TOP 5 trendů 2008/ 3. Trhy povedou suverénní fondy
TOP 5 trendů 2008:
1. Směr východ (viz blog ze 7/1 - čtěte ZDE)
2. Naroste provázanost ekonomik (viz blog ze 14/1 čtěte ZDE)
3. Trhy povedou suverénní fondy
4. Hyperkonkurenci rozhodnou mozky
5. Potřebujeme novou vizi
Trend 3. Trhy povedou suverénní fondy
Globálním hráčem číslo jedna na finančních trzích se stávají suverénní fondy. Tyto finanční společnosti spravují devizy státům vyvážejícím převážně ropu a plyn, nebo těm, které zbohatly díky masivním rozpočtovým a obchodním přebytkům.
Tak například Abu Dhabi Investment Authority poskytla koncem loňského listopadu Citigroup finanční injekci 7,5 miliardy dolarů na pokrytí ztrát z dluhopisů emitovaných proti rizikovým hypotékám. Za to investiční společnost ze Spojených arabských emirátů postupně během čtyř let získá pět procent akcií největší světové banky.
Je to jen symbolický počátek. Abu Dhabi Investment je největší z takzvaných suverénních fondů. Samotný arabský fond vlastní podle analýzy think tanku Peterson Institute 500 až 875 miliard dolarů. Jeho protějšek z Kuvajtu Future Generations Fund má v zásobě 174 mld. USD. A třeba ruský suverénní fond operuje se 122 miliardami. Není to ale jen o rusko-arabském názvosloví. Velmi silný je i Singapur, Norsko, anebo Čína. I pro suverénní fondy platí trend označený číslem jedna. Čínský Huijin Investment má všechny předpoklady proto, aby se stal někdy kolem roku 2015 největším suverénním fondem světa. Jinak řečeno, asijské fondy během pěti šesti let vyrovnají majetek, který spravují petrolejářské země.
Objem aktiv ve všech suverénních fondech je podle analýzy Morgan Stanley 2,3 až 2,5 bilionu dolarů. Celkové devizové rezervy všech centrálních bank jsou dnes 5,2 bilionu dolarů, jak vyplývá zase ze statistiky Mezinárodního měnového fondu. Pokud poroste objem prostředků suverénních fondů tak rychle jako doposud, pak do roku 2015 veškeré devizové rezervy světa převýší.
Dříve tyto fondy spíše kupovaly státní dluhopisy. K všestranné spokojenosti politiků velmocí, kteří tak měli silného zájemce o financování rozpočtových deficitů. Nyní se vše zamotává s tím, jak se postupně mění v dravce tvrdě jdoucí za podíly v nejrenomovanějších firmách.
Politické reakce jsou teprve v základech, horké téma to bude až za několik let. Nedávno se o suverénních fondech negativně vyjádřil britský ministr financí Alistair Darling, italský premiér Romano Prodi nebo komisař EU pro obchod Peter Mandelson. Nabádali k větší regulaci.Vypadá to, že pro politiky budou suverénní fondy velmi nepopulární.
Máme se tohoto třetího trendu bát, nebo ne? Mají politici zavelet k přísnějším pravidlům? Nejlepší eseje a postřehy na toto téma z finančního sektoru jsou od ekonoma Edwina M. Trumana z jmenovaného think tanku Peterson Institute, od analytika Stephena Jena, jenž je autorem rovněž uvedené analýzy Morgan Stanley. A dále pak od komentátora Bloombergu Mathewa Lynna. "Nikomu nevadilo, když fondy ukládaly hotovost do našich bank anebo kupovaly vládní dluhopisy. Proč by mělo vadit, když začnou pronikat i do našich firem?" upozorňuje Lynn. I Jen z Morgan Stanley, kterému modelově vyšlo, že majetek fondů dosáhne v roce 2015 hodnoty 12 bilionů dolarů, je spíše proti zostření regulace. Ta by podle něj podkopala další rozvoj globalizace.
Suverénní fondy je třeba brát jako realitu. Obrnit se není na místě. Jejich investice jsou většinou dlouhodobějšího rázu. Mohou tak přirozeně přispívat k větší stabilitě trhů. Nejde přece diferencovat v pravidlech v závislosti na typu investora. Nejde rozlišovat, co nařídíme suverénním fondům a co těm ostatním. Klíčové je, aby stejná pravidla platila pro všechny. Samozřejmě, bezpečnostní rizika je třeba mít na paměti vždy - tak je tomu ale doposud.
Co tedy politici mohou udělat dnes navíc, je motivovat fondy k větší transparentnosti. To třeba podtrhuje Truman z Peterson Institute: "Je třeba alespoň zatlačit na požadavek na jasnou investiční strategii fondů, větší transparentnost a odpovědnost." To by byl stejný přístup jako k ostatním. Například norský Government Pension Fund-Global s majetkem kolem 300 miliard dolarů publikuje svoji investiční strategii a výsledky pravidelně ve čtvrtletních intervalech. Zato dva kuvajtské fondy založené v roce 1960 a 1976 zveřejnily poprvé oficiálně údaje o majetku až v polovině července 2007.
Nespadneme-li do víru regulací a budeme-li mít na paměti bezpečnostní rizika, budou suverénní fondy přínosem. Ostatně i americký dolar reagoval bezprostředně na vstup Abu Dhabi Investment do Citigroup pozitivně - posílením.
Trend 4. bude následovat...
Díky. Hezký týden!
