Užitečné a zároveň obdivuhodné na brožurce Lukáše Lhoťana „Islám a islamismus v České republice“ jsou věcnost a střízlivý a přesně dokumentovaný sled informací a faktů neprokládaný snahou přesvědčit a neředěný emocemi. I ty však mezi řádky dokáže vycítit, kdo Lhoťanovu anabázi islámem trochu sledoval. Za patnáct let si v něm prošel romantickým opojením exotickou kulturou jednoduchých odpovědí na složité životní problémy, přes úpěnlivé snahy žít svou představu islámu upřímně v souladu se sekulární demokracií, až po procitnutí, že pod vší tou romantikou a oduševnělostí perských básníků a sufistických mystiků teče mohutný proud krutého a s demokracií neslučitelného totalitarismu řízený ze Saúdské Arábie.

Brožurka je výsledkem jeho nepochybně bolestivého rozhodování mezi loajalitami k islámu a k demokracii. Touto brožurkou svůj islám nakonec podřídil demokracii a bezpečnosti své země a vzal tím na sebe rizika štvance, jakým jsou v mnoha zemích vystaveni demokratičtí muslimové, kteří si dovolí na islámu cokoli kritizovat. Na mnohé z nichž ten či onen imám vyhlásil „fatwu“ trestu smrti, na jejíž vykonání stačí jeden fanatik. Po dočtení brožurky by člověk rád doufal, že jeho informační pomoc ocenily české bezpečnostní složky alespoň základní fyzickou ochranou.

Ten totalitní proud islámu odlišuje Lhoťan jako islamismus a definuje jej (v souladu s definicemi známého amerického islamologa Daniela Pipese nebo českého odborníka na extrémismus Miroslava Mareše) jako ideologii politického výkladu islámu s odporem k modernizaci (či reformě) a sekularismu, hlásající nadřazenost islámského práva šariá nad jakýmkoli jiným právem či politickou ideologií.

Je to definice neúplná, protože nezdůrazňuje hlavní prvek islamismu, totiž politický džihád, čili plnění příkazu nastolovat islám v celém světě všemi prostředky podle místních možností a situací. A neklade si dnes hodně diskutované otázky jako: Není islamismus obsažen už v samotném prameni islámu a tudíž jeho autentickou formou? Kde přesně leží hranice mezi islamismem a umírněným islámem? Je umírněný islám ještě autentický islám nebo už odpadlictví, za které jej pokládají islamisté?

Umírněný muslim je obvykle definován jako ten, který podporuje (či přinejmenším aktivně neohrožuje) sekulární demokracii, v níž islám je jen jedním z náboženství bez jakýchkoli privilegií. Méně si tato definice všímá skutečnosti, že samotná umírněnost znamená porušení některých příkazů koránu. A také toho, že od umírněnosti k islamismu je často jen malý krůček, k němuž stačí trocha indoktrinace, korupce nebo zastrašování.

I bez těchto přesných hranic však Lhoťan stačí konstatovat, že „současný stav působení islamistů mezi českými muslimy vypovídá spíš o prohře umírněných muslimů“. Přispívá k tomu i oficiální politika státních a bezpečnostních orgánů „přehlížejících přítomnost islamistických emisarů“, kteří svými saúdskými financemi a lepší organizovaností plně českou muslimskou komunitu ovládají. Vinu připisuje i českým islamologům, že informují jen o pozitivech islámu, ale také „odpůrcům přítomnosti muslimů v ČR“, že svým nekompromisním postojem pomáhají v posilování islamistů na úkor umírněných muslimů“.

Vinit tu třetí skupinu (asi 60.000 lidí sdružených kolem internetového portálu „Islám v ČR nechceme“) je z pohledu umírněného muslima sice pochopitelné, ale logicky nedomyšlené: její výchozí premisou totiž je fakt, že kdyby v ČR nebyl islám, nebyl by tu ani islamismus, a vědomí, že umírněný muslim není vždy snadno od islamisty k rozeznání a může se jím kdykoli stát. Této premise dává Lhoťan bezděky za pravdu, když poctivě uvádí historická fakta českého islámu: četná kolaborace s nacisty, pak s komunistickou tajnou službou, dnes se Saúdskou Arábií. S její pomocí se „mnozí představitelé islámských nadací snaží maskovat islamismus za islám a antiislamismus za muslimofobii (islamofobii)“.

Ve srovnání s téměř všemi západními zeměmi, kde probíhá vytrvalá islamizace veřejného politického, kulturního a ekonomického prostoru, zůstává islám v ČR téměř neviditelný, díky malému počtu muslimů. To by se však mohlo rychle změnit, jako jinde v západních zemích, kde během jednoho desetiletí počty vzrostly z několika tisíc na miliony dosahující k pěti procentům populace (ve Francii k 10) a dožadujících se privilegií, změn zákonů a kulturní transformace společnosti. Asi 10.000 muslimů (většinou imigrantů) je zde rozptýleno do desítky organizací, ne vždy vzájemně propojených. Mají po republice dvacet fungujících modliteben a zakoupeny nemovitosti na 6 mešit. Přinejmenším dva hlavní proudy jsou si vzájemně nevraživé. Na povrchu předstírají islámské organizace vstřícnost k české demokracii, v zákulisí však stále častěji hlásají islamistickou ortodoxii.

Lhoťanova brožurka zachází do důkladných podrobností v identifikaci osob a frakcí prosazujících saúdsko-arabské zájmy a extrémní formu islámu a vytlačující z islámských organizací dříve vlivnější muslimy umírněné. Upozorňuje na nebezpečí propagace islamismu nejen mezi čerstvými muslimskými azylanty, nýbrž i v českých školách, kde uvádí navázané kontakty islamistických propagátorů s téměř stovkou škol, od základních po univerzity. Cituje úspěšně získávaný vliv islamistů v neziskových organizacích jako Člověk v tísni, Multikulturní centrum Praha nebo Anna Lindh Foundation. Informuje o akcích propagandy antižidovské a antiisraelské, na níž islamisté spolupracují například s Komunistickým svazem mládeže. Cituje z brožurek vydávaných islámskými nadacemi a sdělujících, že islám je neslučitelný se sekularismem nebo ospravedlňujících trest smrti za odvrácení od islámu. Upozorňuje na politické zapojení muslimů, jmenovitě několika kandidátů v sociální demokracii a Suverenitě, pro tento účel zapírajících svou příslušnost k islámské komunitě. Analyzuje osobní profily několika předních českých islamistů, jejichž výroky a činy identifikuje jako islamistické. Popisuje způsob ovládání islámských organizací a jejich finanční strukturu. A identifikuje několik osob napojených na protivládní, špionážní a teroristické skupiny.

Lhoťan české veřejnosti dává k dispozici vysoce informativní popis stavu českého islámu provázený varováním, že už si nemůže dovolit nebezpečí islamismu přehlížet. Snad se od něho jednou dozvíme i tu informaci nejpodstatnější, psychologickou: Co inteligentní a vzdělaný Čech nachází na islámu přitažlivého, jak tento vnitřní přerod probíhá, s jakými intelektuálními překážkami se musí potýkat a jak řeší nesmiřitelný konflikt totalitní islámské ideologie s životem v sekulární demokracii a tradicemi západní civilizace.

Psáno pro www.ceskapozice.cz