Když se podíváte na program Pirátů, najdete tam mnoho přitažlivých věcí, a tak se vám může stát, že něco přehlédnete, podobně jako se přehlíží drobné písmo na smlouvách nebo na obalech potravin.

Jednou z těchto „drobností“ je v jejich případě rovná, neprogresivní daň. Jí se Piráti hlásí k pravici. Neprogresivní daň vypadá na první pohled nevinně, avšak slouží pouze bohatým a nejbohatším. Je principálně antidemokratická, protože demokracie sice připouští rozdíly mezi lidmi a státy, avšak ne neúnosné. Snažil se o ni už klasický liberalismus, který navíc uvolnil neúměrné zisky a lichvu, v čemž byl ještě horší než feudalismus.

Pravicový neoliberalismus zesílil a dál zesiluje potlačování „soli“ každé země, střední třídy. Pokud argumentuje tím, že nepodporuje nepracovité lidi, není to zdaleka pravda, neboť nejbohatší lidé těží (tyjí) z již nahromaděných zisků a je víceméně jedno, zda sami pracují nebo ne. Nejbohatší státy pak do chudých a nejchudších států nevyvážejí demokracii, ale dravý ekonomismus. Spolu se zanedbáváním ochrany přírody je to jeden z nejzávažnějších negativních faktorů působících v současnosti. Problémy Západu s imigrací jsou jen jedním z jeho důsledků.

O své pravolevé orientaci Pirátu mlží, mimo jiné tím, že toto dělení politiky příliš neuznávají. Je to však dělení odvěké a nadčasové. V programu mají sice i levicové prvky, avšak jen okrajové a nesystémové. Volič, pokud se v tom důsledně neorientuje, o nich nemá a nemůže mít jasno. Nejde zde o nic jiného než o prastarou taktiku pravice sloužící k tomu, aby se uchytila v co nejširším spektru voličů. Mistrně ji ovládl Andrej Babiš svým „lítáním“ zprava doleva a naopak.

Jestliže si Piráti jako pravicoví (v čemž je usvědčuje i ochota spolupracovat především s ODS; dokonce jim ani nevadí, že je prohnilá a po půstu pouze kosmeticky upravená) dnes mohou dovolit oslovovat především mladé lidi, je to de facto jen symptomem doby, jejího egoistického a materialistického „singlismu“, pozapomínajícího na všechny a na všechno ostatní. Pokud dosud mělo platit, že „kdo není v mládí levičák, nemá srdce, a pokud ve stáří není pravičák, nemá rozum“, z dlouhodobého hlediska je platná pouze první část, neboť rozumný starší člověk uvažuje uměřeně, a proto do pravice nikdy nesklouzne. Typickým příkladem je zde Masaryk, který v mládí hlásal „svět jde do leva“ a později jen „svět jde dopředu“. Nikdo nemůže popřít, že pokrok přinášela vždy (uměřená) levice a pravice jí v tom pouze ustupovala; proto dnes hlásá i teze, které pro ni v minulosti byly nepřijatelné. U nás byl pokrok spojený s uměřenou levicí obzvlášť patrný a končil socialismem s lidskou tváří roku 1968 a přáním většiny lidí v roce 1989. Pravice lidskou tvář de facto nikdy neměla, v nejlepším případě jen „de huba“. Není možno vyloučit, že pirátské hnutí je maskovaným pokusem Nového světového řádu využít protestního ladění mladých lidí a vlít si tak do žil novou krev.

Neposlední námitkou proti Pirátům je, že jsou stranou, která dosud v politice nebyla a není proto dostatečně zřejmé, jak bude se svými sliby skutečně nakládat. Špatných zkušeností s novými stranami u nás máme víc než dost. Dokonce i někteří chartisté a většina studentských vůdců z roku 89, do kterých se vkládaly velké naděje, nakonec zklamali. Známý Mojžíšův předpoklad, že nová generace věci zásadně změní k lepšímu dějiny nepotvrdily. Dnešní mladá generace je vypěstovaná hybateli Nového světového řádu, tj. nadnárodními monopoly, bankami a pravicovými politiky a médii, u nás zejména Klausem a Vladimírem Železným; proti nim, tedy proti tomu hlavnímu, Piráti neprotestují. Přes všechno, co jsem si v životě prožil, dnešní mladé generaci nezávidím a je mi jí spíš líto. Mou generaci ani Husákovy děti komunistická totalita tak jako ta dnešní nezmanipulovala; my jsme alespoň většinou dobře věděli, odkud bije.

Můj závěr: pro pravicově orientované voliče jsou Piráti i tak lepším řešením než ODS, TOP 09 a ANO. Pro středově až levicově orientované voliče jsou nejlepším řešením Zelení. Těm, kdo si stejně jako celý svět dodnes váží Václava Havla připomínám, že je volil, a těm, kdo dodnes ctí Masaryka, že by je nepochybně volil i on.