Aleš Michl
(Článek je součástí globální strategie, kterou jsem napsal pro týdeník Ekonom)
1. Směr východ (viz blog ze 7/1 - čtěte ZDE)
2. Naroste provázanost ekonomik (viz blog ze 14/1 čtěte ZDE)
3. Trhy povedou suverénní fondy
4. Hyperkonkurenci rozhodnou mozky
5. Potřebujeme novou vizi
Trend 3. Trhy povedou suverénní fondy
Globálním hráčem číslo jedna na finančních trzích se stávají suverénní fondy. Tyto finanční společnosti spravují devizy státům vyvážejícím převážně ropu a plyn, nebo těm, které zbohatly díky masivním rozpočtovým a obchodním přebytkům.
Tak například Abu Dhabi Investment Authority poskytla koncem loňského listopadu Citigroup finanční injekci 7,5 miliardy dolarů na pokrytí ztrát z dluhopisů emitovaných proti rizikovým hypotékám. Za to investiční společnost ze Spojených arabských emirátů postupně během čtyř let získá pět procent akcií největší světové banky.
Je to jen symbolický počátek. Abu Dhabi Investment je největší z takzvaných suverénních fondů. Samotný arabský fond vlastní podle analýzy think tanku Peterson Institute 500 až 875 miliard dolarů. Jeho protějšek z Kuvajtu Future Generations Fund má v zásobě 174 mld. USD. A třeba ruský suverénní fond operuje se 122 miliardami. Není to ale jen o rusko-arabském názvosloví. Velmi silný je i Singapur, Norsko, anebo Čína. I pro suverénní fondy platí trend označený číslem jedna. Čínský Huijin Investment má všechny předpoklady proto, aby se stal někdy kolem roku 2015 největším suverénním fondem světa. Jinak řečeno, asijské fondy během pěti šesti let vyrovnají majetek, který spravují petrolejářské země.
Objem aktiv ve všech suverénních fondech je podle analýzy Morgan Stanley 2,3 až 2,5 bilionu dolarů. Celkové devizové rezervy všech centrálních bank jsou dnes 5,2 bilionu dolarů, jak vyplývá zase ze statistiky Mezinárodního měnového fondu. Pokud poroste objem prostředků suverénních fondů tak rychle jako doposud, pak do roku 2015 veškeré devizové rezervy světa převýší.
Dříve tyto fondy spíše kupovaly státní dluhopisy. K všestranné spokojenosti politiků velmocí, kteří tak měli silného zájemce o financování rozpočtových deficitů. Nyní se vše zamotává s tím, jak se postupně mění v dravce tvrdě jdoucí za podíly v nejrenomovanějších firmách.
Politické reakce jsou teprve v základech, horké téma to bude až za několik let. Nedávno se o suverénních fondech negativně vyjádřil britský ministr financí Alistair Darling, italský premiér Romano Prodi nebo komisař EU pro obchod Peter Mandelson. Nabádali k větší regulaci.Vypadá to, že pro politiky budou suverénní fondy velmi nepopulární.
Máme se tohoto třetího trendu bát, nebo ne? Mají politici zavelet k přísnějším pravidlům? Nejlepší eseje a postřehy na toto téma z finančního sektoru jsou od ekonoma Edwina M. Trumana z jmenovaného think tanku Peterson Institute, od analytika Stephena Jena, jenž je autorem rovněž uvedené analýzy Morgan Stanley. A dále pak od komentátora Bloombergu Mathewa Lynna. "Nikomu nevadilo, když fondy ukládaly hotovost do našich bank anebo kupovaly vládní dluhopisy. Proč by mělo vadit, když začnou pronikat i do našich firem?" upozorňuje Lynn. I Jen z Morgan Stanley, kterému modelově vyšlo, že majetek fondů dosáhne v roce 2015 hodnoty 12 bilionů dolarů, je spíše proti zostření regulace. Ta by podle něj podkopala další rozvoj globalizace.
Suverénní fondy je třeba brát jako realitu. Obrnit se není na místě. Jejich investice jsou většinou dlouhodobějšího rázu. Mohou tak přirozeně přispívat k větší stabilitě trhů. Nejde přece diferencovat v pravidlech v závislosti na typu investora. Nejde rozlišovat, co nařídíme suverénním fondům a co těm ostatním. Klíčové je, aby stejná pravidla platila pro všechny. Samozřejmě, bezpečnostní rizika je třeba mít na paměti vždy - tak je tomu ale doposud.
Co tedy politici mohou udělat dnes navíc, je motivovat fondy k větší transparentnosti. To třeba podtrhuje Truman z Peterson Institute: "Je třeba alespoň zatlačit na požadavek na jasnou investiční strategii fondů, větší transparentnost a odpovědnost." To by byl stejný přístup jako k ostatním. Například norský Government Pension Fund-Global s majetkem kolem 300 miliard dolarů publikuje svoji investiční strategii a výsledky pravidelně ve čtvrtletních intervalech. Zato dva kuvajtské fondy založené v roce 1960 a 1976 zveřejnily poprvé oficiálně údaje o majetku až v polovině července 2007.
Nespadneme-li do víru regulací a budeme-li mít na paměti bezpečnostní rizika, budou suverénní fondy přínosem. Ostatně i americký dolar reagoval bezprostředně na vstup Abu Dhabi Investment do Citigroup pozitivně - posílením.
Trend 4. bude následovat...
Díky. Hezký týden!
Aleš Michl
(Článek je součástí globální strategie, kterou jsem napsal pro týdeník Ekonom)