Obou těchto publicistů si od okamžiku, kdy se poprvé objevili na naší mediální scéně – a je to už skoro dávno – velice vážím, pozorně čtu jejich texty a téměř vždy s nimi souhlasím. S jejich posledními (s Peheovým Pád vlády by otevřel dveře Zemanovi a Fendrychovým Vytáhnout teď hlasování o důvěře vládě? Fiala zklamal, ODS jen zhoršuje situaci) ovšem souhlasím jen velmi částečně, a cítím proto potřebu se ozvat. Hlavně z toho důvodu, že nepopisují věci v dostatečné šíři.
Je to tak, přiznejme si to, přestože jak se říká, (kritické) myšlení a pravda bolí. Pravdou mimo jiné je, že jsme od roku 1938 zažili mnoho zlého a že nás to poznamenalo. Z dnešního pohledu nás poznamenala zejména „normalizace“ po roce 1968.
Ne demokrat, ale autokrat a patologický egoista, demagog, lhář a podvodník. Podvodem byl už jeho vstup do politiky, neboť sliboval, že potlačí korupci a udělá v zemi pořádek, avšak pravý opak je pravdou: jen dál prohloubil naši politickou a společenskou bídu, jak se vyvíjela od roku 1989. Řadu věcí udělal dobře, ale to by mělo být u politiků samozřejmé; důležitější je to, co udělají špatně, a pokud je toho povíc, společnost by jim to měla bez odkladů a bez skrupulí spočítat. Někdy dokonce stačí jedna hrubá chyba, a demokratičtí politici odstupují.