Osvícenci a liberálové

15. 01. 2016 | 18:06
Přečteno 1602 krát
Filosof, historik, dramatik a spisovatel Francois Marie Voltaire (Arouet, 1694-1778) byl sice „muž světla a jasu“, sám však byl kontroverzní osobností vedoucí neuspořádaný život. Vyznačoval se tvůrčím myšlením a byl břitkým a ironickým stylistou. V době ‚věku rozumu‘ byl označován za „největšího ze všech lidí“. Zavedl pojem filosofie dějin - dějiny chápal jako vývoj kultury a lidského myšlení. Zastával názor, že osvícenství musí být rozvíjeno a prosazováno především panovníky a šlechtou, požadoval však změnu dosavadního politickomocenského uspořádání. Svým deismem (bůh stvořil svět, ale ponechal ho vlastnímu vývoji) zastával kompromisní stanovisko i k bohu. Na křesťanství však útočil nemilosrdně, a podobně i na filosofii: „Filosofie je k ničemu, když filosof neovlivní morálku lidí, s nimiž bydlí v jedné ulici.“

Voltairův pokračovatel Jean Jacques Rousseau (1712-1778), vedoucí ještě kontroverznější a neuspořádanější život, hlásal příklon k lidské přirozenosti, k prostému lidu a k přírodě. Na rozdíl od Voltaira nekladl důraz na rozum, ale na city, a to i ve vztahu k bohu. Podkopal tím osvícenský racionalismus a determinismus a otevřel tak cestu romantismu.

Jiným z významných francouzských osvícenců byl filosof, spisovatel, teoretik umění a encyklopedista Denis Diderot (1713-1784). Vyznával deismus a kritizoval despotismus vyvěrající z feudálního mocenského systému. Jeho dodnes aktuálním dílem je satirický román Jakub fatalista a jeho pán (zdramatizovaný Milanem Kunderou), v němž obnažil zpustlost šlechty a katolického duchovenstva a stal se tak jedním z těch, kdo podnítili vznik Francouzské revoluce.

Otcem liberalismu a individualismu se stal skotský filosof a politický ekonom Adam Smith (1723-1790). Přestože se hluboce zabýval morálkou, redukoval lidskou společnost na společnost víceméně obchodní, jejíž cíle a hodnoty se odvozují především od principů trhu. Vedle řady pokrokových tezí, jako například „ekonomická svoboda je samozřejmým a jednoduchým systémem přirozené svobody“ razil i teze přinejmenším sporné, zejména, že samovolným důsledkem osvobození každého člověka je větší blahobyt pro všechny, i pokud je založen na individuálním sobectví, neboť „když člověk studuje, co je pro něj nejvýhodnější, nutně dospěje k závěru, co je nejvýhodnější pro společnost“. Její verze, že podnikatel, který pracuje pro sebe, tím pracuje i pro společnost, a měl by proto mít co největší prostor a svobodu, je dodnes ústřední ideou liberalismu.
Přestože se to může zdát přehnané, na liberalismu je možno snad nejpřesvědčivěji doložit, jak se v dějinách každé pokrokové hnutí postupem času zdeformuje, stává se reakčním a nakonec se zhroutí. ‚Přehnané‘ proto, že současný neoliberalismus to teprve čeká, ‚každé‘ je možno doložit už judaismem, neboť jakmile se židovští panovníci včetně Šalomouna a Davida dostali k moci, vždy začali ušlechtilé zásady své víry opouštět (a Židé na to vždy dříve nebo později doplatili).
Liberalismus vyšel z oprávněné kritiky světské a církevní šlechty, neboť světská šlechta ztratila svou opodstatněnost (přestala za své státy a panovníky nasazovat životy, žila v zahálce a v nezaslouženém přepychu) a církevní šlechta ji ztratila už dávno předtím svou amorálností a erozí své ideologie.
Původní morální opodstatněnost však brzo ztratil i liberalismus, neboť se stal se ještě tvrdším a bezohlednějším než feudalismus, například tím, že zrušil odsuzování lichvy. Nastolil svobodu pouze pro bohaté a vytvořil prostor pro vznik socialistických a komunistických idejí, včetně usilovných až násilných snah nově formovaných vrstev chudých lidí tyto ideje naplnit.

