Aleš Michl

25. 11.

České daně: plevel a pijavice v akci

Aleš Michl Přečteno 11033 krát

Český daňový systém je močál. Poradenská firma PwC seřadila 183 zemí podle náročnosti placení daní. Výsledky zveřejnila ve studii Paying Taxes 2010. Jsme na 171. místě!Než se český podnik prokouše pouhým výpočtem a platbou, uplyne 613 hodin. Z EU je horší jen Bulharsko.Tady je vysvětlení, proč to tak je. Nazývám ho teorií močálu. A to proto že viním plevel a pijavice.
Plevel podle encyklopedie „ochuzuje plodiny o vodu, půdu o půdní vzduch a o živiny“. Plevelem jsou nesrozumitelné paragrafy, výjimky a složité formuláře. Když jsem v roce 1997 nastoupil do prváku na VŠE v Praze, byla povinná učebnice Daňový systém ČR od profesorky Vančurové. Měla 199 stran. Dnes studenti jedou podle aktualizovaného vydání, které již překročilo 300 stran.
Zákon o daních z příjmů za posledních patnáct let schytal 94 novel. Holt nějak jsme do něj museli nastrkat těch 118 daňových výjimek pro lidi i firmy.
Účet? Studie z dílny Fakulty financí VŠE z prosince 2008 vyčíslila ztráty soukromého sektoru z důvodu existence českého daňového systému na administrativě, času či poplatcích na 40 miliard korun. K tomu ještě přidejme třeba náklady spojené s daňovou správou. Ty jsou u nás podle OECD jedny z nejvyšších. Každých 100 korun vybraných berňákem stojí podle OECD 2,1 koruny na administrativních nákladech spojených s výběrem (poslední možná studie z října 2004).
Pak jsou tady ještě pijavice. Podle encyklopedie se „živí dravě, paraziticky“. „Dokážou se přizpůsobit. Sají krev hostitelů. Ve slinách mají protisrážlivé látky. Některé pijavice jsou tak vyspělé, že mají rozvětvenou trávicí soustavu do několika výběžků. Po nasátí se v nich ukládá větší množství krve. To zefektivňuje jejich činnost.“
Pijavic tu máme spoustu. Neustále a vytrvale brání ty svoje výjimky. Prostě ten svůj odstaveček v zákoně. A každou novou novelu vychytrale přetáčejí ke svým zájmům. Některé „vyspělejší“ dokonce sají ze státního rozpočtu.
Teď nemyslím třeba porcování medvěda. To je takový obvyklý rituál při schvalování rozpočtu. Poslancům se dá jedna dvě miliardy a oni je rozšoupají přímo na prioritní projekty v jejich volebním okrsku. Mně to vesměs nevadí. Můžete si stáhnout seznam těch projektů a vidíte, že pár hlupáků dá peníze na akvapark a pár dobráků na opravu základky.
Pijavice jsou zrádnější. Méně viditelnější.
Mám na mysli ty pasáže zákonů, které jsou jim psané na ruku – nějaké skupině výrostků. Normální smrtelník o nich často ani nemá potuchu. V půlce listopadu zveřejnila hodnocení míry vnímání korupce mezinárodní organizace Transparency International. ČR letos spadla o dvě místa na 52. pozici ze 180 zemí. Ano jsme před Slovenskem, ale lépe je prý na tom kromě celého Západu i Bahrajn, Bhútán a Omán.
Jak se bránit? Zaprvé, nejdříve si musíme srovnat v hlavě, jestli vůbec chceme. Vzpomeňme třeba na nejmenší z nejmenších problémků – stravenky – vždyť nad návrhem zrušení stravenkové výjimky se většina národa rozplakala. Zadruhé, musíme zvolit politiky, kteří to také chtějí a dokážou.
Plevelu se zbavíte jen s morálkou. Poctivou prací a péčí. Důrazem na kvalitu, jednoduchost a srozumitelnost zákonů. Je to třeba všechno celé přepsat jedním stylem s jasnou vizí. To bych očekával od moderní státní správy.
Pijavice pak podle zálesáků odstraníme kořalkou nebo kolínskou. Válečný filmový veterán John Rambo na ně používal nůž. Buďme diplomaté – volme něco mezi těmi dvěma způsoby: nám by stačil silný politický lídr s vizí.
Věřte mi, nebo ne, ale ekonomika nestojí a nepadá s výší daňové sazby. Kriticky však záleží na srozumitelnosti, jednoduchosti a motivaci daňového systému. Člověka po tisíciletí ohrožovalo počasí, divoká zvířata, cizí kmeny a blbci. Dnes je takových pastí nastraženo nesrovnatelně více. Poznáme další pády a růsty, krize. Jsme však sami proti sobě, když si na ten seznam škůdců cpeme i daňový systém s plevelem a pijavicemi.

