Falešná omluva Milana Kundery
OV KSČM Frýdek-Místek na svých webových stránkách uveřejnil prohlášení světově proslulého spisovatele, v němž lituje, že se jako disident podílel na kolapsu socialistického hospodářského systému ve východní Evropě. Ačkoli šlo evidentně o podvrh a dnes už tento text stáhli, formulace perfektně odpovídá postoji mnoha bývalých komunistů, i když se přiznávají, že v mládí trochu zblbli. Často se nedokáží své staré víry zcela zbavit a snaží se z ní zachránit, co se dá (zejména pokud hraničila s fanatismem jako v Kunderově případě).
„Socialismus byl a doposud stále zůstává, nejrealističtější ekonomickou a politickou platformou, která může zbrzdit globální oteplování, které ohrožuje život na celé planetě. Socialistický ekonomický systém je založen na myšlence rovného sdílení všech zdrojů, na společném vlastnictví území a na myšlence produkování k životu pouze nejpotřebnějšího zboží, které je vyráběno tak, aby bylo trvanlivé.
Naproti tomu kapitalistický systém (schovávající se za jménem demokracie) je v přesném opaku k této myšlence, neboť je založen na nekonečném ekonomickém růstu, na filozofii plánované krátkodobé životnosti výrobků a neomezeném drancování přírodních zdrojů. Hlavním ekonomickým a politickým cílem kapitalismu je zvýšení soukromých zisků, bez ohledu na skutečné potřeby lidí a udržitelnost životního prostředí.”
Utopická Ideologie marxleninismu se o žádnou ekologii nestrachovala, stejně jako liberalismus, považovala boj s přírodou a neomezenou nadvládu člověka za samozřejmost, státní plánovaná ekonomika měla sice ukončit plýtvání nadprodukce, ale hlavně se považovala za efektivnější než chaotické tržní hospodářství, velkovýroba standardní produkce bez zbytečného luxusního zboží a soukromého zisku měla vést k beztřídní společnosti naprostého dostatku. Marx blouznil o době, kdy lidé přestanou manuálně pracovat a budou se věnovat kultuře.
Tržní ekonomika se neschovává za demokracii, nýbrž je součástí lidské svobody a zrušení soukromého podnikání podřizuje člověka státním úředníkům, znamená otroctví a bídu, neboť spontánní trh (miliardy každodenních obchodních transakcí) nelze ničím nahradit. Stačí navštívit Venezuelu. Mechanismus konkurence, nabídky a poptávky, individuálního rizika a podnikavosti umožňuje inovaci i šetrné technologie. Je to zázrak, který vytáhl miliardy lidí z hladu a bídy. Jak dokazuje právě vydaná kniha Rebeccy Hendersonové z Harvardovy Univerzity, „Reimagining Capitalism” (jak si představit kapitalismus), která pracovala s největšími podniky světa na průzkumu inovace i obchodní strategie a je přesvědčená, že jediným cílem podnikání není vždycky maximalizace akcionářského zisku, přesto navrhuje radikální změny.
Jestliže dnes svět hoří a externí náklady podnikatelů podkopávají samu lidskou existenci a jsme svědky drancování přírodních zdrojů, produkce miliardy tun odpadu a ničení statisíců živočišných druhů, měli bychom vědět, že je to především naše vina. Kapitalismus je jen mechanismus, který lze ovládat. My sami podléháme liberalismu, stali jsme se spotřebiteli vyzutými z tradice a vztahu ke společnosti i přírodě. Vychováváme snad své děti k sebeomezování, skromnosti a tradičním ctnostem? Přestaňme kupovat zbytečnosti a vyžadujme od politiků, aby důsledně udržovali makroekonomickou rovnováhu. Externí škody průmyslu dnes platí daňový poplatník a někdy jsou nezvratné, jako v případě plastového odpadu a nevratných pet lahví nebo dotované nákladní dopravy. Neničme ale svobodný trh, který nám může sloužit.
„Socialismus byl a doposud stále zůstává, nejrealističtější ekonomickou a politickou platformou, která může zbrzdit globální oteplování, které ohrožuje život na celé planetě. Socialistický ekonomický systém je založen na myšlence rovného sdílení všech zdrojů, na společném vlastnictví území a na myšlence produkování k životu pouze nejpotřebnějšího zboží, které je vyráběno tak, aby bylo trvanlivé.
Naproti tomu kapitalistický systém (schovávající se za jménem demokracie) je v přesném opaku k této myšlence, neboť je založen na nekonečném ekonomickém růstu, na filozofii plánované krátkodobé životnosti výrobků a neomezeném drancování přírodních zdrojů. Hlavním ekonomickým a politickým cílem kapitalismu je zvýšení soukromých zisků, bez ohledu na skutečné potřeby lidí a udržitelnost životního prostředí.”
Utopická Ideologie marxleninismu se o žádnou ekologii nestrachovala, stejně jako liberalismus, považovala boj s přírodou a neomezenou nadvládu člověka za samozřejmost, státní plánovaná ekonomika měla sice ukončit plýtvání nadprodukce, ale hlavně se považovala za efektivnější než chaotické tržní hospodářství, velkovýroba standardní produkce bez zbytečného luxusního zboží a soukromého zisku měla vést k beztřídní společnosti naprostého dostatku. Marx blouznil o době, kdy lidé přestanou manuálně pracovat a budou se věnovat kultuře.
Tržní ekonomika se neschovává za demokracii, nýbrž je součástí lidské svobody a zrušení soukromého podnikání podřizuje člověka státním úředníkům, znamená otroctví a bídu, neboť spontánní trh (miliardy každodenních obchodních transakcí) nelze ničím nahradit. Stačí navštívit Venezuelu. Mechanismus konkurence, nabídky a poptávky, individuálního rizika a podnikavosti umožňuje inovaci i šetrné technologie. Je to zázrak, který vytáhl miliardy lidí z hladu a bídy. Jak dokazuje právě vydaná kniha Rebeccy Hendersonové z Harvardovy Univerzity, „Reimagining Capitalism” (jak si představit kapitalismus), která pracovala s největšími podniky světa na průzkumu inovace i obchodní strategie a je přesvědčená, že jediným cílem podnikání není vždycky maximalizace akcionářského zisku, přesto navrhuje radikální změny.
Jestliže dnes svět hoří a externí náklady podnikatelů podkopávají samu lidskou existenci a jsme svědky drancování přírodních zdrojů, produkce miliardy tun odpadu a ničení statisíců živočišných druhů, měli bychom vědět, že je to především naše vina. Kapitalismus je jen mechanismus, který lze ovládat. My sami podléháme liberalismu, stali jsme se spotřebiteli vyzutými z tradice a vztahu ke společnosti i přírodě. Vychováváme snad své děti k sebeomezování, skromnosti a tradičním ctnostem? Přestaňme kupovat zbytečnosti a vyžadujme od politiků, aby důsledně udržovali makroekonomickou rovnováhu. Externí škody průmyslu dnes platí daňový poplatník a někdy jsou nezvratné, jako v případě plastového odpadu a nevratných pet lahví nebo dotované nákladní dopravy. Neničme ale svobodný trh, který nám může sloužit.