Workoholici z McKinsey napsali pěknou studii, jak akciové trhy nejsou dobrým indikátorem budoucí recese (McKinsey/A better way to anticipate downturns, October 2010). Od roku 1970 přišly největší pády akcií až v recesi, nikoliv jako varování před ní. Vývoj na akciových trzích nám teď tedy nesignalizuje strašnou recesi, ale: (1) buď že už v recesi jsme, (2) nebo byl ten pád akcií planý poplach. Třeba v roce 1987 spadly akcie během pár dní o 20 procent a recese přišla až v roce 1990. Ano, trochu schizofrenní. Každopádně, lepším indikátorem recese jsou kreditní trhy - tedy důvěra mezi bankami a jejich klienty. A to proto, že obvykle když nastupují horší časy, tak kreditní trh jakoby zamrzne, objeví se prémie za riziko (pro fajnšmekry: třeba rozdíl mezi USD 3M Libor a OIS). Nezávisle na tom, jestli jsme ve variantě (1) nebo (2) - pokud si politici myslí, že krizi eurozóny zdolá nějaká nová kolektivní vláda či co, jak nově navrhuje Německo s Francií, pak mám pro ně dvě zprávy: dobrou a špatnou. Dobrá je, že Řecko by nebylo rozbuška jako Lehman Brothers. Ta špatná pak, že by to byla předzvěst, jako Bear Stearns. Role Lehman Brothers by připadla Italům.