Jak snadno by Evropa mohla sklouznout do totálního kolapsu infrastruktury, se možná zamýšleli mnozí, kdo jí okolo vánoc cestovali. Centrem i trumfem cestovního chaosu se stalo Německo, na něž se na Štědrý večer a Štědrý den sneslo čtyřicet centimetrů sněhu.

Tisíce motoristů na rádiové doporučení meteorologů trávily svátky v servisních stanicích dálnic, z nichž se nedalo sjíždět na boční silnice. Touto kalamitou se snažil v povánoční pondělí vracet do Prahy i tento reportér. Zde je zpráva o průběhu:

Včasný příchod na nádraží gemütliche lázeňského města Baden-Baden („tak fajnového, že je pojmenovali dvakrát“, jak praví místní propagační letáčky) na ICE s plánovaným odjezdem 07.41 připojující se ve Frankfurtu s třičtvrtěhodinovou mezerou na další ICE s příjezdem do Norimberka pohodlně včas na odpolední pražský autobusový přípoj. V 07.45 se na nástupištní tabuli mihotá oznámení, že se porouchala lokomotiva a vlak je zrušen. Místo něho se objevuje nápis ICE směr Mnichov, plánovaný na 07.32, teď s 35-minutovým zpožděním. To se v 08.10 změní na 50-minutové a 8.30 na 70-minutové. Desítky lidí mrznou na nástupišti v mínus deseti stupních. Příjezd v 9.20.

Nástup do nevytápěného vlaku s téměř prázdnými vagóny předpotopního stylu, jaké už ani ČD neviděly od pádu komunismu. Tři záchody mimo provoz, čtvrtý ucpaný a přetékající. Mírné zlepšení nálady poskytuje podívaná na disciplinované Němce hledající v téměř prázdném vagónu svá rezervovaná místa a zdvořile vás žádající, abyste přesedli z toho jejich na některé z dvaceti volných.

Zatímco tento vlak stojí půl hodiny v Karlsruhe, zimou prokřehlý reportér rozhoduje, zda křehnout celou cestu do Mnichova a tam čekat pět hodin na ICE s plánovaným příjezdem do Prahy o půlnoci (jehož existence není zaručena) nebo přestoupit ve Stuttgartu na vlak norimberský. Vítězí Stuttgart, před nímž se však vlak na čtvrt hodiny zastaví, neboť nemá volné nástupiště. Půlminutové zmeškání vlaku norimberského, který jako jediný v celém Německu odjel přesně podle jízdního řádu, reportérovi naschvál. Ale zkraťme dlouhý příběh. Mohlo to být horší, reportér do Prahy doráží téhož večera.

EU dělá dobře, že vánoce oficiálně ruší a ponechává 25. prosinec dnem nesvátečním v nově vydaném kalendáři uvádějícím všechny svátky islámské, indické, židovské a čínské. A člověka při tom napadá, zda by už nebylo na čase předat praktické řízení Evropy Číňanům. Outsourcingovat, jak se dnes říká. My Evropané bychom se v klidu mohli věnovat tomu, co umíme nejlíp: rozjímání politologickému, sociologickému, environmentálnímu či futurologickému a vzájemnému poradenství, terapii a všelijakým těm koučinkům pomáhajícím nám nacházet svoje pravé já a efektivně je implementovat.

Ostatně přesně na to si právě Číňany najala Saúdská Arábie nezvládající davy poutníků v Mekce. Čínská vláda dokonce nařídila svým pracovníkům přestoupit na islám, aby do Mekky směli. Nám zase určitě do kalendáře vrátí vánoce. Tak jako na nich sveřepě trvají londýnské čínské restaurace i v době, kdy je ve svých prostorech zrušily všechny státní úřady, Červený kříž a většina megaobchodů na hlavních třídách.

Vyšlo v MFDnes