Trump, Zeman, Jeruzalém a izraelský problém
Trumpovi příznivci to sice bagatelizují, avšak nemohou popřít, že nedávné hlasování OSN pro něj bylo nemalou prohrou. Manipulují s interpretacemi čísel, avšak je to jasné: pro odsouzení Trumpova rozhodnutí uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele hlasovalo 128 zemí, proti bylo devět a 35 států se zdrželo. Je třeba si všimnout hlavně poměru 128 ku 9. Tento poměr by byl ještě jednoznačnější, kdyby jisté státy včetně Česka uvedly, proč se hlasování zdržely: hlavně proto, aby si to s USA a Izraelem nerozházely
Trumpovo rozhodnutí bylo ještě chaotičtí a slabomyslnější než většina jeho předchozích, neboť dál politicky odsunulo Spojené státy od zbytku světa a snížilo tím jejich schopnost ovlivňovat světové dění. Shodilo je z pozice neutrálního zprostředkovatele jednání mezi Izraelci a Palestinci. Zvětšilo odpor muslimů k USA a zvýšilo motivaci jejich radikálů k terorismu.
To je ovšem jen špička ledovce jménem Izrael. Vznikl v roce 1948 sice podle plánu OSN, avšak bylo to ovlivněno holocaustem a obratnou židovskou mediální kampaní a lobbingem. Plán OSN a následné uznání mnoha státy je dodnes jediný vážný argument pro jeho obhajobu, protože jiné argumenty jsou vesměs demagogické nebo lživé a provází je zamlčování protiargumentů.
Izrael nikdy vzniknout neměl, neboť Židé na jeho území neměli právo. Ještě v meziválečném období tam byli nevelkou menšinou, přestože se tam již delší dobu přistěhovávali. (Ani Masaryk, který vzniku židovského státu přál, nemohl nekonstatovat, že je jich tam málo. Kdyby tušil, jak se budou chovat po roce 1945, jistě by s tím nesouhlasil.)
Židé byli ze svého území definitivně vyhnáni Římany koncem starověku, tedy dávno před tím, než byli Polabští Slované ze svého území vyhnáni Němci (Germány). Právo Židů na „své“ území, které se navíc nekryje s jejich původním, je tedy podobně absurdní, jako kdybychom my, Poláci nebo v Německu dodnes žijící Lužičtí Srbové požadovali navrácení území bývalého Východního Německa.
Po staletých hrozných zkušenostech, které s Evropany Židé měli a jejichž vyvrcholením byl ještě hroznější holocaust, morální nárok na vytvoření vlastního státu jistě měli. Avšak umanuli si dnešní Izrael, přestože se jim nabízely i jiné možnosti – volná území v Africe, Jižní Americe nebo vytvoření enkláv v USA. Mohli se dokonce usadit na území dnešního Izraele, avšak to by si museli počínat jinak než si počínali.
Historie vzniku Izraele je krvavá a neobhajitelná. Židé nejdřív postupovali klasickou salámovou metodou – v průběhu let postupně skupovali pozemky. Když to (dnešní) Palestinci prohlédli a přestali jim pozemky prodávat, přešli k násilí a teroru. Jednu z důležitých příčin dnešního muslimského terorismu lze hledat právě zde. Izrael se stal dodnes trvajícím neuralgickým bodem světa, kromě jiného posilujícím nenávist muslimů k Západu. Židé v Izraeli štěstí a poklid nenašli a v dohledné době ho ani nenajdou. Palestinci mají pravdu, když je považují za okupanty, což je i hlavní důvod toho, proč Izrael neuznávají a nechtějí s ním jednat. Mimo jiné i proto, že Židé s k nim od počátku chovali stejně jako po staletí Evropané k nim, tj. jako k podřadným lidem.
Pokud my dnes poukazujeme na své dlouhodobě nadstandardní vztahy s Izraelem, i to je převážně jen mýtus. Je sice pravda, že jsme jeho existenci kdysi snad zachránili, ale bylo to až po Únoru a na příkaz Stalina, který si na krátkou dobu myslel, že je dostane pod svá křídla. Když se to nestalo, obrátil do nepřátelství a my jako jeho vazalové na čtyřicet let s ním.
Je smutné, že dnes, přes vlastní hrozné zkušenosti s německou a ruskou okupací, máme tak malou schopnost vcítění se do situace Palestinců. Jsou sice mnoha skutky též nepřijatelní, avšak slovo též je zde třeba zdůraznit, aby náš pohled byl objektivnější. Ani Izraelci nejsou žádné holubičky, a to říkám přesto, že v žádném případě nejsem antisemita a nárůst antisemitismu v Evropě i u nás mne znepokojuje.
