Chatboti a ChatGPT

Ano, chatbot ChatGPT. Mluvíme o něm a budeme o něm myslím mluvit čím dál tím víc. V mém světě rozhodně. Učím humanitní obory na filozofické fakultě. Studenti mi právě začali odevzdávat finální verze svých bakalářských a diplomových prací. Je to první větší písemná práce, kterou musí studenti odevzdat. Tedy nejprve vymyslet, napsat a pak teprve odevzdat. Je to součást jejich studia a také státní závěrečné zkoušky. V první části obhajují svou bakalářskou, či později diplomovou práci, a v té druhé si vylosují několik otázek z předem daných okruhů a témat a na ty pak odpovídají. Takhle to na filozofických (a jistě mnoha dalších jiných) fakultách chodí. A chodí to tak možná již několik set let. Možná to tak ale dalších pár set let už chodit nebude. Nebo bude? Ale jinak? A jak?

Chatboti možná opravdu změní styl vysokoškolské výuky, psaní akademických prací a podmínky udělování akademických titulů. Třeba se diplomové práce přestanou psát. Nebo bude možné odevzdávat jen takové, se kterými studentům nepomáhaly chatboti a rychle se začne vynalézat nástroj, jak myšlení chatbotů odhalit a odlišit od myšlení studentů. Nebo budeme studentům věřit a bude stačit jejich prohlášení, že chatbota nepoužili. Nebo to necháme být. Žádná omezení nezavedeme a pokud student práci sepíše s pomocí chatbota, oukej, nebudeme to řešit, bude to legitimní způsob akademického psaní. Jak to ale bude, na tom se musíme na akademické půdě nyní dohodnout.

Existují různé názory na psaní diplomových prací. Studenti je psát musí, aby se naučili psát, aby se naučili formulovat vlastní myšlenky a také správně interpretovat myšlenky autorů, o nichž píší. Studenti je psát nemusí, protože dokud opravdu nemají co říct, měli by mlčet, nic by říkat, psát neměli. A pak všechno mezi tím. Všechny názory mezi tím, že studenti by diplomky psát měli a tím, že by je psát neměli. Zatím je tedy píšou. A pro mnohé to není vůbec snadné. Je to pro ně dokonce to nejtěžší, co během studia zažívají. Vymyslet argument, strukturu práce, formulovat myšlenky, srozumitelně interpretovat to, co je pro jejich argument důležité a pomíjet to, co pro něj důležité není. Zbytečně nevrstvit informace. Správně pracovat se zdroji a citovat. A dát tomu všemu hlavu a patu a včas to odevzdat. Není to snadný úkol. Vím to, také jsem ty práce psala a nyní je vedu. Vidím, jak se studenti trápí a co je pro ně těžké. Vidím to už u seminárních prací, které je na to psaní diplomek mají připravit. Zformulovat vlastní závěry z množství nakupených faktů a dat je pro mnohé takřka nadlidský úkol. A protože je takřka nadlidský, úplně se nabízí delegovat ho na nadlidské, či spíše snad jen nelidské, myšlení, které to umí výborně a je k tomu zkonstruováno. Na myšlení chatbotů, kteří z velkého množství dostupných dat dokáží formulovat vlastní originální závěry, které jsou zajímavé, inovativní, kreativní, a hlavně jsou nové, ještě nikdo je nevyslovil, nenapsal a nepublikoval. A proto se také, pokud je studenti použijí – a já myslím, že použijí, proč by je také nepoužili? – nejedná o plagiátorství v tradičním smyslu. Podvod to ale je. Anebo není?

A co to tedy je? Jak by se to mělo nazvat a jak by se to mělo řešit? Konzultace s chatbotem? Přemýšlení s pomocí chatbota? Měli by studenti chatbota citovat? Přiznat, že nějaká myšlenka není jejich, ale jeho, nebo tedy její, umělé inteligence? Čí je to myšlenka, kterou v práci rozvádíte? Kdo došel k těmto závěrům? Kdo si to myslí? Budu se muset od nynějška takto ptát? Je tento ročník diplomových prací poslední, který vznikl pouze pomocí lidské, studentské inteligence? Měli by studenti diplomové práce vůbec dál psát? A pokud ano, jak? A pokud ne, bude se jednou v učebnicích psát, že s nástupem AI zmizela z vysokých škol i povinnost psát diplomové práce?

Ano, je to hodně otázek. Jsem zvědavá, kdo mi na ně odpoví a hlavně, jak to bude vypadat za rok touto dobou, až mi studenti začnou odevzdávat finální verze svých diplomových prací.