Národy se uzavřely do sebezničující plošné karantény. Co způsobilo takovou hysterii a paniku? Pamatuji si na hongkongskou chřipku z roku 1968, která přišla ve dvou vlnách a zahubila více než milión lidí. Nedostala se ani pořádně na titulní stránky novin, natož aby přinutila vlády vyhlašovat nějaký nouzový katastrofický stav a riskovat světovou hospodářskou krizi. Je pravda, že ten dnešní čínský vir má jednu zvláštní vlastnost, přestože je méně nebezpečný než obyčejná chřipka. Šíří se velkou rychlostí a na několika místech - Wu-chan, Lombardie, Madrid vytvořil ohniska nákazy a vysoké počty náhlých úmrtí, ale i to bychom měli brát s rezervou, říká ředitel motolské nemocnice, Miloslav Ludvík (Echo24), nemáme-li údaje o celkové úmrtnosti všech obyvatel proti běžnému roku.

„Vezměte si Wu-chan, město velké zhruba jako Česká republika a u nás umře ročně asi 110 tisíc lidí, devět tisíc měsíčně. Jestli ve Wu-chanu hlásí v těch katastrofických odhadech asi 40 tisíc mrtvých a jestli tam epidemie trvala tři měsíce, tak to vypadá, že koronavirus zabil o deset procent lidí víc. Možná ani to ne. Jediné, co je na té epidemii opravdu nebezpečné, vytvoří špičku, kdy je převis poptávky po intenzivních lůžkách. To, co se stalo Italům, Španělům a některým jiným”… Tam se do nemocnic navalily mraky lidí, kteří jsou polymorbidní a ty položili do superinfekčního prostředí a dostali obří dávky viru.” ... Atypický případ. „Mě překvapuje, že svět reaguje, tak jak reaguje, to, co se uvádí jako počty mrtvých na covid-19, nejsou počty mrtvých na covid-19. Tam je tolik lidí, kteří umřeli na něco jiného, pak tam bude spousta lidí, ke kterým se péče nedostala, protože nemocnice byly plné případů s covidem-19. Evropa si v tomto případě dala neuvěřitelný gól do vlastní branky, a nejen ona. Vypadá to, že to je celosvětový případ. Tohle bude první virus sociálních sítí… „To může být riskantní. Všechny neobjevené rakoviny a další záležitosti, na které nemáme čas, se pak najednou mohou vyhoupnout a paradoxně to může mít na svědomí větší počet obětí než samotný koronavirus.”

Pozorování doktora Ludvíka potvrzují i někteří epidemiologové. V Anglii způsobily senzaci dva články profesora patologie Johna Lee v týdeníku Spectator, který se zamyslel nad falešnou statistikou epidemie, téměř všichni, dokonce i těch pár výjimečných případů, mladších šedesáti let, trpělo nějakou závažnou nemocí a došel k závěru, že nejméně dvě třetiny uváděných pacientů nezemřelo na covid-19. Potvrzuje to i jednodenní experiment ředitele zdravotnického úřadu v Ham-burku, Klause Püschela, který nechal pitvat 14 mrtvých, u nichž byl jako příčina smrti označen koronavirus, z nichž bylo potvrzeno osm.

Německý Institut Roberta Kocha, který epidemii oficiálně monitoruje, nabádá lékaře, aby ve statistice uváděli všechny mrtvé s virem, jako by na něj zemřeli. Záleží snad státu, aby si svou sebevražednou politiku karantény potvrdil? Zejména Německo má v západní Evropě jedny z nejnižších počtů obětí (51 na milion obyvatel). Česko má 11 (zatím) a průměr střední a jihovýchodní Evropy je dokonce jen 7,3). Od počátku epidemie bylo vládním epidemiologům Dr. Valencovi v Británii a Dr. Dorstenovi v Německu zřejmé, že je třeba izolovat a chránit ohrožené a společnost tzv. promořit, aby získalo imunitu. Teprve nyní se o tom pod hrozbou ekonomické krize začíná mluvit, ale politický konflikt to zjitřuje. V Británii si už dělá vláda velké starosti, na krku má 3 miliony nezaměstnaných, počítá s trojnásobkem a očekává hlubokou recesi. „Podařilo se nám vyděsit tradičně stoickou veřejnost a teď nevíme, jak z toho ven”, prohlásil jeden ministr, který nechtěl být jmenován.

Jinak by vypadaly obavy, kdyby se za příčinu smrti počítaly těžké dlouhodobé choroby a kdyby se nestrašilo vysokými počty nově nakažených.

Zdá se, že svět zpanikařil, ohniska nákazy typická nejsou. Vlády se ale z blamáže falšováním čísel nedostanou, paniku jen prohlubují.