Je pozoruhodné, že náboženských proroků koncem starověku postupně ubývalo. Doba pokročila; poslední významný prorok Mohamed (Muhammad), žijící v šestém až sedmém století po Kristu, se po prvních zjeveních, která pravděpodobně zažil v extatickém stavu, po určitou dobu obával o své duševní zdraví.

(Nabízí se zde analogie s dítětem. Přibližně do věku čtyř let věří všemu, co mu říká jeho fantasie. Nachází ve stadiu bájivé lhavosti, za niž je nelze odsuzovat, neboť ‚lhavost‘ se postupně oslabuje a psychicky zdravé a dobře vedené dítě z ní dříve nebo později vyroste.)

Mohamed byl pravděpodobně přinejmenším stejně charismatický muž jako Ježíš, byl však střízlivější, realističtější a pragmatičtější a vyznačoval se zřejmě ještě větší sociální inteligencí. Vyšel z převážně oprávněné kritiky judaismu a křesťanství a svůj ideový záběr rozšířil na politiku, právo a vojenství. Dokladem jeho pragmatismu je například to, že si vážil žen, ale do svého učení to s ohledem na převažující a všeobecně přijímané názory zahrnul jen opatrně. K mnohoženství měl zdrženlivý postoj ale respektoval je, neboť bylo vzhledem k nedostatku mužů, zapříčiněným víceméně neustálými boji a válkami, racionálně podložené. Sám měl mnoho žen, ale až na konci života, kdy si to již mohl dovolit a zejména až poté, co zemřela jeho milovaná a uctívaná žena Chadídža.

Stejně jako judaisté a křesťané Mohamed vyznával jediného boha (Alláha), avšak pokládal se za pouhého zprostředkovatele jeho sdělení, která odděloval od vlastních názorů a zkušeností. Dokladem jeho střízlivého a účelného či účelového pragmatismu je i to, že jeho učení se v průběhu jeho života, v závislosti na měnících se okolnostech a na jeho narůstajícím vlivu a moci zřetelně vyvíjelo. Postupně nabývaly převahu politické a expanzivní ideje na úkor nábožensko-morálních. Začal kritikou stávajících společenských nešvarů, ale zaměřil ji pouze na nejmocnější vrstvy společnosti, čímž si zajistil širší větší okruh stoupenců než křesťané, které naopak kritizoval za to, že jejich učení je nepřirozené a nereálné, a proto je i sami sebe museli otupit a zdeformovat. Zatímco sebevědomí Židů bylo postaveno na přesvědčení, že jsou vyvoleným národem a sebevědomí křesťanů na přesvědčení, že jejich víra je ušlechtilejší než židovská, muslimské sebevědomí Mohamed postavil na tvrzení, že islám judaismus i křesťanství překonává. Důsledkem toho dodnes je, že muslimové se na křesťany i Židy dívají přezíravě a že Mohamedovo učení „drží jak turecká víra“.

