Tak jsem si myslel, že načas zaujmu schwarzenberský postoj. Že proklimbám povolební politické vyjednávání. A že si počkám na návrh rozpočtu na rok 2011, kde černé na bílém poznám, zdali nový kabinet a posléze poslanci budou mít chuť k reformám.

Hned v úterý mě probrala čísla o vývoji státního rozpočtu: Ke konci května jsme hospodařili se schodkem 95,4 miliardy korun. Byl to nejhorší výsledek za dobu existence České republiky. Na webovce www.verejnydluh.cz můžete v reálném čase vidět, jak letos každou jednu sekundu poskočí český veřejný dluh o 4756 korun. Volby nevolby, očekávám, že náš dluh se dál bude zvyšovat. Ze současných 36 procent HDP skočí do dvou let přes 40 procent HDP.

Co bude dál? Kdoví. Lepší otázka je, jak to změnit. Jde nárůst dluhu vůbec zastavit, jak slibují politici? Ano, ale má to pět podmínek.

1. Potřebujeme silnou vládu. Budeme tedy opravdu mít nový kabinet se širokou podporou voličů, nebo ne?
2. V téhle zemi se musí přestat při výběrových řízení krást. Je třeba zprůhlednit zakázky… nebudu moralizovat, víme to všichni…
3. Co nejdříve je třeba reformovat výdaje státního rozpočtu. Jde o to, aby nepopulární kroky přišly co nejdříve po volbách. V druhé půlce mandátu je politik nikdy neudělá. Navrhuji ihned seškrtat provozní výdaje všech ministerstev o 10 procent...
4. Komunikace. Je třeba vše vysvětlit národu, férově získat pro navržené reformy média. Většina lidí musí kroky pochopit a poznat v reálném životě, že to funguje. Možná někomu přijde tenhle krok snadný, ale vzpomeňte, jak politikou zatočily zdravotnické poplatky.
5. V neposlední řadě potřebujeme mít štěstí na ekonomický růst. Jedině tak se konečně zastaví nezaměstnanost, zlepší se výběr daní a my si vyděláme na placení úroků.

Všech pět podmínek se musí sejít naráz, jinak zadlužení nezastavíme. Pokud chceme dluh „jen“ zbrzdit, můžeme si dovolit jeden z těch bodů vynechat. Máme na to, nebo ne? Dosud tady byla čitelná stranická ideologie. Teď ty velké partaje dostaly ve volbách kopanec a budou se měnit. Nováčky zase nemám přečtené. V životě jsem od čelných představitelů VV nečetl žádný odborný názor, ekonomickou studii, Nevím, co od nich čekat. Proto si myslím, že ten, kdo teď obchoduje na trhu v eufórii s vidinou tvrdých pravicových reforem a stopky zadlužování, bude zklamán. I když, rád se nechám překvapit – nicméně body 1 až 4 jsou stále v ohrožení.

No a co s bodem 5, s tím, že nám musí hrát do karet ekonomický růst? Teorie veřejných financí nám dává odpověď, jak velký růst HDP potřebujeme ke zkrocení dluhů: Předpokládejme, že naše dluhopisy budeme nabízet v průměru s tříprocentním reálným úrokem, s inflací pak kolem pěti procent. Předpokládejme dále ambici politika splnit slib a zastavit zadlužení někde na 40 procentech HDP. Primárním deficitem pak nazvěme celkový schodek státního rozpočtu bez úroků z dluhu.

Pak, pokud český politik sníží primární deficit státního rozpočtu například na dvě procenta HDP (loni to bylo 4,6 %), budeme k tomu ještě potřebovat úchvatný růst HDP o 8,5 procenta, aby došlo ke stabilizaci dluhu na 40 procentech HDP. Ano, zdá se to šílené, ale je to prostě tak…

Pokud snížíme náš primární deficit státního rozpočtu na jedno procento HDP, pak budeme stále potřebovat velký růst HDP o 5,7 procenta ke stabilizaci dluhu na 40 procentech HDP. Krutá matematika!

I pokud do dvou let vyrovnáme (není to ale stále neslušné slovo?) primární rozpočet, stejně navíc k zastavení dluhů, respektive k profinancování naskakujících úroků, potřebujeme růst HDP alespoň o tři procenta.

Asi je vám jasné, že pravděpodobnost, že se podaří zastavit zadlužování v tomto volebním období někde na 40 procentech HDP, je malá. Těch pět bodů splnit naráz je ambiciózní plán, protože jsme to prostě s dluhy rozjeli ve velkém nezávisle na časech zlých anebo dobrých. Je ale jasné, že je nutností to zkusit. Protože pokud se znovu vykašleme na všech pět podmínek, pak nás čeká řecký salát anebo maďarský guláš.


Matematické odvození a literatura
Švejnar/Dušek/Semerák: Jak inteligentně reformovat veřejné finance, Idea, 2010.
Krejdl: Fiscal Sustainability, ČNB, 2006.
Zamrazilová: Proč krotit veřejné výdaje, Euro 20.7.2009.
Sturzenegger/Zettelmeyer: Debt defaults and lessons from a decade of crises, MIT, 2007.