Naše česká představa o tom, jakého bychom měli mít prezidenta, je dvojí. Na jedné straně vychází z povědomí tradujícího se od Masaryka, tj. že by to měl být úctyhodný, nadstranicky uvažující, morálně integrovaný a v zahraničí nás dobře reprezentující člověk, na druhé straně je to představa opačná, která byla postupně vytvořena nejdřív komunisty (Gottwald, Husák aj.), po Listopadu Klausem, a nyní v krajně vyhraněné podobě Zemanem. Pokud si stěžujeme, že naše společnost je rozpolcená (Masaryk, a táhne se to de facto už od Svatopluka: „bez souladu v základních otázkách nebude silné republiky“), v nynějších sporech o Zemana je to obzvlášť viditelné.

Oprávněnost uvedeného tvrzení o Zemanovi dokládají četné a nezpochybnitelné argumenty. Jako první (resp. jeden z prvních) s nimi vystoupil významný českoamerický neurolog a vydavatel Přítomnosti Martin J. Stránský, v pořadu Daniely Drtinové ze dne 1. 5. 2015 (https://video.aktualne.cz/dvtv/stransky-zemanova-diagnoza-ohrozen-je-prezident-i-stat/r~ec3d31bcef3f11e4ad630025900fea04/?redirected=1507722597), v němž mimo jiné uvedl, že Zemanův stav se bude dál zhoršovat. Protože se jako neurolog snad až příliš opatrně vyjadřoval k jeho osobnosti, reagoval jsem dvěma články na Aktuálně.cz (Psychologická diagnóza Miloše Zemana: degradovaná anomální osobnost a Zemanovi se nerozpadá jen osobnost, ale celá psychika), ve kterých jsem poukázal na některé Zemanovy patologické povahové rysy (mimo jiné též na ty, kterými trpěl už i pokud byl v plné psychické kondici) a vyjádřil jsem přesvědčení, že se nesmí znovu stát prezidentem, protože v průběhu dalších pěti let funkčního období nezadržitelně degraduje na neúnosnou úroveň. Skoro jistě s ním dopadneme ještě hůř než s Klausem a jeho amnestií.

V podobně kritickém duchu se vyjádřili psychiatři doc. Miloš Vojtěchovský, Radkin Honzák a někteří další. Je to však málo, jsme přehlušováni mediálně mnohem silnějšími Zemanovy zastánci, kteří obraz o jeho psychickém zdravotním stavu zkreslují a dopouštějí se při tom lží (zamlčování je jednou z jejich podob). Přestože jeho celková sešlost a skelné oči by dnes měly být viditelné i laikům. Profesionálové to vidí jen dřív a zřetelněji. A jak to řekl Martin Stránský paní Drtinové, v žádném případě není pravda, že se v podobných případech nesmějí vyjadřovat, ale naopak, měli by. K zodpovědným závěrům mohou dospět i pokud daného člověka nevyšetřili v ordinaci - rozhoduje, zda a nakolik mají pravdu.

Nenormální a počínající avšak už viditelnou demencí postižený Zeman dál bez zábran nenormalizuje, znenávistňuje a „zdementňuje“ naši veřejnost. To, že s ním stále sympatizuje polovina národa, je otřesné. Je to i přesto, že nás vlastizrádně táhne do Asie - táhne tam společnost, která ví nebo by měla dobře vědět, jaké poměry panují v Číně a která má s Rusy ty nejhorší zkušenosti.

Na jeho patologickou osobnost jednoznačně ukazuje už jen jeho vystupňovaná mstivost a nenávistnost, jak ji projevuje zejména v poslední době. Dovoluje si (i v zahraničí, kde nám tím dělá obrovskou ostudu) dokonce výroky, kterých by se nedopustil ani „sám“ Putin, viz slova o likvidaci novinářů a zabití kameramana České televize.

A dopracovali jsme to tak, že Zemanů a jiných zlých pomatenců je dnes u nás tolik, že je to až k pláči: Filip a Dolejš, oba Klausové, Okamura a Mach, Chovanec, Robejšek a tisíce dalších.

A moji také početní kolegové na rozdíl od nich vesměs mlčí. Mlčí, přestože by měli řvát. Přestože jako vzdělaní lidé vědí, že se tím i oni stávají viníky.