„Dnešní neoantisemitismus není o Židech. Je o nás. Organizovaný neoantisemitismus je jako krysa v našich vnitřnostech znemožňující spravedlivá řešení klíčových světových problémů a nahrazující naději nenávistí.“

Takto uvádí svou stošedesátistránkovou studii nově vzkříšeného antisemitismu (Globalising Hatred, The New Anti-Semitism), britský labouristický poslanec, předseda mezistranického výboru proti antisemistismu, původem irsko-polský katolík Denis MacShane. Neoantisemitismem označuje za „globální ideologii jednadvacátého století“, která představuje „největší dnešní formu netolerance“, jejímuž smrtelnému návratu čelit je „zásadní politická priorita progresivní politiky“. Jejím hlavním exponentem je islamismus (který MacShane důsledně odlišuje jako totalitní politiku od islámu jako náboženství), ale připojují se k němu na Západě tradičně pravicoví extrémisté i nově části krajní levice.

MacShaneova kniha vyšla v roce 2008, předtím, než se antisemitismu zřekly hlavní strany populistické pravice jako rakouští Svobodní a francouzská Národní fronta a než zároveň antisemitismus posílil i u liberální intelektuální levice. Vnímá ještě tedy větší nebezpečí zprava než zleva, ač upozorňuje na obě. Ale hlavně, velké nebezpeční vidí v tom, že mnozí lidé na Západě neoantisemitismus nevnímají nebo jej bagatelizují. Cituje rostoucí počet konkrétních případů násilných antisemitských útoků, vandalismus na židovských hřbitovech, antisemitské předsudky stále častěji pronikající do konverzací běžných Evropanů, antiizraelské zaměření britských médií, silný muslimský antisemtismus tolerovaný na britských univerzitách, nebo nepochopitelné antisemitské skandování fotbalových fanoušků. Děsí ho státní antisemitismus rostoucího počtu zemí a mezinárodních organizací – jejichž vrcholným aktem „antisemitských orgií“ byla konference proti rasismu v Durbanu. Rmoutí ho, jak do západní společnosti opět prosakují dávno vyvrácené stereotypní iracionální antižidovské předsudky, dnes viditelně importované z islamisty ovládaných zemí.

Vidí v nich součást „nového antioccidentalismu“ a popření hodnot, na nichž stojí moderní demokracie a lidská práva. Pokládá je za návrat k politice náboženských válek šestnáctého a sedmnáctého století vrcholících v Třicetileté. Zaznamenává, jak je antisemitismus na celém světě sponzorován a financován Saúskou Arábií. Odhaluje, jak se antisemtismus dokáže skrýt za masky nacionalismu, antirasismu, solidarity s Třetím světem a jak je svými formami „multidimenzní“. Kdysi býval nazýván „socialismus hlupáků“, dnes je to „ideologie vychytralých a odhodlaných lidí s neomezenými částkami peněz a podporou mocných států“ a „nejzhoubnější ideologie a praxe na světě,“ která „jako komunismus a fašismus usiluje o nahrazení demokracie nedemokracií“. Má spoustu „užitečných idiotů“ v podobě západních intelektuálů a tvůrců veřejného mínění. „Boj proti antisemitismu je tedy zároveň bojem proti totalitarismu“.

Populární tvrzení, že americká či britská média ovládá izraelská lobby, MacShane vyvrací jednoduchým poukazem na jejich převážně protiizraelské zaměření. Ze svého působení v britském parlamentě si spočítal, že mnohem víc poslanců (všech stran) straní Palestincům a ani se nepokoušejí o vyrovnanou či objektivní politiku. Věnuje zvláštní kapitoly na jedné straně tomu, jak Německo antisemitismus monitoruje a mírní, na druhé straně jak ve Francii antisemitismu propadá velká část intelektuální třídy. Cituje otevřený nenávistný antisemitismus někdejšího komunisty a nynějšího muslima Rogera Garaudyho, popularitu antisemitských gagů černošského komika jménem Dieudonné M´Bala M´Bala i antižidovské předsudky částí spektra, které říká „ultrakatolická pravice“. Upozorňuje, že demokratické vlády světa „podcenily příchod oživeného antisemitismu jako nové organizující síly ve světové politice“.

Intelektuální levice docílila propagandou toho, že Židy, tradiční zastánce humanistických hodnot, lidských práv a spravedlnosti, „vytlačila z terénu obrany lidských a zákonných práv a hledání smíru mezi vírou a rozumem po vzoru Spinozy“ a nutí je opět „plýtvat svou tvůrčí energií na obranu proti antisemitismu“. Akademická půda přestala své židovské studenty bránit před fyzickými útoky a ostrakizací a často se staví na stranu útočníků. Antisemitismu pod rouškou antisionismu propadá britská novinářská třída, jejíž odbory se čtyřiceti tisíci členy si v roce 2007 téměř dvoutřetinovou většinou odhlasovaly bojkot Izraele. „Antisionismus“, připojuje se MacShane k prohlášení Martina Luthera Kinga, je „nenávist k Židům jinými lingvistickými prostředky“.

Znovuzrození antisemitismu v Evropě je pro MacShanea důkazem že „neoantisemitismus jednadvacátého století má své kořeny v evropské mentalitě,“ ale současný islamismus převzal evropský antisemitismus a vytvořil z něho nové monstrum,“ které opět dokazuje, jak je antisemitismus neoddělitelný od totalitního myšlení. Na desítce stran MacShane sleduje historii moderního islamismu Muslimského bratrstva a saúdského wahabismu, jehož metodou ovládání mas je „vidět spiknutí, kde žádná neexistují“. V tom se podobá všem ostatním totalitarismům potřebujícím hledat oběti, na něž svést vinu a odvést pozornost. Totalitní ideologie se do podvědomí mas vtiskuje „odhalováním neviditelných rukou“ všelijakých spiknutí a tím „oprošťuje lidi od odpovědnosti za řízení vlastního osudu“ a přijímá je do společenství „obětí, které svůj osud odevzdávají nezpochybňovaným interpretacím a přísně dodržují pravidla“.

Žádná jiná ideologie dnes nemá tak silný vliv na miliony lidí v tolika zemích. Antisemitismus je jako rezervoár energie, která nikdy zcela nezmizí, ale může růst a sílit. Cílem demokratické politiky, navrhuje Mac Shane, by mělo být tento rezervoár minimalizovat. Jednak mediálně, neúnavným vysvětlování faktů a vyvracením křivých nařčení nebo mediálních skreslení – a to bylo jeho důvodem k napsání této knihy. Jednak ekonomicky - změnou energetické politiky od závislosti na ropě, která „financuje export wahabistického antisemitismu“.

Psáno pro www.ceskapozice.cz