Dalo se to čekat, a čekat se na to snad ani nemuselo: Zeman bude kandidovat na prezidenta a Chovanec je prvním místopředsedou ČSSD. Leckdo si oddechl, leckdo na to obojí ovšem pohlíží s obavami, neboť větří Mordor.

Chovanec je totiž stejně bezcharakterní jako Zeman – jak se oba liší od krále Aragorna z Pána prstenů! Jak se oba liší od všech moudrých mužů Konfuciem počínaje a Masarykem a Popperem konče, kteří požadovali od politických vůdců především morálku!

Chovanec měl buď z pekla štěstí nebo byl ještě mazanější než ostatní z partie, která se svého času domluvila na komplotu proti Sobotkovi: zavčas ji zradil a tím pádem nechtě nezradil Sobotku. A byli to pánové mazaní nad mazané: Zeman, Hašek, Škromach, Tejc a Zimola. A všichni pak kličkovali a kličkovali a lhali a lhali, než se pravda nakonec ukázala. Nepočínali si o nic hůř než partia jiných, snad ještě bezcharakternějších „ODS rebelů“, tvořená Tluchořem, Schneiderem a Fuchsou.

Druhým Chovancovým velkým štěstím bylo, že o něco přece jen charakternější Sobotka samozřejmě pochopil, že se bez něj neobejde, neboť v ČSSD je příliš mnoho zemanovců. Polkl proto všechny hořké pocity a akceptoval ho. A protože Chovanec není o nic lepší než Zeman, Hašek, Škromach, Tejc a Zimola, resp. než Tluchoř, Schneider a Fuchsa, musel ho pak nechat páchat v české politice co páchal a co bude bohužel jistě páchat dál. Na jedné straně je dobře, že porazil Tejce, ale co by se dělo, kdyby ve vedení ČSSD a nedej bože dokonce ve vedení státu jednou Sobotku vystřídal?

Přestože nebo právě proto, že ČSSD (vedle Lidovců a Zelených) držím palce, přeji jí, aby po podzimních volbách šla co nejblíž ke dnu. Jedině tak bude mít totiž šanci se obrodit.

Neměla by ovšem dopadnout jako ODS, která se obrodila víceméně jen tak, že se na ledacos zapomnělo.

Operovat nádor, když je už tělo prolezlé metastázami, nemá smysl.