Spor mezi věřícími a nevěřícími je možno označit též za spor mezi racionalisty a iracionalisty nebo snad ještě lépe jako spor mezi zdravým rozumem a nerozumem.

Ve prospěch víry v boha svědčí to, že svět je uspořádán tak složitě a obdivuhodně, že se to lidskému rozumu vymyká a vzbuzuje to úžas. Pro víru v boha je to ovšem jediný vážný důvod a nelze z něho vyvozovat žádné dalekosáhlejší závěry. V žádném případě z něj nelze vyvozovat mýty, pro které se dřív upalovalo a dodnes vraždí, jako například „naše víra je jediná správná, ostatní jsou špatné.“ Žádný soudný člověk nemůže dojít k jinému závěru než „nevím“ nebo nanejvýš „asi nad námi něco je“. A odvozovat z toho jakýkoli náboženský ideologický systém nebo dokonce jakoukoli náboženskou mocenskou organizaci je nejen nesmyslné, ale potenciálně zločinné.

Ve prospěch nevíry (či nevěry, jak se říkalo a psalo v minulosti) je argumentů mnohem víc; dá se říci, že jich je nekonečné množství. Upozorňují na ně zejména dějiny a kritický rozbor „biblí“ všech významných náboženství.

Euroamerický Západ měl na rozdíl od ostatních civilizací to štěstí, že prošel renesancí, reformací, osvícenstvím a modernismem. To, že se do značné míry oprostil od dávných až středověkých mýtů umožnilo, že všechny ostatní civilizace dalece předstihl, neboť bouráním náboženských mýtů si otevřel prostor pro svobodné myšlení i v celé řadě jiných sfér.

Na konci 19. století se zdálo, že „bůh je mrtev“, iracionalisté však potom nastoupili do nové ofenzívy, jejímž výsledkem – neboť mezi náboženským a nenáboženským iracionalismem není zásadní rozdíl – byly hrůzy 20. století: nejen nový nástup katolicismu, ale též fašismus, nacismus, stalinismus a radikální islamismus.

Všechny tyto ideové systémy byly dopodrobna rozpracované, útočily na spodní vrstvy lidské psychiky a využívaly demagogií, polopravd a lží - jak to napsal Karel Havlíček (formálně katolík, duší osvícenec), „na jednu lež se vážou tisíce lží dalších“ a zatemňovaly lidský rozum. Platí to víc pro katolicismus než pro protestantství a ještě víc pro pravoslaví. Podle toho vypadá i dnešní Evropa, jak se dělí na severozápadní, jižní a východní.

Velmi důležité je i to, že morálku nelze odvozovat od církevních učení, ale od zdravého rozumu: není tu pro to, abychom byli šťastní v posmrtném životě, ale abychom mohli vést šťastný život a v harmonii s ostatními lidmi „zde a nyní“. Věřící nejsou mravnější než nevěřící a mnohem zásadnější rozdíl je v jejich celkové soudnosti – morálně desintegrovaní lidé jsou zákonitě desintegrovaní i co do zdravého rozumu a naopak.

Ideologie katolické církve je dnes oproti minulosti mnohem sofistikovanější a zamlženější a – což mně osobně vadí nejvíc – pokrytečtější. Představitelům české katolické církve jsem proto zaslal dopis, jehož znění si zde dovoluji publikovat:

Nedá mi to, vážení pánové, abych vám nepoložil alespoň některé z otázek, na které jsem přes velkou a upřímnou snahu dosud nenašel uspokojivou odpověď:

1. Existuje-li bůh, kdo ho stvořil, resp. existují indicie, že je věčný, nebo je to jen lidská představa?
2. Vznikl svět před šesti tisíci let, jak se lze přibližně dopočítat podle Bible, nebo mnohem dříve?
3. Bylo Desatero skutečně vytvořeno vševědoucím bohem, přestože jsou v něm některé závažné nedostatky, například v něm chybí příkaz „cti své dítě“?
4. Jsou v Bibli přesvědčivé důkazy, že bůh je trojjediný, nebo mají pravdu unitáři, zastánci „třetího proudu křesťanství“, kteří to popírají?
5. Nebylo vaše náboženství odpočátku spíše mocensko-politickou ideologií než svobodnou vírou? Proč mám věřit zrovna vám?
6. Byla Ježíšova matka Marie pannou nebo to bylo jinak? Jak k apoštolství přišel „svatý“ Pavel?
7. Vymyslel kněžský celibát člověk nebo bůh? Proč jste dodnes neodvolali dogma o papežově neomylnosti?
8. Můžete předložit alespoň jediný věrohodný důkaz, že existují zázraky a posmrtný život?
9. Byla-li mnohá vaše dogmata v průběhu novověku vyvrácena, nepadá tím vaše víra jako celek?
10. Patří nebo nepatří veškerý církevní majetek papeži a Vatikánu? Jak je k němu definována papežova pravomoc? Proč usilujete o hmotné majetky, když to odporuje evangeliu? Proč to u nás, v nejateističtějším a v tom i nejpokrokovějším národě světa (a teď jste to ještě posílili), nejde jako ve Francii, kde církevní restituce neproběhly? Je pravdivé vaše heslo-kladivo „vraťte nám, co nám bylo ukradeno“, není pravdivější spíše „vraťte nám, co jsme si nakradli“? Jak a za jakých okolností jste ke svým majetkům v rámci dnes již všeobecně odsouzeného feudálně-teokratického režimu přišli, když vám ho čeští husité již jednou zabavili? Nepodíleli jste se jako nejaktivnější na dodnes největším a nejbrutálnějším znásilnění českého národa? Platili jste za Rakouska-Uherska daně, tj. nedopouštěli jste se na ostatních věřících daňových podvodů? Nezachránili vás za 1. republiky Slováci, protože Masaryk nechtěl zvětšovat česko-slovenské napětí? Neprospělo by vám, kdybyste se konečně očistili, nepomohlo by to nejen vám, ale i vašemu obrazu v očích české veřejnosti? Nechcete konečně přestat pít víno, když kážete vodu – nechcete přestat být amorální, když kážete morálku?

Mohl bych ještě pokračovat, a pokud by došlo k diskusi (Masaryk: „demokracie je diskuse“), jistě bych mohl poukázat na řadu vašich dalších mýtů neboli lží, bludů a podvodů. Nepředpokládám sice, že bych co do dlouhodobého či širšího ohlasu mohl být úspěšnější než filosof-idealista G. W. F. Hegel, který už v 19. století požadoval „vybičovat co možná nejvíc z mravenčí práce teology, snášející kritické stavivo k upevnění svého gotického chrámu, ztěžovat jim vše a vybičovat je ze všech koutů a vytáček, až již žádné nenajdou a budou muset ukázat svou nahotu v plném denním světle,“ ani nepočítám s tím, že mi vůbec odpovíte, neboť se podobným problémům a otázkám programově vyhýbáte.

Přesto nebo právě proto vás vyzývám, abyste se k nim vyjádřili.

Je to důležité, neboť kdo lže ten i krade, přinejmenším v tom smyslu, že jiné okrádá o jejich lidské právo na pravdivou informaci. Nebo jak to napsal Karel Čapek: „Za každou lží jde úklad a násilí; každá lež je útokem na bezpečí světa.“

Bohumil Sláma, psycholog, publicista a spisovatel