Člověka po tisíciletí ohrožovalo počasí, divoká zvířata, cizí kmeny a blbci. Dnes je takových pastí nastraženo nesrovnatelně více. Třeba investoři amatéři i profíci asi kroutí hlavou: pražská burza loni spadla o 52 %. Nebylo to proto, že se jmenuje „pražská“, ale padalo to všude hlava nehlava (tedy i kdesi za Prahou, prý i někde v Brně na Plodinové burze, či co, a pak ještě dál do světa...). Letos je naopak v plusu 35 %. Taková houpačka! Není to už na prášky? Říkám, je to stále lepší než třeba setkání s blbcem! Ten šílený trh se dá převézt, zatímco blbec vám může zkazit den… Božsky vychází sázka na menší pravidelnou investici. Vezměte si k ruce nějaký akciový fond. „Náhodou“ jsem sáhl po Raiffeisen Českém akciovém fondu. Koukněte na výsledky třeba za dva roky. A pak si to srovnejte s tím, že každý měsíc do toho fondu posíláte dejme tomu tisícovku. Pak v pozici pravidelného investora: (1) Jste v plusu. (2) Jste na tom lépe než portfolio manažer. (3) Jste na tom lépe než celá burza. Na zdraví pravidelným investicím! Na zdraví i výročí vzniku republiky – ať je tady těch blbců poskrovnu!
James Bond má svou M. Ekonomika také. M je množství peněz. M ovlivňuje inflaci. Klienti se mě hodně na ni teď ptají: Jak velká že nám to akutně hrozí inflace? Čím více se M utrhne ze řetězu, tím větší riziko. Platí, že ∆M=m*∆MB. Kde, ∆MB je změna měnová báze a m je multiplikátor. Měnová báze zahrnuje oběživo v trezorech a rezervy bank. Ovlivňuje ji vesměs centrální banka pumpováním peněz do finančního systému. Třeba v eurozóně vzrostla za rok báze o 24,6 procenta. Fíha, no to je strašně moc! Za normálních okolností by z toho byla hyperinflace. Když se ale druhým očkem kouknu na M, pak tam je nárůst za rok o 4,6 procenta. Počkat, no to je zase málo! Vždyť desetiletý průměrný růst M je 7,2 procenta. Tedy centrální banky pumpují ostošest, ale ten balík ve skutečnosti v reálné ekonomice není příliš vidět. Zadrhlo se to v multiplikátoru. Peníze se prostě tolik netočí. To malé m z rovnice je teď fakt velmi malé. Jednak banky jsou opatrnější a rovněž poptávka firem po úvěrech poklesla. Proto riziko hyperinflace je „zatím“ nízké. Tedy do té doby, než se M skutečně rozjede… Zdraví aM.
Představte si, že v 3D programu stvoříte báječnou partnerku, partnera. Vytisknete si svůj modýlek. A vydáte se na „lov“. Co víc, kalkulujete i s tím, že se stačí postavit, co já vím, například v Olomouci na nádraží, kam vlakem zítra přesně v 19.51 přijede 90-60-90. A předem bude říkat „ano“. Bez legrace, takto uvažuje řada ekonomů. Na naivních předpokladech o vztazích mezi subjekty staví své matematické modely a vytváří „pseudo“ předpovědi. Letošní Nobelovu cenu za ekonomii získal Američan Oliver Williamson z Kalifornské univerzity. Ukázal, že ekonomika není jen o číslech. Není o tom, že tu „jen“ existují nějaké firmy, ale o mechanismu, jakým fungují. Že zahrnuje kupu transakcí a vztahů odehrávajících se v rámci podniků (ale i v domácnostech a ve vládě). A že motivace, partikulární zájem, osobní zainteresovanost tu ekonomiku někam směřují, ovlivňují ji - což standardní modely nezachytí. Naivkové s vaším dokonalým matematickým modelem, všechno je o lidech, ne o číslech. Nikam na nádraží nechoďte, zůstaňte doma na gauči a pusťte si film s Melem Gibsonem Po čem ženy touží.
Slovíčko úsporný je podle tezaurusu z Wordu Billa Gatese „hospodárný“ a „ekonomický“. Prostudoval jsem návrh rozpočtu pro 2010 s „úsporným“ balíčkem: (1) Manko má být 163 miliard. (2) Celkové výdaje mají růst proti letošku o 3 %. (3) Zvyšují se daně. (4) V materiálu jsou ministerstvem financí propočítány dopady: Bez balíčku by spotřeba domácností rostla v roce 2010 o 0,7 procenta. S balíčkem zahučí dolů o 2,1 %. Inflace se má zdvojnásobit. Míra nezaměstnanosti by bývala byla 9,8 procenta, ale bude 10,4 procenta. HDP neporoste o 0,3 procenta, ale máme prý spadnout znovu do recese (-0,5 procenta). „Úsporný balíček“ = vyšší daně + vyšší výdaje + brzda HDP + rychlejší inflace + vyšší nezaměstnanost. Zlepší se tedy alespoň veřejné finance? Jako příloha k rozpočtu je dodána strategie dalšího vývoje. Jak ve 2011, tak ve 2012 je naší „strategií“ mít schodek rozpočtu na 184 miliardách korun. Dělají si politici srandu? Na tuhle hru nesmíme přistoupit! Bille Gatesi, přepište tezaurus! „Úsporný“ nechť znamená „rozhazovačný“a „zdaňující“. Pokud to neuděláte, přepíšeme ústavu! Pokud ani pak ne, přejdeme na linux! Zdaníme okna!
P. S.: A zlevněte Windows, jinak to naše domácnosti už vůbec neutáhnou!
Tady je pět tipů, do čeho bych rád investoval - tedy kdyby to šlo. Co mi přijde jako trefa v ekonomice 21. století: (1) Vize: Jozef Kabaň vymyslel design sporťáku Bugatti Veyron. Byl se svým plechovým miláčkem od prvního náčrtu až po sériovou výrobu. Tenhle chlapík-vizionář teď dělá pro Škodovku nový „obyčejný“ bourák. Pro běžného Čecha. Musí nadchnout lidi jak cenou, tak tím, že se bude na co koukat. Na tohle auto - asi fungl novou oktávku - bych si vsadil. (2) Kvalita: Zdeněk Pohlreich a Leoš Mareš. Nevím, jestli by ti dva šli spolu na pivo (limo). Ale jsou to oba profíci. Pohlreichova restaurace Divinis bude vydělávat, tedy až přestaneme používat mrazák, oblohy a kečup. A až ten model Mareš kývne na večerní show, bude to nový David Letterman. O reklamní čas v jeho pořadu se firmy přetrhnou. Snad si do té doby nenamele ve ferrari. (3) Chytrost: Firmu Y Soft z Brna založila parta studentů. A vymysleli úsporný mozek k tiskárně. Jejich produkt pedantstvím dokáže snížit náklady na tisk o 40 procent. A prodávat to ještě jako „krizový balíček“ - no to už je bonbonek. (4) Osud: Viagra nebo ten, kdo převeze Pfizer, až mu vyprší patentová platnost. Holt stárneme. Během příštích třiceti let se počet chlapů nad padesátkou zvýší o 50 procent. Chtěl bych investovat do toho, co doktor bude na ty intimní defekty předepisovat. (5) Selský rozum: Ve středu dopoledne vypadl v Praze proud. Pokud láteříte každý měsíc nad účtem za energie, pak vězte, že elektřina je dnes velmi levná. Počkejte, až třeba přijdou elektromobily… Brzy zdvojnásobím svůj mikroskopický podíl v nejnenáviděnější firmě v Česku.