak se ze mě stal skeptik: všechno záleží na lidech, na motivaci. Za pár let zase zapomeneme. Do tří, pěti let přijde další problém…
Jak jsem se zavázal v minulém sloupku, zašel jsem sám na pivo. Vzal jsem si s sebou radši místo kamarádů ze škodovky (minule jsem odepsal šrotovné) notebook.
A tak byla chvilka na vytvoření několika tezí (pro hnidopichy, čísla jsem druhý den ověřil u espressa):
(1) Volatilita akcií (VIX index) zůstává vyšší než během válek v Iráku, 9/11 či kauze Enron. Tato volatilita odráží realitu pozic, kterou účastníci na trhu drží. Rozuměj drsná spekulace...
(2)… od roku 1938, respektive v 11 posledních amerických recesích, akcie začaly růst v průměru 5 měsíců před dosažením ekonomického dna (hop anebo trop, že to spekulantům vyjde).
(3) Problémy nekončí: Míra nezaměstnanosti je zpožďující se proměnná vůči cyklu. Po recesích 1990–1991 a 2000 byla nezaměstnanost na maximu až po 15–19 měsících od doby, kdy se ekonomika odrazila ode dna.
Tak alespoň veselé Velikonoce!
Je mi jasné, že mě asi již nikdy kamarádi ze Škodovky nepozvou na mé oblíbené plzeňské pivo – šrotovné patří v ČR samo do šrotu. Automobilky budou mít načas pracovní soboty. Někdo z nás zase železné neděle.
Nositelé Nobelovy ceny Kydland a Prescott popsali teorii časové konzistence politiky. Poukázali na to, že firmy a domácnosti mohou správně formulovat svá očekávání pouze v závislosti na srozumitelné a dlouhodobé politice státu, postavené na jasných pravidlech. A my ta naše pravidla – daňové sazby, odpočty, dotace... pořád měníme, z roku na rok. Jak si zrovna někdo vylobbuje nebo jak se blíží volby.
Způsobujeme tím chaos v očekávání. Jasně, že prodeje aut po šrotovném vzrostou.
Jenže měsíc předtím zase rekordně zahučí. A až půjdete také sami na pivo, zkuste si v duchu promyslet, kam půjdou prodeje, až státní pokladna vyschne...
Koukněte také na to, co udělala s trhem nemovitostí taková „maličkost“, jako je zvýšení DPH z přelomu let 2007/2008. Jasně, že málokdo tehdy chtěl platit vyšší daň, a tak konec roku 2007 ukradl značnou část poptávky po bytech roku 2008 i 2009. Podivínská to ekonomie!
PS 1: Děkuji daňovým poplatníkům Německa, Francie, Itálie a Slovenska za naše plechové miláčky!
PS 2: Uznávám, že proti politikům mám jednu výhodu - nemám ambici vyhrát předčasné volby.
PS 3: Nazdraví!