Pokud se u nás diskutuje o důchodových pilířích, státním dluhu atd., není to trefa do černého. Po pětasedmdesáti letech nacismu, komunismu a postkomunismu máme největší dluh ve výchově dětí, mladých lidí a vlastně nás všech: naše společnost je nemocná a jak ukazují statistiky, jde to s ní po této stránce i nadále s kopce.


Pokud my a naše děti a vnuci nebudeme široce vzdělaní a informovaní, tj. nemanipulovatelní, a pokud znovu neprojdeme Havlíčkovou a Masarykovou „revolucí hlav a srdcí“, bude všechno marné, ekonomikou počínaje a kulturou konče.

Ministerstvo školství je jedno z nejnáročnějších, mimo jiné proto se v něm od Listopadu 89 vystřídalo tolik ministrů a proto je i jedno z nejzanedbanějších – stejně ovšem jako celá naše společnost, jak to dokládají srovnávací statistiky v rámci EU.

Nové ministryni školství proto ve vší skromnosti doporučuji:

1. Tvrdě prosazovat výrazné zvýšení peněz na školství.
2. Zasazovat se o zvýšení autority učitelů, mimo jiné zvýšením náročnosti pedagogických fakult a jejich zrovnoprávněním s ostatními fakultami a podstatným navýšením platů učitelů. S tím souvisí i posílení počtu mužů, zejména v základním školství.
3. České školství oddemoralizovat, počínaje podváděním, šikanou a agresivitou na prvním stupni (mimo jiné vyzývat žáky a rodiče, aby se nebáli na tyto jevy upozorňovat) a vysokými školami konče (trestat podvody á la plzeňská právnická fakulta).
4. Prosazovat široké humanitní vzdělání mladých lidí - razit heslo, že specializace se se všeobecným humanitním vzděláním nevylučuje, ale naopak.
5. Prosazovat pozitivní diskriminaci romských a přistěhovaleckých dětí (podobně jak se pozitivní diskriminace černochů v osvědčila v USA).
6. Vychovávat k většímu, avšak uměřenému vlastenectví, rozřířenému na EU a na obecný humanismus a ekologismus.

Paní Valachové, a vlastně každému, doporučuji přečíst si nebo znovu si přečíst (útlou) knížku Masaryk o vzdělání, SPN, Praha 1990.

(Článek posílám nejen jí, ale též pánům Sobotkovi, Babišovi a Bělobrádkovi.)