V té brněnské hře, která působí takovou společenskou řežbu, něco chybí. Tedy scéna, která by vysvětlovala – ne eticky ani teologicky, ale dramaticky a logicky –, co bylo tak jasné páteru Halíkovi a nad čím tolik lidí kroutí hlavou. Ona tam přesněji řečeno ta scéna původně určitě byla a někdo ji buď cenzuroval, nebo vyeditoval, aby děj spěchal vpřed, nebo ji zapomněli nazkoušet. Možná bez jakýchkoli provokativních úmyslů. Ta scéna musela sdělovat toto:

Ježíš vstupuje na nebesa. Tam jej Bůh věčnosti přesune rovnou do 7. století, aby se mohl setkat s první muslimkou a splnit s ní určitý boží záměr. Jenže co je pro Boha vteřina, může být pro člověka několik staletí. Za tu dobu Ježíš, který se na čas opět stal člověkem, musel být tak sexuálně vyhladovělý, že to prostě nevydržel. To přece pochopí i páter Halík. A protože byl člověkem vsazeným do určité doby, určité kultury a určitých zvyklostí a pravidel, nemohl se chovat jinak, než jak bylo samozřejmé a běžné, navíc s Božím požehnáním.

Byla-li ona muslimka skutečnou muslimkou, musela takovéto chování brát jako dobovou a kulturní samozřejmost, z níž se určitě radovala. Její výkřiky tudíž nebyly projevem utrpení, nýbrž rozkoše a osvícení a možná i pocitu nanebevzetí a početí nového spasitele. To utrpení se jí dostavilo, teprve když zjišťovala, že místo spasitele přivádí na svět český národ, symbolizovaný českou vlajkou.

Utrpení ze samotné existence českého národa je tedy to pravé sdělení a smysl této hry. Cool theatre. Jak to, že to pochopil jen páter Halík? Jsme snad vážně (vyjma jeho) národ tak hloupý?

Vyšlo na serveru Neviditelný pes