V touze bránit demokracii, svobodu, humanismus, toleranci a osvícenost jsem se konečně odhodlal se srdcem obavami se chvějícím sestoupit do hlubin oné stoky přezdívané „hnědý sliz“, oficiálně Blok proti islámu, hledat ty proslulé xenofoby, rasisty, nácky, fašouny, rasisty a extrémisty a pokusit se je demokratickou debatou a výčtem fakt a událostí konvertovat z bigotní islamofobie nenávistné na umírněnou islamofobii laskavou.

Tu, co muslimy nechce mlít do masové moučky, nýbrž je chce jen osvobodit od povinnosti prosazovat zákony šaria a vykonávat činnosti zvanou džihád. Šaria, připomeňme si, jsou ony zákony znepravňující jinověrce, zpolopravňující ženy a popravující náboženské odpadlíky, homosexuály a nevěrnice, označené několikrát Evropským soudem pro lidská práva za porušení demokracie a lidských práv. Džihád, připomeňme si, je ono úsilí o podřízení světa neměnným božím zákonům, násilné i nenásilné. Čili jde tu, chápejme, o ochranu muslimů věřících v islám míru před muslimy věřícími v islám války.

Zatím jsem se bez úhony probrodil stokami čtyřmi.

Olomouc – všelijací vzdělanci a podnikavci: učitelé a učitelky jazyků, lékaři a lékařky, právníci a právničky, studenti a studentky, drobní podnikatelé a řemeslníci, manažerky, marketingové konzultantky a Naštvané matky. Dobře naladění, do voňava vymydlení, přívětiví, usměvaví. Mou umírněnost vyslechli trpělivě, pozorně, bez umlčování, bez osočování, dokonce se i na humorných místech správně zasmáli. Nikdo mou umírněnost neumlčoval ani nenapadal, na spoustu věcí se ptali, nikdo nehodil smradlavým vejcem ani shnilým rajčetem. A všichni četli moje knížky. Žádní tetovaní vyholenci, po uřvaných náccích a fašounech ani stopy. Shodli jsme se myslím na mírumilovnu.

Hradec Králové – evangeličtí učitelé a učitelky, Klub nezávislých žen, studenti a studentky, bývalý diplomat, pár spisovatelek, manažerek, konzultantek a Naštvaných matek. Opět dobře naladěné, do voňava vymydlené, přívětivé usměvavé. Opět žádný nácek a fašoun. I tu jsme se myslím shodli na mírumilovnu.

České Budějovice – učitelé, podnikatelé, lékaři, manažerky, konzultantky a naštvané matky. Plus Ďáblova inkarnace zakuklená do biologa jménem Konvička, dokonce chvílemi se mnou na pódiu, mírný strach ve mně budící, ač vypadající, jako by, sám bigotní ateista, člověka nábožensky a dokonce židovsky založeného do plynu poslat zamýšlel. Opět žádný fašoun či rasista. I tu jsme se shodli na mírumilovnu.

Praha – a totéž: učitelé, sociologové, dokonce pár poslankyň, přehršle umělců – ti pravda trochu méně vymydlení, jak už to u umělců bývá. Ale opět dobře naladění, veselí, přívětiví a vymydlení. Opět žádný fašoun či rasista. Mírumilovno samo.

Ještě mě, pravda, čekají další. Ale už je začínám všechny podezírat, že ty nácky a fašouny přede mnou tají a někde schovávají. A že je ukazují jen protekčně privilegovaným novinářům jako Jandourek a Šafr.

A pak nevěřte v konspirační teorie.