Nedávno vzbudilo v Americe lehké pobouření, když jedna z bank, jež obdržely v rámci té hrozné krize před dvěma léty od státu značnou podporu, vyplatila svým bossům opět tučné roční odměny, možná i maličko zvýšené.


Ale ta banka jednala jenom logicky.

„Ne, že bychom neměli vládnoucí třídu, skutečné nebezpečí spočívá v tom, že vládnoucí třída čím dál tím víc ztrácí schopnost skutečně vládnout. Vždyť jak by vládnoucí třída, kdyby byla inteligentní, mohla dopustit tak hloupou krizi, jako byla ta z roku 2008? Vždyť to bylo ve skutečnosti spiknutí bank s cílem vytáhnout ze společnosti peníze…“, říká Slavoj Žižek v rozhovoru v Literárních novinách č.47.

Na účtech federálních bank a mezinárodních fondů se válely peníze, na které bankéři ne a ne dosáhnout a tak přišli na pěknou fintu: ‚já vám omdlím, já se vám zhroutím, já vám možná i chcípnu, když mi nedáte papat…‘ – a státy rázem daly kašičku. A kašička byla dobrá a chutná.

To říkám já.

Takže ta citovaná banka raději s těmi odměnami rok počkala.

Čtěte Literární noviny.