Pět otázek, které byste si měli položit ke smyslu eurozóny, prostě ke smyslu politiky vyvolaného procesu měnové unie:
(1) Proč Japonsko, které má aktuálně veřejný dluh 233 procent HDP, může vydat levnější dluhopisy než Itálie, která má dluh „jen“ 121 procent HDP?
(2) Proč Británie s veřejným dluhem aktuálně na 83 procentech hrubého domácího produktu může vydat dluhopisy s nižším úrokem než Španělsko s dluhem 68 procent HDP?
(3) Proč jak celé Spojené státy, tak třeba zadlužená Kalifornie si nyní mohou půjčit na pět let za úrok kolem 2–4 procent?
Německo sice podobně, ale Řecko, Irsko, Portugalsko by se nedostaly s úrokem pod 10 procent? USA mají přitom vyšší dluh (100 procent HDP) než eurozóna (88 procent).
(4) Proč Irsko, které mělo ještě v roce 2007 „minimální“ zadlužení 25 procent HDP, nižší než dnešní Česko, právě balancuje na hranici bankrotu?
(5) Proč bývalá francouzská ministryně hospodářství a nyní šéfka MMF Christine Lagardeová nazvala jeden ze svých článků pro světová média „Euro je vzrušující dobrodružství“? Tvrdí v něm: „Euro, stejně jako EU, je vzrušujícím dobrodružstvím, které musí pokračovat – a naším záměrem je zajistit, aby se tak stalo.“
Co myslíte, co/kdo za tím je? Jasně že je to vždy komplex důvodů, příčin, ale jaká je ta hlavní, čnící nad ostatními?
(a) Finanční trhy jsou stádem hlupáků.
(b) Nedostatek viagry.
(c) Může za to euro.