Sopečný prach ve vzduchu paralyzoval leteckou dopravu náhle a nečekaně. Vezměte si třeba ztrátové aerolinky ČSA rvoucí se o každou korunu tržeb k přežití. A do toho prásk - nemůžete kvůli vulkánu na Islandu celý víkend létat. Když v září 2008 zkrachovala investiční firma Lehman Brothers s tradicí přes sto padesát let, americké finančnictví dostalo infarkt.

Vzpomeňte na teroristické útoky na newyorská dvojčata ze září 2001. Atentát na Františka Ferdinanda d’Este spustil v roce 1914 hrůznou světovou válku. Ano, každý z těchto jevů měl násobně jiné dopady - fakt teď vůbec neporovnávám ztráty ze sopečného prachu s mordy z prachu střelného. Jde mi o něco jiného.

Nassim Taleb v knize The Black Swan: The Impact of the Highly Improbable líčí, jak svět poznal černou labuť. Holandský cestovatel Willem de Vlamingh ji objevil v roce 1697 na západním pobřeží Austrálie. Do té doby si zbytek světa myslel, že všechny labutě jsou bílé. Černá labuť byla metaforou pro věci, jejichž existence vůbec nepřichází v úvahu. Když byla spatřena, úzus se zhroutil. Taleb se ve své knize snažil ukázat, jak si člověk lehkomyslně plete nízkou pravděpodobnost určité události s její domnělou nemožností. „To se nám stát nemůže. To nehrozí,“ říkáme si.

Všechny výše zmíněné jevy - válka, terorismus, sopka, bankrot významné firmy - jsou vlastně takové černé labutě. Říkám jim neznámé neznámé. Mají společné to, že jsou nahodilé, nepředpověditelné, přijdou jako blesk z čistého nebe a mají velký dopad na náš život, ekonomiku.

Je fakt rozdíl, když zápasíte se známou neznámou a když s neznámou neznámou. Pro ČSA je známá neznámá třeba cena leteckého paliva. Manažer se ji může pokusit předpovědět a tomu přizpůsobit strategii. Na finančním trhu se může dokonce zajistit proti pohybu ceny. Šokem však jsou vždy neznámé neznámé - v aktuálním případě sopka chrlící popel znemožňující létání. To nemáte šanci předpovědět. ČSA výbuch sopky, jejíž prach zavře na víkend letiště, nikdy nebudou mít ve finančním plánu. Přesto zacvičí s hospodařením firmy.

Neznámé neznámé se stávají shodou náhod. Závisí na štěstí, respektive neštěstí. Einstein v roce 1905 vysvětlil Brownův jev - náhodný pohyb částic. Tím, jak se molekuly neustále srážejí, vzniká náhodný směr jejich pohybu. Ve statistice se tomu začalo říkat náhodná procházka.

Tak, a co teď s tím? Co je možné dělat? Shrnuli, platí a bude platit, že nikdy nepředpovíme, kdo nebo co zásadněji změní svět. Protože s dějinami nejvíce hýbají neznámé neznámé. Když nastane taková událost, budeme se znovu divit, že jsme dokázali něco takového přehlédnout a nepočítali s tím.

Nicméně je možné se na nahodilé události lépe připravit. Obrněni nebudeme nikdy, ale jde o to je nepodceňovat. Třeba pro byznys je výzvou nedrat se jen za dvěma učebnicovými poučkami, jak vydělat, tedy „Zvyšuj výnosy“ a „Snižuj náklady“. Do party patří i třetí rada - „Počítej s rizikem“. Do učebnic by se mělo dopsat prostě něco ve stylu „očekávej neočekávatelné“.

Pro vlády a politiky vůbec to platí obdobně. Pokud nezvládají ufinancovat ani známé neznámé, jak přežijí neznámé neznámé? Státní rozpočty jsou v minusu jak v časech lepších, tak v horších. Pokud v brzké době na takto nepřipravené a rozbujařelé veřejné finance vletí nějaká neznámá neznámá, řada států zkrachuje. Ptáte-li se, co tak úděsného se státu může stát, říkám - nevím, je to neznámá neznámá. Ale fakt věříte na to, že lze mít donekonečna každoročně minusovou státní pokladnu?

Naučil jsem se jezdit na kolečkových bruslích tak, že jsem padal a zase vstával. A teď to prostě umím. Natluču si jen tehdy, když jízdu podcením a myslím si, že jsem mistr světa. Zlomeninu mi vždy odvrátily chrániče zápěstí - inu, měl jsem i štěstí, tedy zatím - držte mi palce, ve středu si dám na inlajnech Braník - Modřany...

Jenomže ty mé odřeniny jsou nic proti tomu, co ještě pozná ekonomika, když nad riziky budou mávat rukou firmy, nebo dokonce i zpupnělý stát. Nesmíme se chovat jako krocani. Taleb ve své knize s nadsázkou přemítá nad uvažováním krocana. Zvíře je každodenně vykrmováno, aby padlo na americký vánoční stůl. Krocan, netuše co přijde, je jistě z pravidelného požitku nadšen. Asi se domnívá, neznaje lidské dychtivé žaludky, že to takhle půjde donekonečna nebo co.

Všechno stojí a padá s naší připraveností na neznámé neznámé.

(Psáno pro MF Dnes 20/4/2010)