Představení knihy Poselství z Kyjeva v Knihovně Václava Havla

Často čtu a slyším, že elita selhala, selhává, že za všechno můžou elity, které selhaly. Že elity mlčí, nejsou vidět, nic nedělají, selhávají. No, já myslím, že jednak, jak které elity, a pak, že zas tak jednoduché to nebude. A taky chci říct, že daleko častěji kritizujeme a haníme, než chválíme a oceňujeme, a že bych tedy jednou pro změnu ráda pochválila, ocenila, zatleskala a byla na chvíli hrdá. Na elitu svého světa. Světa filosofie a akademické humanitní vzdělanosti.

Minulý týden se v Knihovně Václava Havla sešli tři profesoři filosofie. Tedy dva profesoři a jedna profesorka. Dva filosofové a jedna filosofka. Kyjevský profesor filosofie Konstantin Sigov, profesorka teologie a středověké filosofie Lenka Karfíková a profesor antické filosofie Filip Karfík. Jejich setkání moderoval Jáchym Topol. Hvězdný superstar kvartet. Kultivovaní, vzdělaní, moudří lidé, elita našeho (a ukrajinského) národa. Mezi přítomnými účastníky akce byli například Karel Schwarzenberg, Pavel Fischer či Daniel Kroupa. A akcí večera bylo představení knihy profesora Konstantina Sigova Poselství z Kyjeva o Ukrajině a Evropě, kterou spolu s ním připravila Lenka Karfíková.

Kniha vznikala v prvních týdnech války na Ukrajině, vyšla teď a přináší svědectví nejen o ní, o válce, o její podobě, smyslu a hlubších důvodech, ale i filosofická zamyšlení nad hodnotami, které nazýváme evropskými a které se nám staly tak samozřejmými, že už ani nevíme, které to jsou.

Z anotace knihy:

„Válka, která začala už roku 2014, vstoupila do nejbrutálnější fáze invazí 24. února 2022. Ukrajinští intelektuálové reflektují válku jako agresi koloniální mocnosti vůči bývalé kolonii a odpor vůči Rusku jako završení dekolonizace. Ukrajinci, podporovaní Západem včetně Česka, nám nastavují zrcadlo: Čest je více než blahobyt a krvácet za svobodu je ctnost. V kontextu ukrajinské ‚revoluce důstojnosti‘ a ‚civilizační války‘ vznikaly eseje a rozhovory ukrajinského filosofa Konstantina Sigova k fenoménu evropanství: ‚Otázka nezávislosti a celistvosti Ukrajiny je pro nás otázkou života a smrti. Tento boj však není něco abstraktního, má svou tvář. Když se dívám na fotografie těch, kteří položili své životy, není to dav bez tváře, ale jsou to tváře konkrétních lidí, na kterých je obvykle vidět úsměv, nebo dokonce smysl pro humor. Tyto tváře ztělesňují hodnoty, za které zde bojujeme. Dobro má vždy svou tvář.‘ Kniha Poselství z Kyjeva o Ukrajině a Evropě je svědectvím o zápase Ukrajinců s barbarstvím a o smysluplnosti zápolení o svobodu a dobro. Úcta k lidské důstojnosti není samozřejmostí a svoboda není zadarmo.“

Že poselství, které tato kniha z Kyjeva Evropě přináší je důležité, je myslím, jasné a samozřejmé. Že ale vůbec vznikla a byla tak rychle přeložena a u nás představena už tak samozřejmé a jasné není. Není samozřejmé, že elity nemlčí, neselhávají, něco dělají. Všude to čtu a slyším. Jak selhávají. A hle. Během jednoho večera, který celý probíhal ve velmi krásné francouzštině Konstantina Sigova, a která byla rovnou a stejně krásně překládána do češtiny Filipem Karfíkem, vidím a slyším, jak elity mého světa neselhávají, nemlčí, jak jsou vidět a dělají přesně to, co si myslíme, že by dělat měli. Jak kromě své akademické práce a rozšiřování poznání ve svých oblastech, ve kterých právě jsou onou elitou a světovou špičkou, ještě navíc varují před zlem, brání důležité hodnoty, píší knihy, chodí mezi lidi, diskutují, mluví, překládají a odvážně, veřejně představují téma, které akademicky vlastně není jejich, ale je nesmírně důležité, historicky mimořádné a týká se nás všech. Jak upozorňují na právě probíhající boj dobra se zlem, pravdy se lží, diktatury s touhou po svobodě a demokracii, na boj za svobodu, lidskou důstojnost a práva jednotlivců. Jak nazývají věci jejich pravými jmény. Jak svým způsobem a v rámci svých možností bojují ve válce za hodnoty, na nichž Evropa stojí a bez nichž může padnout. A myslím, že padnout může, proč by nemohla, padnou-li její obránci a selžou-li její elity.

Filosofické elity neselhaly. Chci jim poděkovat, podpořit je (a také všechny ostatní, přece jich máme víc!) v jejich dalším úsilí a ubezpečit je, že hned ráno až se vzbudím (text jsem dopsala po půlnoci), půjdu si knihu koupit (šla jsem a mám ji). Ono totiž nejde jen o to, aby elity něco dělaly a říkaly, ale i o to, abychom je slyšeli a poslouchali, co povídají.

Záznam večera je zde: https://www.youtube.com/watch?v=JGDWDZf_lyI