Asi jste někdy v dětství či pubertě takovou hru také hráli. Sváděla k ní anonymita a špatná vypátratelnost, jež kdysi chránila telefonujícího (no, pro některé lidi a organizace tomu tak nebylo, ale pubertální hrající si takto neuvažovali). Našli jste nějaké pěkné jméno v telefonním seznamu, například Karel Sluníčko, vytočili o půlnoci jeho číslo a zeptali se: „Je tam Sluníčko?“ „Ano, Sluníčko,“ odpověděl nešťastník. „Tady je tma jak v prdeli,“ odpověděli jste pubertální vy a zavěsili, za pochvalného řehotu ostatních puberťáků.

Některým jsme volali jen, abychom se přesvědčili, že to není chyba tisku a že se skutečně tak jmenují. Jeden z účastníků pražské telefonní sítě se jmenoval Lenin Syrovátka a v Ostravě žila Revoluce Střádalová. Jaký pochod se asi odehrával v mozkovnách jejich rodičů, není těžké si představit.

Křestní jména jsou vůbec dost výmluvným svědectvím o charakteru a duševním stavu rodičů. Někdy si člověk říká, jak asi museli to nemluvně nenávidět. Nicméně jiný kraj, jiný mrav. Jména mluví o módě, politickém názoru, snobismu, inteligenci… Případně o nedostatku téhož.

Jednoduché to měli a mají v Americe. Dítě se může jmenovat i jako pneumatika. Jestliže vaši rodiče chtějí, můžete se nazývat Washington Lincoln Bush Kennedy Bottom a nikomu to nepřijde divné, zatímco Čech Masaryk Gottwald Klaus Zadeček se prostě vyskytnout nemůže. Podle známého vtipu se může indiánské dítě jmenovat třeba Protržená Guma.

V seriálu Byl jednou jeden dům pojmenoval majitel domu všechny své děti podle Iliády. Paris, Agamemnon a Hektor – ta „nóbl“ jména jen podtrhávala maloměšťáckou malost jejich autora.

Někdejší Sovětský svaz byl zase zamořen jmény jako Vladlen, Revoljucija a podobně, tak vznikli i Lenin a Revoluce u nás, kdy světonázorem pomatení rodiče vůbec neuvažovali o tom, jak příšerně kombinace křestního jména s bodrým českým příjmením zní, jaké prokletí tak na hlavy svých potomků vložili. Samozřejmě, že nebyli jen pomatení, ale také vlezlí a mysleli, že z toho, jak pojmenovali synka/dcerku, vyvodí vrchnost nějakou pěknou prebendu. A tak pan Syrovátka užíval své křestní jméno nejspíše jen nerad a Revoluce si asi říkala Lucko.

Jiní, chtějíce demonstrovat svou lásku a příslušnost, nazvali své děti méně nadneseně, ale trefně - kolik jsme měli najednou v českých zemích Světlan a Iljů, Vasilů a Zojek, ostatně namnožili se i jinak nevinní Vladimírové.

A teď máme další vlnu – Nicolas a Margarita a Tommasso… Pro změnu obrácené znamínko pomatenosti, korouhvička otočila se směrem slunce k horizontu klesajícího. Musíme nějak připravit ty děti do světa, do toho velkého světa, kam samozřejmě půjdou a když už mají ta všednodenní česká příjmení, tak aspoň to křestní ať mají světové. Jinak je to ovšem duchovně totéž, Gerge WalkerTopolánek, Revoluce Paroubková nebo Beckham Pelé Řepka se vlastně od Jean-Jacquesa Vejškraba liší jen zvukově. Pravda, Lenin se v toskánských Špindlech jaksi nevyjímá a z Vejškraba by neudělalo filosofa ani křestní jméno Sokrates, jen by si z něj normální děti dělaly ještě větší prču.

Nu, malí Mikuláš Topolánek, Markétka Paroubková a Tomášek Řepka by se ve světě taky neztratili, za předpokladu, že budou mít ještě jiné dispozice, než ty, za které nemohou…