Že komunální volby kypí humorem nechtěného, vyplývá ze samé podstaty, z jejich přirozenosti, musí se tvářit stranicky, byť stranický, ideový, politicko filosofický pohled na svět prosazovat v obci nelze. Lokálpolitika je záležitost přízemní, financí omezených, pořádek a doprava, odpady a výstavba, obecné zákony se v obci netvoří o zahraniční politice nerozhoduje. Nezbytné stranictví je tudíž nadbytečné a není divu, že vznikají iniciativy pro město a poněkud jurodivé koalice. Bylo by docela pěkné státostrany neviolit. Důležité je jen jedno, aby byli konšelé praktičtí a nehledali v politice obohacení. Pravidlo jednoduché. Má-li stávající starosta a jeho klaka nějaké kšefty, pryč s ním. Snadno se řekne.

Druhé jednodušší pravidlo zní: nevolte zázraky. Partaje dnes jak pominuté nabízejí nemožné. Podezírám, že je na vině úspěšný politický podnikatel a hlavní zemský mecenáš, jenž místo kdysi slibovaných nízkých daní (DPH) rozhazuje z cizího voličům a nikoli nejpotřebnějším. Slečna na plakátě hodlá zvýšit příspěvěk na děti, že by z rozpočtu města? Upoutávky hlásí, že ve velkoměstě (!) zajistí plynulý provoz aut, parkování, byty, zeleň? Jedna dokonce tvrdí, že Praha pod jejich vedením zbohatne. Budou slibující šetřit nebo podnikat? Ale snad nejvtipnější: „Petr má na mě mobil.” To by nevymyslel ani Babišův nepřítel! Vůdce důchodců ale v Praze neuspěje, nastupuje generace pirátů a polepší si trochu i obnovená ODS! Zázraky se odloží.

Daleko důležitější jsou ale volby senátní, byť jen třetinové. Horní komora parlamentu je už jen věkem reprezentatů a zkušeností rozumnější, její debaty věcnější a méně stranické, nejen opravuje zákony a likviduje „přílepky”, ale je především pojistkou demokracie a ústavního pořádku. Pokusů měnit psané i nepsané ústavní zvyklosti se můžeme právem obávat. Jak nebezpečná se prokáže vláda ohroženého oligarchy nevíme, nesuďme předem. Svou nezávislost senátoři prokázali už mnohokrát například odporem proti opoziční smlouvě, podporou menších volebních okrsků, blokací Lisabonské smlouvy. Není podstatné, že prohráli a D’Hondtův přepočet nám nadělil nepolitickou stranu a vládu, pro níž hlasovalo jen 30 procent voličů. Apeluji na voliče, aby pečlivě prozkoumali koho volí, plat senátorů je mimořádným příspěvkem k důchodu (jak kdysi pravila „atombaba” paní Drábová) a přitahuje nýmandy.

Hrůzný příklad nabízí senátní volby v Praze 4. Ze skomírající ČSSD přestoupila k ANO „nezávislá” senátorka Eva Syková, bývalá ředitelka ústavu experimentální medicíny Akademie věd, vyhozená za „neetické chování”. Kšeftovala totiž s nadějí neléčitelných pacientů, jež posílala na drahou nesmyslnou terapii kmenových buněk. Čirou náhodou se její jméno objevuje ve správní radě „nadací”, kasírující nešťastné postižené. O jejím provinění lze pochybovat stěží, viz rozbor profesora Václava Hořejšího na aktualne.cz. Naléza se tu i jakýsi Martin Dvořák, opět nezávislý kandidát, leč za podpory ODS, nařčený z defraudace konta vodáckého klubu, jemuž předsedá. Problém není, že bychom snad měli nedostatek gaunerů, nemáme dost lidí, kteří by je odsoudili.