Filozofové humoru - říkejme jim humorologové - odedávna tvrdí, že smysl pro humor je vlastnost výlučně lidská, kterou nemají žádní jiní tvorové a naopak ji mají všechny lidské bytosti a všechny lidské kultury a civilizace. Být humorný znamená být humánní.
Finanční svět s veškerými svými finančními institucemi a nástroji, investicemi a transakcemi, zisky a ztrátami, filantropií a kořistnictvím je výsledkem evoluce, která trvá už čtyři tisíce let. A obráží stav myšlení, kultury, civilizace, etiky a aspirací lidí.
Kdyby život byl fair, Elvis by byl naživu a všichni jeho imitátoři mrtví. Řekl kdysi americký televizní komik a moderátor Johnny Carson. To je ten, co se taky proslavil rčeními jako „tři dny po smrti ještě rostou nehty a vlasy, ale telefonátů pomalu ubývá“ nebo „jak může být plutonium nebezpečné, když je pojmenované podle postavičky z Disneyho a neobsahuje žádný cholesterol?“
Ne, není to vtip, třebaže to vymyslel jeden z nejslavnějších vtipálků Mark Twain.
Nejúspěšnější komický dramatik všech dob Newyorčan Neil Simon je pověstný tím, že v běžné konverzaci vtipem nehýří. Jinými slovy s ním není velká sranda. Spíš se vyptává a poslouchá a když mluví, je to se skromností, plachostí, rozvážností, vážností, až suchopárností účetního, spíš než s rozšafností proslulého humoristy. Nenápadně a bez sebedůležitosti, skoro jakoby omlouvavě. Angličtina na to má krásné slovo „self-effacing“ znamenající doslova sebevymazávající.