Jejími autory a signatáři jsou: Luboš Dobrovský, Jan Dus, Milan Churaň, Roman Joch, Václav Malý, Dana Němcová, Martin Palouš, Šimon Pánek, Petr Placák, Miloš Rejchrt, Jiřina Šiklová, Petruška Šustrová, Michael Žantovský, Viktor Parkán, Vladimír Drápal, Přemysl Fialka, Václav Trojan, Silva Chnápková a Petr Janyška. Její znění je:

„Vážení spoluobčané, doufáme v to, že v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny česká společnost prokáže, že je dospělá a umí odlišit argumenty od demagogie. I nás deptá celá řada nezdarů, podvodů a nespravedlností, k nimž došlo v uplynulých letech a neschopnost je napravit, ba i jen odhalit. Polistopadový vývoj však přes všechny jeho chyby považujeme za cestu správným směrem a hlásíme se k němu. Do roku 1989 byla tato země po všech stránkách v rozkladu. Důkazem toho je, že se nakonec rozložil i sám komunistický režim. Padl nikoli v zápase se silnějším protivníkem, ale pod vahou své vlastní neschopnosti odpovídat na ekonomické i sociální výzvy. Komunisty ovládaný stát celá desetiletí raboval bohatství, které nashromáždily a vybudovaly generace našich předků a v roce 1989 už neměl z čeho brát. Tento vyjedený a vykradený stát dokázali lidé v této zemi za necelé tři desítky let postavit opět na nohy. Za více než čtvrt století prošly české země ohromným rozvojem, který je v našich dějinách srovnatelný snad jen s dobou konce 19. a počátku 20. století, na který pak navázala první republika. Není pravda, že v této zemi všichni kradou a nedaří se v ní ničemu jinému než korupci. Lidé v České republice dovedou myslet, pracovat a tvořit. Česká ekonomika patří v současnosti k nejrychleji rostoucím v Evropské unii, státní dluh k nejnižším. Daří se podnikání, vliv zhruba milionu živnostníků na ekonomiku je největší z členských zemí EU. Majetek českých domácností se za uplynulých 20 let ztrojnásobil. Lékařská péče je u nás na světové úrovni a je dostupná. Znatelně se zlepšilo životní prostředí. Průměrný lidský věk se od roku 1989 prodloužil o neuvěřitelných osm let. Jsme ve světě hodnoceni jako šestá nejbezpečnější země... Všechna pozitiva polistopadového vývoje úzce souvisí se zapojením naší země do mezinárodních struktur. Dějinná zkušenost i jen prostý rozum nám velí: Česká republika musí být pevnou součástí Evropy. Jedině jednotná, ekonomicky i politicky silná Evropa bude moci čelit výzvám 21. století jako je migrace, nebo naše sousedství s nevypočitatelným Ruskem a s nestabilním islámským světem, jako jsou možné klimatické změny nebo sílící konkurence asijských mocností. V Evropské unii se po zkušenostech apokalypsy druhé světové války dobrovolně spojily evropské demokracie, aby vyloučily opakování podobných hrůz. Jde o unikátní projekt soužití malých národů s velkými na základě rovnoprávnosti. Odmítáme tvrzení, že Evropská unie je ‚o nás bez nás‘, jak tak často slýcháme z úst populistů. Je to právě naopak: Unie menší a méně výkonné státy zvýhodňuje ‚na úkor‘ těch větších a výkonnějších a záleží jen na našem diplomatickém umu, schopnosti vyjednávat a spojovat se s druhými k prosazení svých zájmů a využít tak možnosti, která nám kooperující Evropa poskytuje. Prokažme tento um! Máme všechny předpoklady prosazovat se ve světě jako kterýkoli jiný vyspělý národ, ale schází nám vědomí ‚vysoké politiky‘, uvažující v řádu let či desetiletí. Dostatečně necítíme odpovědnost za stát, ve kterém žijeme a který bychom měli předat svým potomkům v lepším stavu, než jsme jej přijali. Jako kdyby stále přežíval názor, který národu vnutil minulý režim, aby jej mohl lépe ovládat: počítá se jen to, co přináší privátní prospěch, vše ostatní je nám lhostejné a stát ať nám hlavně nepřekáží. Bez fungujícího státu a jeho institucí však nebudeme fungovat ani jako společnost a nebudeme tak moci zabezpečit i naše soukromé životy. Jako každé jiné volby, i tyto mají být nikoli skoncováním se starým ‚podlým‘ světem, nýbrž novým rozdáním karet v rámci vyvažování různých zájmů a mocí, které zajistí kontinuitu a stabilitu země a tím i naši prosperitu. Naše zastupitelská demokracie vykazuje mnohé nedostatky, tedy odstraňujme je – neodstraňujme však zastupitelskou demokracii! Lepší způsob dělby moci a správy veřejných věcí zatím nikdo v dějinách nevymyslel. Nevolme proti systému, který nám přinesl svobodu a blahobyt. Volme za fungující český stát, nezpochybňujme jeho instituce! Volme za nezávislost justice a policie a nezávislá média! Volme demokratické politické strany s demokratickou strukturou a s lídry, kteří jsou důvěryhodní! Volme oddělení politiky od byznysu! Volme pluralitu a vyváženost moci, protože jedině tak zajistíme možnost dalšího rozvoje. Volme proti xenofobii a nesnášenlivosti. Proti ukřivděnému, malému a vystrašenému nacionalismu volme sebevědomé, sama sebe si vážící češství! Buďme sebevědomým členem společenství moderních evropských národů. Nebát se a nekrást! – platí dnes stejně jako před sto lety.”

