Není to tak dávno, co jsem jako osamělý vlk podával Čechům zprávy o totalitním vývoji EU, přeměně západního liberalismu v agresivní progresivismus krmený a nasměrovaný neomarxismem, a jeho na první pohled nelogické spojení s totalitním opětně radikalizovaným islámem. Měli mě ti všichni za podivína, sýčkaře a psychopata a přilepovali mi nálepky xenofoba, rasisty, fašisty, „demagoga píšícího populistická klišé a paranoidní tvrzení“. Tak mě diagnostikoval v roce 2011 renomovaný autor článku v LN, který mě za nacházení byrokratických a totalitních tendencí EU (s naivitou z dnešního pohledu až komickou) peskoval – a čtenáře balamutil - takto:
Italský politický establishment příliš dlouho strkal pštrosí hlavu do písku před nekontrolovanou, převážně muslimskou migrací. A způsobil Itálii civilizační krizi. Ztlumil varovné hlasy novinářů, jako byli: Dlouho osamělá statečná bojovnice Oriana Fallaci, vláčená po soudech až do své smrti. Ex-muslim Magdi Allam, jemuž sice vycházely knížky, ale zavřel se mu přístup do veřejných médií. Politolog Emanuele Ottolenghi se přesunul do publikací anglických. Novinář a literární kritik Giulio Meotti sídlí čím dál víc na internetu, převážně jazykově anglickém. Bývalý konzervativní senátor, stoupenec papeže Benedikta a kritik papeže Františka, Marcello Pera, zmizel z veřejných médií.