Immanuel Kant (1724-1804) byl typickým příkladem introvertního až podivínského filosofa, ‚roztržitého profesora‘. Také opět toho, jak jeden filosof popírá druhého: zatímco Hume svým empirismem popřel Descarta, Kant se sice pokusil vyrovnat empirismus, skepticismus a iracionalismus s racionalismem, avšak sázel opět hlavně na racionalismus - na co nejpřesnější myšlení.
Zabýval se praktickým rozumem a lidskou soudností, zkoumal, co je apriori a co aposteriori a co je jev a co ‚věc o sobě‘, která není poznatelná. Podobně jako řada jiných, zejména německých filosofů ovšem podlehl svodu oslňovat mimořádně složitým vyjadřováním, takže s jeho pochopením měli potíže i mnozí jiní filosofové. ‚Řešili‘ to (opět typicky) tak, že Kanta interpretoval každý po svém a každý z nich věřil, že jeho interpretace je správná.
Přestože Kant byl mnohými současníky označován za největšího filosofa všech dob a měl na své následovníky značný vliv, ze samotného jeho učení toho ke dnešku mnoho nezbylo. Dodnes známý je především jeho kategorický imperativ: „Jednej tak, jako by se pravidlo tvého jednání mělo tvou vůlí stát všeobecným pravidlem.“ Znamenalo to, že pouze takové jednání, které odpovídá všeobecnému „racionálnímu morálnímu kánonu“ a vylučuje jakoukoli lež, je čestné a správné. ‚Kategorický‘ například znamená, že „když vrah pronásleduje tvého přítele a zeptá se, jestli se neschoval u tebe a ty mu zalžeš, spácháš zločin“, což je ovšem logika dovedená do absurdnosti.

Americká nezávislost a demokracie je sice spojena především se jménem George Washingtona, jejím ideovým vůdcem však byl univerzálně vzdělaný právník, teolog-unitář a politik, v pořadí třetí americký president Thomas Jefferson (1743-1826); autor Deklarace nezávislosti z roku 1776, obsahující dnes již kultovní větu „všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni“. Jeffersonův význam spočívá též v tom, že silou své osobnosti duchovně a politicky dlouhodobě ovlivnil americkou společnost.
Americký politický systém se zakotvil v kolektivně vytvořené Ústavě Spojených států amerických z roku 1787 a k ní přidané Listině práv, všeobecně chápané jako listina svobod. Americká demokracie ovšem od počátku trpěla (podobně jako antická řecká) otrokářstvím a kromě toho rasovou diskriminací. Boj za zrovnoprávnění obyvatel byl podobně těžký a zdlouhavý jako boj evropského osvícenství proti církevním a feudálním mýtům a zlořádům.

Jednu z nejvleklejších bariér lidského myšlení narušila anglická spisovatelka Mary Wollstonecraftová (1759-1797). Její publikaci Obhajoba ženských práv je možno považovat za obdobu či větev americké Deklarace lidských práv. Dodnes citované tvrzení této matky feminismu „mysl nemá pohlaví“ bylo sice do jisté míry nesprávné, neboť ženská mentalita se od mužské liší, ale nebyl problém je správně pochopit. Její ostatní argumenty už byly nevývratné: když liberalismus pro všechny, tak i pro ženy, když práva pro všechny, tak i pro ženy.
Jelikož Wollstonecraftová v Anglii narazila na odpor a přezírání, přestěhovala se do Francie. Přestože to bylo v době vrcholícího francouzského osvícenství, narazila i tam. Zahájil se tak boj, zpočátku i později skoro stejně nelítostný jako politický boj mezi pravicí a nastupující levicí. Ženy si svá práva (zejména v Evropě a Americe) nakonec vydobyly, na jedné straně však neúplně, na druhé straně pronikly i do sfér které jim nepřísluší, přistoupily na uspěchaný způsob života a mnohé z nich tak ztratily a dál ztrácejí své přirozené vlastnosti a sklony.

(výňatky z připravované knihy Dějiny kritického myšlení, neomodernismus a nová víra)

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Smoljak David · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Těšínská Tereza · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy