Take That se přes svá ega dali dohromady, aby byli zase na výsluní. Čeští politici by se mohli učit od Robbieho Williamse a Garyho Barlowa. Včera bylo 17. listopadu. Tahle země jde dobrým směrem, ale stále jí něco chybí. Klíčem je konkurenceschopnost firem.
Jen ta dokáže přinést úspěch těm podnikům, ve kterých teď právě pracujete anebo je řídíte, na mezinárodním trhu. Sami se ve vakuu neuživíme.
Tady je má filozofie, jak dál: 1. Nezvyšovat daně. 2. „Vyvolené“ podniky a sektory ale ani nedotovat (fotovoltaika byla fakt výsměch). Nemít stát za zadnicí. 3. Vyrovnat státní rozpočet a pak snížit zdanění práce. Proč vlastně již není na webu ministerstva financí rozklikávací rozpočet, ať už se v tom jednou pořádně vyznáme? 4. Veřejné zakázky na internetu, lepší legislativa a chytřejší regulace. 5. ...pak bude konkurenceschopnost plně na schopnosti manažerů a mozku a píli našich lidí – tedy vás.
Nové písni od Take That pojmenované „The Flood“ sice utekl vrchol hitparády jen kvůli hitu od Rihanny, ale stejně, být v top trojce v Evropě, to by pro Česko byl návrat k tradici první republiky.
PS: Zvládli by politici uřídit pětku bez kormidelníka?
Sedím takhle ve Francouzské restauraci v Praze s partou zástupců amerických fondů. Mají fakt hodně peněz. Chtěli „na čas“ utéct od dolaru, protože Fed tiskne peníze, co to dá. Hodlali zakotvit v Emerging Markets. Řekl bych, že tak půlka manažerů fondů peněžního trhu teď hledá stabilní vyspělé ekonomiky a druhá převažuje ve svých portfoliích rozvíjející se ekonomiky od Jižní Koreje až po Brazílii.
Třeba počet transakcí s měnami je dnes o 20 procent vyšší než třeba před třemi lety.
Řada „bezpečnějších“ měn je nyní in - Austrálie, Kanada, Švýcarsko, Dánsko... No a pak si kupa spekulantů oblíbila menší ekonomiky. Snad si nemyslíte, že koruna teď sílí na základě „fundamentů“. Tohle není měnová válka, ale kurzové bubliny vyvolané americkým QE. Měnová válka začíná v reálu až teď, kdy státy typu Brazílie, Thajska, Koreje, Jižní Afriky a spol. začínají spekulativnímu toku kapitálu drsněji bránit... Čína by mohla vyprávět...
Asi mi zprvu nebudete věřit, ale všude kolem létá hodně peněz.
Americká centrální banka (Fed) pumpuje peníze do ekonomiky, co to dá i nedá. Ostatně, podívejte se dnes na ekonomické zprávy.
Profesor ekonomie John Taylor představil v roce 1993 doporučení, jak by měla politika centrální banky vypadat. Taylorovo pravidlo = neutrální reálná úroková sazba (odhadována na 2 %) + jádrová inflace + [0,5 x (rozdíl mezi aktuální inflací a inflací požadovanou)] + [0,5 x 2 x (rozdíl mezi optimální nezaměstnaností NAIRU a aktuální nezaměstnaností)]. Jednodušeji, filozofie pravidla je v tom, že úroková sazba centrální banky se odchýlí od dlouhodobé-neutrální, jen když je inflace mimo požadovanou míru a ekonomika mimo potenciál. Taylorovo pravidlo pro aktuální data podle Bloombergu = 2 + 1,20 + [0,5 x (1,20 - 2,00)] + [0,5 x 2 x (5,00 -9,6)] = -1,80. Tedy, Fed dále potřebuje uvolnit měnovou politiku. Taylorovo pravidlo mu doporučuje: snižuj sazby, jak můžeš.
Problém je, že klíčová sazba je již teď udržována mezi 0 až 0,25 %. No a mezi pozemšťany je 0 dno. Proto Fed provádí jakási zvláštní opatření – honosně se tomu říká „quantitative easing“, lidově pak tisknutí peněz.
Fed kupuje cenné papíry kryté hypotékami, státní dluhopisy... Ano, i mě, stejně tak asi i vás teď napadne: Tak z tohodle tedy bude jednou... inflace ... Ale po krk zadluženým vládám to vadit nebude...