http://bit.ly/5ed6mw

(Psáno pro MF Dnes)

19. 11.

Revoluce 17/11 kontra Lehman Brothers

Aleš Michl Přečteno 4590 krát

Kamarádka ze studií Patricie pracovala pro investiční společnost Lehman Brothers. Ano, ten podnik, který v září 2008 žuchl do hnoje. Během studií to pro mě byla bomba – já šetřil, sytil se falafelem a ona měla kreditku! Zavolal jsem jí:
„Patricie, jak se vede?“
„Průměrně,“ odpovídá.
„Jak to myslíš?“
„Jak to říkám – průměrně – je to horší než minulý týden, ale stále lepší než příští týden…“
Patricii vyhodili z práce, cena jejího bytu v Londýně spadla za rok o dvacet procent, na její diplom z LSE se práší.Asi už taky nepije zlatou tequilu, teď bych ji tipnul maximálně na horké Pimm’s. Ono se to ale zase otočí… Teď jí píšu SMS:
„Jak si láteřila, že jsi na tom průměrně. Tak u nás je to lepší. Když si vzpomenu na 17. listopad 1989, pak nikdy na tvůj pesimismus nekývnu. Ano, máme kupu práce před sebou, taky nám roste nezaměstnanost a politika je v krizi (na rozdíl od ekonomiky). Stále je to ale lepší než shánět toaletní papír a mít u zadnice velkého bratra.“

13. 11.

K Vánocům plyšáka místo bavoráka

Aleš Michl Přečteno 6075 krát

Hračky a iPody válcují mašiny a auťáky. Čína vzala Německu primát největšího exportéra. Stav je 847:809 miliardám dolarů vyvezených ve zboží do světa. Loni to bylo 1 429:1 447. Koupíme tedy svému protějšku k Vánocům plyšáka Made in China místo nového fára Made in Germany? Je recese, tak to pochopí. Vážněji - na jaký region vsadit? Čína a vůbec Východ jsou dobré pro diverzifikaci - je třeba se tam rozkročit. Nikoliv však pro upjatost: (1) Na svém iPodu mám sice napsáno „Made in China“, ale je vymyšlen na Západě. Mozek rozhodne. (2) Kvalita je na Západě. Třetina z kvalitních produktů eurozóny pochází z Německa (statistika od thinktanku CEPII). (3) Angela Merkelová dokázala to, co teď žádný jiný politik vyspělé země - obhájit křeslo v době recese. Čína je v politice neřízená střela... (4) Je třeba drsněji ošetřit kopírování - výzva pro politiky. (5) Věřím na renesanci západní Evropy. Je v silách Německa a ostatních Evropanů to Číně vrátit. Jen musíme méně mluvit a více dělat…

05. 11.

