Oba je nosím v srdci a oba je nevýslovně obdivuji. Havlíčka hlavně proto, že mimořádně pronikavě myslel a že již v mladém věku dosáhl moudrosti starců. Záhy po přečtení Marxova Manifestu napsal, že komunismus je bludné učení a po nedlouhém pobytu v Rusku se jednoznačně rozloučil s tehdy u nás rozšířenou a přijímanou myšlenkou, že by nám mohlo být oporou.
Autokracie se dokážou držet velmi dlouho, avšak nikdy netrvají věčně. Pokud přejdou v demokracie, poklidně je tomu málokdy a často končí krachem. Příklady snad ani není třeba uvádět.
Vypadá to jako nadsázka, ale je to tak. Nešli sice přímo do války proti Rusům, avšak padli v poloskryté až otevřené válce, kterou proti nám Rusové od dvacátých let minulého století ve snaze nás ovládnout vedou.
Kde jsou ty doby, kdy jsme byli sebevědomí a kdy nás vyspělý svět uznával? Byly bohužel jen krátké: na konci dvacátých let a na počátku devadesátých let minulého století. Ve třicátých letech přišel Hitler, v padesátých letech Stalin a pak už jsme na tom byli tak, že mohli přijít „naši“ Husáci, Klausové, Zemanové a Babišové.