Tereza Anteneová se pod své komentáře o britských dramatických událostech v Lidových novinách, naposledy v sobotu, podepisuje jako mediální konzultantka londýnské firmy, nevím sice, v čem tak asi může Angličanům radit a neměl bych možná soudit podle jejích relací pro domov. Ty jsou opravdu na pováženou.

Nerozlišuje totiž mezi fakty a svým hodnocením, nemá potřebu vyrovnat se s opačným názorem, vede ideologickou válku a basta. Ta ovšem v Anglii zuří jak tajfun, proč ale zavádět naše nedostatečně informované čtenáře?

V komentáři o demisi Theresy Mayové se pí. Tereza vyžívá na údajných chybách a omylech nešťastné premiérky a posmívá se rozpolcené konzervativní straně, jako by neznala pravé důvody politické krize. Píše, že Mayová neuměla národ usmířit a „slepě respektovala 52 procent voličů, kteří chtěli z EU vystoupit a 48 procent by tak muselo akceptovat rozhodnutí vůle lidu“.

I slepec ví, že fair play nařizuje poraženým prohru uznat a po všech pěti britských referendech od roku 1975 to taky všichni uznali. Obě hlavní politické strany ve volebním pro-gramu (2017) slíbily výrok plebiscitu respektovat, odchod vyjednat (labouristé zmínili i potřebu kontroly imigrace z EU) a parlament odsouhlasil nejen konání plebiscitu, ale i platnost lidové volby.

A co se nestalo! Nejenže se poslanci setrvalci nevzdali, v referendu totiž volili ze tří čtvrtin pro setrvání, vyjednanou dohodu Mayové 3x odmítli, byť jim vyjednávači EU opakovaně připomínali, že žádné změny nepřipustí, ještě si odhlasovali, že z Unie nevystoupí bez smlouvy, takže chudák premiérka neměla jak v Bruselu tlačit na přijatelnější kom-promis. Není divu, že konzervativní média viní celou politickou reprezentaci z pokryteckého manévrování a defacto ze zrady na voličích.

Mayová podle Anteneové „z národní záležitosti učinila stranický boj, o který se handrkovala jen hrstka konzervativců“. Nehorázné tvrzení! Vždyť pro nezávislost na EU byla téměř polovina toryů v Dolní sněmovně (151 z 314) včetně Severoirů, 70 procent konzervativních obvodů volilo Brexit a ani opoziční labour na tom není o moc lépe (60 procent) a přesto jejich legislativní zástupci názor svých voličů nehodlali respektovat. Mayovou zničila Evropská Unie a poslanci obou stran. Jedněm byla smlouva příliš, druhým málo. Jedni nechtějí žádný Brexit a nemají odvahu to voličům říct do očí, druzí hodlají vystoupit i za cenu méně výhodného obchodu s Evropou.

Nezapomínejme, že s EU obchoduje většina států světa podle pravidel Světové obchodní organizace (WTO), britský HDP tvoří z 80 procent služby a import/export zboží s Evropou je pro Británii vysoce deficitní (95 miliard liber ročně). Vystoupení by proto nebylo žád-nou hospodářskou tragédií, jak tvrdí někteří.

Anteneová jistě ví, že zápas o odchod Británie z EU narůstal zejména od unifikační Maastrichtské smlouvy (1992), možná si nevšimla, že raketový růst strany nezávislosti (UKIP) a ohrožení stranického duopolu přinutilo před volbami v roce 2015 premiéra Camerona tolikrát slibované referendum vyhlásit. A rozkol národa se opět naplno projevil v nynějších eurovolbách.

Na anglický zápas o suverenitu (slovo komentátorce neznámé), se můžeme dívat různě, ale fakta bychom falšovat neměli. Není dobré, když čtenáři důvěřují jen svým tak často dryáčnickým nebo ideologicky předpojatým autorům.

Ani Mayová ani nový premiér národ neusmíří, mezi nezávislostí a podřízeností nevolené nomenklatuře Bruselu kompromis neexistuje.

Jedna strana sporu musí prohrát.