Slova zrádce a velezrádce jsou silná a ostrá, někdy jsou však namístě, jinak by ani nevznikla. Soudní lidé s nimi zacházejí opatrně, o takzvaně korektních nemluvě. Zda je možno je vztáhnout na naše polistopadové politické vůdce, je závažnou otázkou.
Je to zdánlivě jednoduché a je to velmi zřejmé. V současné době se všechny dosavadní ideové soustavy včetně postmodernismu jeví jako vyčerpané. Bují naopak postfaktismus a populismus a lidstvo se potácí ve světonázorové nejistotě. Dostalo se do situace, která doslova volá po něčem novém. Po něčem, o co je možné se opřít a co lze dál rozvíjet. Po něčem, co navazuje na staletími prověřené ideje, jak vyústily v modernismus dvacátého století, u nás i celosvětově reprezentovaný zejména Tomášem G. Masarykem a Václavem Havlem.
Je to přirovnání poněkud krkolomné, avšak s naším českým klausismem, zemanismem a babišismem vs. masarykismem, havlismem a „špidlismem“ své oprávnění má.
Říká se tomu též pseudologia phantastica nebo mythomanie (http://www.projektzare.cz/identifikace-ufo-syndrom-bajive-lhavosti/aktualne/).
U dětí v předškolním věku se vyskytuje, aniž by to vzbuzovalo podezření na jejich nenormálnost, neboť z ní obvykle vyrostou. U dospělých je to ovšem závažná známka nenormálnosti. Většinou se uvádí, že je třeba ji odlišovat od vědomého lhaní, avšak není to polarita buď a nebo, protože je zde jistý, pro ostatní lidi obtížně posouditelný přechod, resp. směs obojího.