Snad o ničem nebylo v dějinách písemnictví vyplýtváno tolik slov jako o lásce. Jsou o ní nápsány miliony románů, veršů a písní i svazky učených psychologických pojednání, jako bychom vůbec nevěděli, oč jde, jako bychom chtěli tomuto tajemství znovu a znovu přijít na kloub.

A přitom leží láska v samé a zdánlivě samozřejmé lidské přirozenosti. Láska je ovšem paradoxní, „láska je cit nevýslovný a matoucí“ (Karel Čapek): ona totiž není jenom citem, nýbrž vztahem, do něhož se plete mnoho různých představ, tužeb, poblouznění, citů a vášní, erotika a sex (neplést dohromady), romantika i rozum, náboženství i vůle o dobro druhé osoby.

Láska má mnoho proměn. Jiná je první láska, jiná mládí a středního věku, jiná je láska milenecká a jiná manželská, jiná je láska matky k dítěti a jiná taková, kde převažuje přátelství nebo éros – a každá z nich je svým způsobem láska, ale ne tak docela, a ještě aby toho nebylo málo, závisí na charakteru a schopnosti daných osob milovat. Ne každý má stejné možnosti.

A přece lze v té strašlivé nepřebernosti udělat jakýs takýs pořádek – vždyť už staří Řekové znali čtyři základní rozlišení lásky – éros, náklonnost, přátelství a lásku duševní (agape). Ambicí tohoto nevelkého výboru (280 stran), jenž obsahuje jeden a půl tisíce citátů a epigramů těch nejmoudřejších nebo nejvtipnějších mudrců evropské civilizace, je snaha toto veliké tajemství a paradox ze všech stran osvítit i ozřejmit – a také pobavit, neboť lásky klam z nás mnohdy dělá hlupáky a také se nám často vysmívá.

Chtěl jsem z té záplavy vybrat opravdu jen to nej nej nej, zjistil jsem však nakonec, že stále nevím odkud se bere laskavost a dobrota srdce. Jako by pocházely z jiného světa.

(vydalo nakladatelství Leda/Rozmluvy)