Pokud jste četli novelu Malá Dorritka od Charlese Dickense z roku 1855, postavu Bernarda Madoffa znáte jako pseudofinančníka Merdleho. Když si vygooglujete Charlese Ponziho, poznáte pyramidu v další verzi. Tentokrát z počátku 20. století. Čeká na nás ještě mnoho takových vykuků. Nic s tím nezmůžeme. Co ale udělat můžeme, je zabránit, aby se sama naše ekonomika neutopila v principech Ponziho nebo Madoffa. Zrádné schéma funguje takto - vezmete peníze nových klientů a z nich berete na odměny pro ty, kteří přišli před nimi. Hra funguje, dokud každá další generace klientů je početnější, respektive přináší více peněz než předchozí. Vemte si třeba náš důchodový systém. Penzisté dostávají peníze vybrané z daní pracujících. Pokud populace stárne, máme problém. Obdobně naše dluhopisy jsou spláceny jen a jen novými dluhopisy. Madoff je signál pro celý systém ekonomiky. Berme to jako nakopnutí do zadku něco zlepšit, pobídku k reformám. Nikdy nemůžeme dopustit to, na co chtěl upozornit Dickens - že poctivý a čestný člověk nemůže v soudobé společnosti vyniknout. Nemůže uplatnit své nadání a schopnosti, neboť většinu energie spotřebuje k boji o udržení holé existence.