Jen aby českou ekonomiku nepotkal osud pražské šunky. Jeden z nejúspěšnějších českých restauratérů Tomáš Karpíšek se rozhodl vzkřísit tradici pražské šunky. Původní recept velí připravovat ji od kosti, z lehké vepřové kýty. Přidala se sůl, cukr, ledek a přirozeným zráním vzniklo božské aroma a chuť. Dneska se chemickou cestou celý ten proces přeskočí. Úřad průmyslového vlastnictví v roce 2007 přiklepnul Karpíškovi na sousloví „pražská šunka“ ochrannou známku. Proti se postavily velké masny. Vlekly se spory. Úřad před pár dny vzal své rozhodnutí zpět. Nelze prý zaregistrovat všeobecně známý produkt, i když to předtím šlo. Neřeším, kdo má pravdu. Nicméně není šunka jako šunka. Na krámě bych rád viděl kvalitní pražskou šunku připravovanou zdravě podle tradice. Nejznámějším výrobcem býval Antonín Chmel, který měl v 19. století firmu v Praze nad Nuselskými schody. Na něj navázala za první republiky První akciová továrna na šunky a uzenářské zboží. Ta dnešní proti tomu nemá správný říz, jak by dosvědčil můj děda. A tak si říkám, zda to s tou českou ekonomikou neskončí jako s tou šunkou. Věřím na ideu vzkřísit hospodářství a postavit ho na kvalitě a tradičním průmyslu. Nesmíme připustit, aby jakýkoliv populistický politik, ať už napravo nebo nalevo, po volbách místo kvalitní šunky s reformním a pořádně štiplavým křenem servíroval opět jen uplácané šunkofleky na dluh.