Nikdo před rokem nečekal, že euro bude dnes na trhu za 24 korun. Devadesát procent sázkařů věřilo ve fotbalovém duelu ČR Turecko našim. A co barel ropy za 130 dolarů?

Jakou pravděpodobnost byste před rokem přisoudili možnosti, že nejdynamičtější region Evropské unie - Pobaltí - spadne letos na pokraj recese? Mávli byste třeba rukou nad tím, že Islandu právě teď hrozí finanční krize?

Zdánlivě do sebe nezapadající příklady nesou poučení: Zaslepeně koukáme na nahodilé jevy. Podceňujeme riziko jejich vzniku.

Na příkladu naší vládní politiky: Hospodářství šlape. Tak proč něco měnit... Spoléháme na rutinu. Zuby nehty udržujeme status quo. Místo reforem s vizí jen ad hoc tlumíme chyby.

Nejenom sledováním posledních minut fotbalového fiaska se dá rozpoznat, že hraní si s málo pravděpodobnými jevy může být smrtonosná taktika: Třeba Pobaltí: Estonsko a Lotyšsko měly od roku 2000 do loňska průměrný růst hrubého domácího produktu 8,8 procenta za rok. Suverénně to byly země s největší dynamikou v Evropské unii. Pro srovnání, růst ekonomiky České republiky za stejnou dobu byl 4,4 procenta a Slovenska 5,6 procenta. Ještě loni v prvním čtvrtletí byl hospodářský růst Estonska 10,1 procenta. Aktuální číslo, za první čtvrtletí letošního roku, přineslo totální obrat: růst se scvrkl na 0,4 procenta. U Lotyšska je to - zatím - mírnější propadák meziročního růstu HDP, na 3,6 procenta.

Makro čísla Pobaltí působila dlouhou dobu na první pohled super. Země ale doplatily na to, že nejsou adaptabilní na nahodilé změny. Podcenily strukturální problémy. Jako katalyzátor zapůsobil cenový šok, který nečekal třeba před rokem nikdo. Lotyšsko má v současnosti největší inflaci v Evropské unii - ceny v dubnu meziročně vzrostly o 17,5 procenta. V Estonsku je 11,4procentní inflace. Klíčové položky - potraviny, bydlení a elektřina - šokově za rok podražily o 20 až 40 procent. To totálně utlumilo spotřebu domácností. Recese je na spadnutí...

Anebo Island: Podle většiny makroukazatelů je to moderní a dynamická země. Průměrný růst HDP za deset let je 4,3 procenta ročně, obdobně jako v České republice. Island je bez problémů se zaměstnaností, rozpočtem nebo penzemi. Jenomže i tady je neadaptabilita strukturální problém. Velká a dlouhodobá nerovnováha peněžních toků vůči zahraničí. Celkové zadlužení země, jehož největší podíl nese na bedrech soukromý sektor, je na úrovni 210 procent HDP.

Pak k trestu stačí nahodilá a zdánlivá maličkost. Katalyzátorem bylo v tomto případě přeúvěrování tamních bank. Následovalo snížení ratingu a atak spekulantů. Bankám prudce podražilo zajištění vlastních úvěrů. Národní měna za rok proti euru ztratila třetinu hodnoty. Základní úvěrové sazby jsou nyní největší v Evropě, na 15,5 procenta. Inflace je na dvacetiletém maximu. Banky Švédska, Dánska a Norska musely napumpovat islandské centrální bance devizové rezervy, aby zvýšily důvěryhodnost země v očích investorů.

Shrnuto, ekonomika se i díky nahodilým jevům může snadno přetočit vzhůru nohama. Recese nás může převálcovat úplně stejně jako se to ve fotbale podařilo Turkům. Hlavně tehdy, máme-li dlouhodobé strukturální problémy, které tlačíme před sebou. Čím lepší období je před krizí, tím více to svádí k menší pozornosti a opatrnosti. Tím hlubší je pak následný pád. A většinou taky platí, že žádný jiný okamžik vám nepřipadá tak báječně skvělý jako ten těsně před krizí...