‚Bible islámu‘ Korán sice nedosahuje stylistické úrovně biblických textů, je to však na druhé straně jeho výhodou, neboť je srozumitelnější. Jeho hlavní teze Mohamed vyjádřil, jakoby Alláhovými slovy, takto:
„Není boha kromě Boha a Mohamed je Posel boží… Recituj ve jménu svého Pána, který stvořil, stvořil člověka z chuchvalce sražené krve. Recituj, ‚ vždyť tvůj Pán, nanejvýš šlechetný, ten, který naučil psát perem, naučil člověka tomu, co dosud neznal‘… Řekni: ‚On je Bůh jediný, Bůh věčný, nezplodil ani nebyl zplozen… Kdopak tě může prohlašovat za lháře, když mluvíš o posledním soudu? Což není Bůh nejlepším ze všech soudců?... Běda každému utrhačnému pomlouvači, jenž hromadí statky a počítá je!... Přísahám, že peklo je jednou z nejvážnějších věcí, je varováním lidstvu… Avšak oddaným Božím služebníkům, těm dostane se nám již známých darů: chutného ovoce, poctěni budou v rozkošných rajských zahradách sedíce proti sobě na pohovkách… Vedle nich budou dívky velkých očí, klopící cudně zrak, bílé jak ukrývaná vejce… Pohledíš-li, spatříš rozkoš a velké panství… Jak dobře se povede věřícím, kteří se v modlitbě ponižují, kteří se odvracejí od svévolné řeči, kteří dávají povinnou almužnu, kteří své pohlavní údy uchovávají v klidu, souložíce jen se svými manželkami nebo se svými otrokyněmi, dobytými vlastníma rukama… Tvůj pán přikázal, abyste se k rodičům chovali laskavě… Příbuznému dávej, co mu náleží, též nuznému a pocestnému, avšak nebuď rozhazovačný a marnotratný, neboť marnotratní jsou bratry Satana a Satan je přece vůči svému pánu vzdorný… Nepřivazuj svou ruku ke krku z lakoty ani ji zcela neotvírej, abys neupadl v hanu a bídu… Nezabíjejte duši, kterou vám Bůh zakázal zabíjet, leč po právu. Kdokoli by byl zabit nespravedlivě, pak jeho příbuzným jsme dali moc odvety… Dodržujte správnou míru, když měříte, a važte správnou váhu… Nenásleduj to, o čemž nemáš vědění… Nevykračuj si pyšně na zemi, vždyť stejně ji nerozštěpíš a svou výškou nedosáhneš vrcholů hor… Odplácej špatné tím, co je lepší, pak ten, mezi nímž a tebou bylo nepřátelství, jakoby se stal tvým vřelým přítelem… Nepomlouvejte se navzájem ani na sebe nepokřikujte přezdívkami! Jak je ošklivé užívat sprostých jmen, když jste se stali věřícími!... Laskavé slovo a odpuštění je lepší než almužna, za níž následuje špatnost… On je to, kdo vás učinil nástupci na zemi a pozvedl některé z vás nad druhé o různé stupně, aby vás zkoušel tím, čím vás obdařil… Mužové jsou postaveni výš než ženy tím, čím je vyznamenal Bůh… Ó, Proroku, řekni svým ženám, svým dcerám a věřícím ženám, aby spouštěly níž svá vrchní roucha. Tak bude snadnější, aby byly poznány a nebyly uráženy… Berte si z žen, které se vám líbí dvě, tři nebo čtyři… Obáváte-li se, že byste nejednali s nimi spravedlivě, vezměte si jen jedinou… Proti těm z vašich žen, které se dopustily smilstva, zavolejte čtyři svědky z vás. Dosvědčí-li proti nim, zavřete je v domech, dokud si je smrt nevezme nebo dokud pro ně Bůh nenajde jiné východisko… Řekni věřícím ženám, aby klopily cudně své zraky, střežily své pohlavní údy, neukazovaly své vnady a zakrývaly závoji svá prsa… Lidem se zdají pěknými zábavy se ženami a dětmi, nahromaděnými poklady zlata a stříbra, koňmi, stády a polnostmi. Toto je pomíjivá radost tohoto světa, avšak u Boha je krásnější přebývání… Ti, kdo hltají výtěžek lichvy, vstanou z mrtvých jako ten, koho potřísnil svým dotekem Satan... Zloději a zlodějce uřežte jejich ruce odplatou za to, co si zasloužili! Však kdokoli je kajícný, poté co spáchal zlo a polepší se, k tomu se obrátí i Bůh... Nezabíjejte svá dítka ze strachu před nedostatkem… Bojujte na stezce boží proti těm, kteří bojují proti vám, ale nebojujte bezprávně!... Potkáte-li ty, kdo nevěří, dejte se do stínání šíjí, dokud jich mnoho nepobijete! A zbylým upevněte pouta! Poté je omilostněte, nebo propusťte za výkupné, dokud válka nesloží svá břemena. Tak čiňte! Neponižujte se zbaběle a nevolejte nevěřící k míru, když vy jste navrch. Vždyť Bůh je s vámi a neošidí vás o zásluhu vašich činů!... Pobíjejte je, kdekoli na ně padnete a vypuďte je odtamtud, odkud oni vypudili vás, neboť pokušení modloslužby je horší než vraždění.“

Dnes jeden z největších problémů, teze o nadpozemském ráji, u islámu ještě víc než u křesťanství dokládá, že také jeho původ byl především účelový, neboť chudým umožňoval snášet nelehký pozemský život a mocným umožňoval je o to snadněji ovládat, volat je do války atd.

Nebýt tezí o užití násilí je Korán jako celek skutečně pokročilejší než Nový zákon; tyto teze ho však vracejí přinejmenším na úroveň raného judaismu (který sice hlásal „nezabiješ“, avšak při teritoriálních expanzích si počínal velice krutě). Podobně jako celá Bible je ovšem i Korán mnohdy nejednoznačný. Pokud dnes umírnění muslimové poukazují na to, že agresivní teze v Koránu jsou převážně obranné a bývají jeho kritiky vytrhávány z kontextu, je třeba mít na paměti, že se slovy obrana a útok lze velmi snadno manipulovat.

Zatímco katolická církev na tisíc let potlačila filosofii a rozvoj veškerých jiných badatelských snah, muslimská filosofie a vědy se vyvíjely a křesťanskou Evropu brzo předstihly. Islámské impérium, sahající od Španělska do Indie, se vyznačovalo větší náboženskou snášenlivostí (Španělé na islám přestoupili převážně dobrovolně), inspirovalo se v zemích nacházejících na od něho východ (například z Číny převzalo výrobu papíru, kdežto v Evropě se dál psalo na pergamen), užívalo desítkovou soustavu a arabské číslice, mělo vyspělejší zemědělství, školství, zdravotnictví, umění a architekturu. Arabští myslitelé se opírali o překlady antických autorů a učili se též od židovských mudrců působících na jejich území.