Noc s dominikány. Letní škola Tomáše Akvinského v klášteře v Tuchoměřicích

Jsou i hezké věci na světě. Nejsou jen politické tahanice, korupce, války, klimatická krize a všechny ostatní krize světa. Není zapotřebí stále někoho za něco hanit a kritizovat, házet kamením. Stupňovat kritiku až k pouhému štěkání. Štěknout, plivnout a honem k další aktuální kauze, události, dění, které vnímáme skrz média. Je možné také něco zažít, někam vyrazit, vidět i hezké věci, u něčeho být. Tak nakonec je léto! Zažít zázrak třeba a zažít ho jen tak mimochodem. Vyjádřit názor i na hezké, přínosné a milé akce. Možné to je. Jen to není tak trendy.

Nebudu trendy. Ale budu stručná. Nakonec stihla jsem jen jednu noc. Jednu noc a jednu ranní přednášku z celého bohatého, týdenního programu druhého ročníku Letní školy Tomáše Akvinského, kterou organizují čeští dominikáni. A protože kamarádím s jejich provinciálem, a kamarádím s ním hezky, světsky a původně profesně, spojila nás etika, oba učíme etiku, na akci jsem se vypravila. Tedy aspoň na skok. A protože to byl skok moc hezký a atmosféra akce, koncem týdne zhuštěná do koncentrátu umožňujícího nasát i průběh předchozích dní, tak nečekaně fajn, tak ryze přátelská a veskrze příjemná, chtěla bych na akci také upozornit a doporučit ji ostatním. Studentům filosofie i nestudentům, lidem mladým i starším, věřícím i nevěřícím, hloubavým i tápajícím, lidem se zájmem o filosofii Tomáše Akvinského i lidem, kteří o ni (ještě) zájem nemají. Dominikáni Tomášovi rozumí. A také ho nově překládají. A vydávají. A přednáší o něm. A myslím, že ty přednášky mohou být zajímavé pro studenty všech humanitních oborů a jistě nejen pro ně.

Téma letošního ročníku bylo téma „trojice“. Téma dalšího ročníku se sice ještě neví, ale prý by to mohla být „láska“. Moc hezké. Já jsem navrhovala smrt. Ale láska je lepší, to je jasný. A navíc, já nemám co navrhovat, přijela jsem až na konci týdne na večerní táborák a ráno po přednášce o trojici zase odjela. Ale říkám si, že když během jednoho večera, během jednoho táboráku mohlo jen tak mimochodem dojít k zázraku, kdy mohla tři polínka hořet celou noc a oheň je nestrávil, kdy dříví hořelo, ale neubývalo, opravdu, všichni jsme to viděli, všichni čtyři poslední skvěle se bavící a jedno nekonečné společné šérovací pivo popíjející, tak proč by téma této akce někdy v budoucnu nemohlo být téma, které navrhne nově příchozí. Jakýkoli nově příchozí. Kdokoli, kdo se vprostřed léta připojí k lidem, kteří za zdmi kláštera opékají buřty, poslouchají zajímavé přednášky, diskutují v malých skupinkách, chodí na výlety a, jasně, také se modlí a účastní mší, ale to myslím není zcela povinné, a i pro někoho s čistě intelektuálním zájmem to nevytváří nekomfortní klima. Myslím, že kdokoli se rozhodne akce zúčastnit, bude vítán a mile přijat. A rozhodně nemusí vymýšlet žádné téma budoucích ročníků, o to opravdu nejde.

Navíc je možné přijet jen na nějakou vybranou přednášku. Nebo jen na pár dnů. Nebo na delší dobu, na celý týden, protože kdo ví, třeba jsou zázraky běžnou součástí programu a třeba je každý den prožitý s milými lidmi v přátelské atmosféře požehnáním. Něčím, co člověk potřebuje, aby nezapomněl, že na světě jsou i hezké věci. A že i o těch stojí za to psát a upozorňovat na ně.