Realita pohřbila hvězdné HDP, tak jako Husáka

Aleš Michl Přečteno 4886 krát

Moje generace vyrostla na Husákovi a na hudební stanici MTV. Její historicky první odvysílaný klip byl »Video Killed The Radio Star« od The Buggles. Byl to umíráček hvězdám z rádiových vln. »Vtrhly sem obrázky a zlomily ti srdce, a může za to videorekordér,« zpívali. V pondělí Robbie Williams vydá album »Reality Killed The Video Star«. Poselství od The Buggles tak posune o dimenzi výše.
The Buggles hitovku nahráli v roce 1979, MTV odvysílala klip o dva roky později. Jenže teď už je konec roku 2009 - a to už je nová realita. I můj děda uklidil videorekordér na půdu. Na dračku v obchodech nejdou už ani cédéčka, ba ani dévédéčka. Robbieho si pustíme z iPodů nebo na YouTube.
Kromě Husáka a MTV jsme také vyrůstali na fetiši zvaném HDP. Na škole nám říkali, jak hvězdný je to ukazatel. Jakmile je zveřejněn, jsou ho plné noviny. Televize jím argumentuje, jak jen to jde. Měříme se tou zkratkou říkající si hrubý domácí produkt.
Na přelomu minulého týdne opět ovládl média, když hlásala: »Americká ekonomika je venku z recese. HDP vzrostl o 3,5 procenta. Hurá!«
Naše posedlost HDP ale vede k tomu, že nám nová realita uniká. Je to příliš souhrnný ukazatel. Z tohoto jediného čísla nevidíme, co se v ekonomice ve skutečnosti děje. Poslední dva tři roky ukázaly, že neumíme prognózovat ani jeho náhlé změny, body zvratu. A vůbec, kdo dá hlavu na špalek a řekne, že chápe výpočet HDP?
O tom, zdali jsme/nejsme z nejhoršího venku, je třeba přemýšlet jinak. Nelze se jen podívat na to jedno jediné číslo a hned slavit či sahat po kapesníku a poplakat si. Pokud si chci přesněji namodelovat hospodářský cyklus, zhodnotit ekonomiku, nějak ji poměřit, je daleko užitečnější kouknout se na čtyři proměnné - zrcadla reality: 1. příjem domácností - nejlépe očištěný o inflaci, 2. zaměstnanost, 3. průmyslovou produkci, 4. obchodní tržby. Plus indikátor padnoucí na ten který urychlovač recese - teď to jsou ceny nemovitostí.
Z těchto čtyř plus jednoho čísla přesněji vidím, zda firmy vytvářejí pracovní místa, zda je zájem o jejich výrobky a zda lidé šetří nebo utrácejí. Jakmile tyto indikátory padají, je ekonomika v recesi. Pokud se začnou otáčet, odrážet ode dna, je většinou ekonomika v počáteční fázi expanze.
Když se touto optikou podíváme na zmiňované Spojené státy, vyjde následující: Poslední vrchol ekonomického cyklu vidím v prosinci 2007. Pak následuje drsný sešup dolů. Poté, zhruba od poloviny roku 2009, velmi malý obrat v obchodních tržbách a průmyslové výrobě (uvidíme, jak to půjde dál). Zaměstnanost a příjmy domácností ale stále padají. Říkám proto: To nejhorší ještě není za námi. Stále je brzy na šampaňské.
Ona ta ekonomika je docela zrádná. Třeba míra nezaměstnanosti je zpožďující se proměnná vůči cyklu. Po recesích 1990-1991 a 2001 byla nezaměstnanost na maximu až po 15 až 19 měsících od doby, kdy se ekonomika odrazila ode dna. Aktuálně je míra nezaměstnanosti ve Spojených státech na 26letém maximu, 9,8 procenta, a nic nenasvědčuje tomu, že by to měl být strop. Navíc na nás čekají vyšší daně a vypořádání se s dluhy.
Když si přesto všechno postavíte hlavu a místo Robbieho Williamse naladíte znovu The Buggles, vaše děti si budou klepat na čelo, na co že to skotačíte a o jakéže to vykopávce si zpíváte. Rok 2010 může být v ekonomice těžší než ten letošní, i když třeba u HDP bude svítit nějaké pěknější a pozitivnější číslo. Nová realita hvězdné HDP pohřbila. Tak jako jsme to udělali s Husákem a jeho kumpány před dvaceti lety. Díky za to!

(Vyšlo dnes v Ekonomu)

Archiv článků: listopad 2009

České daně: plevel a pijavice v akci

Revoluce 17/11 kontra Lehman Brothers

K Vánocům plyšáka místo bavoráka

Realita pohřbila hvězdné HDP, tak jako Husáka

Blogeři abecedně