Text byl včera publikován v Přítomnosti a jistě bude publikován i jinde. Protože je podle mého názoru případný a bude mu to jen ku prospěchu, dovolil jsem si ho zveřejnit též “u nás” na Aktuálně. Mám však k němu několik připomínek:

1. Jistě můžeme být hrdí na to, čeho jsme po Listopadu dosáhli, stejně ovšem můžeme být i nespokojení - s našimi, zejména čelními politky, s dosud nedostatečně potlačenou korupcí a jinými negativními jevy, především však s hnědnutím naší politiky (včetně politky ČSSD) v poslední době - s tím, že demokracie u nás nyní zřetelně ochabuje.

2. Jako havlíčkovec textu vytýkám, že je napsán přiliš “kulatě”. Je třeba užívat jasnějších a ostřeji vymezených slov. Je to ostatně typické pro většinu našich politických komentářů; ve snaze být na úrovni bývají příliš opatrné a “korektní”.

3. Jako masarykovec a tudíž i konkretista jsem si nemohl nevšimnost, že v textu chybí slovo morálka. Naopak dobře to udělali autoři rozhlasových Toulek českou minulostí, když na začátek každého pořadu o Masarykovi dali jeho slova: “Nerozčilujme se otázkami hospodářskými a politickými; problém dneška není hospodářský a politcký, ale mravní.” Morálka není nic jiného než konkretizace etiky, jednoho z hlavních oborů filosofie. Je založena na kriticko-realistickém myšlení a je p ř e d e v š í m pragmatická, neboť vychází z Peircova, tj. původního pragmatismu, který u nás vyznával mj. Karel Čapek. Je podložena neustále se opakujícími dějinnými zkušenostmi: všechny původně silné statní organizace, Římskou říší počínaje a Sovětským svazem konče, se rozpadly hlavně kvůli demoralizaci.

Mým konkrétním závěrem je: Spoluobčané, kterým skutečně jde o naši budoucnost, nevolte žádnou stranu, jejímž prvotním cílem není morálka. Nevolte žádnou stranu přímo nebo nepřímo podporující amorální Nový světový řád (který řečeno slovy Kurta Vonneguta dělá z milionářů miliardáře a z miliardářů bilionáře), tj. ODS, ANO, TOP 09 a Piráty, ani žádné extremisty, jakými jsou komunisté, Okamurova SPD a Svobodní. Velmi zvažte volbu ČSSD, snad jen ve víře, že ji neovládne antisociální antidemokrat Chovanec. Bohužel nebo naštěstí (?) vám zbudou: možná Lidovci, určitě Zelení.