Náš pan prezident Izraelcům z nepochopitelných důvodů silně podlézá. Oddaluje nás tím od všech států, které Izrael vidí střízlivěji a narušuje celistvost naší zahraniční politiky.
Je ještě horší než Trump, neboť s českým vyslanectvím v Jeruzalému vyrukoval už několik let před ním.
Trumpovo rozhodnutí bylo ještě chaotičtí a slabomyslnější než většina jeho předchozích, neboť dál politicky odsunulo Spojené státy od zbytku světa a snížilo tím jejich schopnost ovlivňovat světové dění. Shodilo je z pozice neutrálního zprostředkovatele jednání mezi Izraelci a Palestinci. Zvětšilo odpor muslimů k USA a zvýšilo motivaci jejich radikálů k terorismu.
To je ovšem jen špička ledovce jménem Izrael. Vznikl v roce 1948 sice podle plánu OSN, avšak bylo to ovlivněno holocaustem a obratnou židovskou mediální kampaní a lobbingem. Plán OSN a následné uznání mnoha státy je dodnes jediný vážný argument pro jeho obhajobu, protože jiné argumenty jsou vesměs demagogické nebo lživé a provází je zamlčování protiargumentů.
Izrael nikdy vzniknout neměl, neboť Židé na jeho území neměli právo. Ještě v meziválečném období tam byli nevelkou menšinou, přestože se tam již delší dobu přistěhovávali. (Ani Masaryk, který vzniku židovského státu přál, nemohl nekonstatovat, že je jich tam málo. Kdyby tušil, jak se budou chovat po roce 1945, jistě by s tím nesouhlasil.)
Židé byli ze svého území definitivně vyhnáni Římany koncem starověku, tedy dávno před tím, než byli Polabští Slované ze svého území vyhnáni Němci (Germány). Právo Židů na „své“ území, které se navíc nekryje s jejich původním, je tedy podobně absurdní, jako kdybychom my, Poláci nebo v Německu dodnes žijící Lužičtí Srbové požadovali navrácení území bývalého Východního Německa.
Po staletých hrozných zkušenostech, které s Evropany Židé měli a jejichž vyvrcholením byl ještě hroznější holocaust, morální nárok na vytvoření vlastního státu jistě měli. Avšak umanuli si dnešní Izrael, přestože se jim nabízely i jiné možnosti – volná území v Africe, Jižní Americe nebo vytvoření enkláv v USA. Mohli se dokonce usadit na území dnešního Izraele, avšak to by si museli počínat jinak než si počínali.
Historie vzniku Izraele je krvavá a neobhajitelná. Židé nejdřív postupovali klasickou salámovou metodou – v průběhu let postupně skupovali pozemky. Když to (dnešní) Palestinci prohlédli a přestali jim pozemky prodávat, přešli k násilí a teroru. Jednu z důležitých příčin dnešního muslimského terorismu lze hledat právě zde. Izrael se stal dodnes trvajícím neuralgickým bodem světa, kromě jiného posilujícím nenávist muslimů k Západu. Židé v Izraeli štěstí a poklid nenašli a v dohledné době ho ani nenajdou. Palestinci mají pravdu, když je považují za okupanty, což je i hlavní důvod toho, proč Izrael neuznávají a nechtějí s ním jednat. Mimo jiné i proto, že Židé s k nim od počátku chovali stejně jako po staletí Evropané k nim, tj. jako k podřadným lidem.
Pokud my dnes poukazujeme na své dlouhodobě nadstandardní vztahy s Izraelem, i to je převážně jen mýtus. Je sice pravda, že jsme jeho existenci kdysi snad zachránili, ale bylo to až po Únoru a na příkaz Stalina, který si na krátkou dobu myslel, že je dostane pod svá křídla. Když se to nestalo, obrátil do nepřátelství a my jako jeho vazalové na čtyřicet let s ním.
Je smutné, že dnes, přes vlastní hrozné zkušenosti s německou a ruskou okupací, máme tak malou schopnost vcítění se do situace Palestinců. Jsou sice mnoha skutky též nepřijatelní, avšak slovo též je zde třeba zdůraznit, aby náš pohled byl objektivnější. Ani Izraelci nejsou žádné holubičky, a to říkám přesto, že v žádném případě nejsem antisemita a nárůst antisemitismu v Evropě i u nás mne znepokojuje.
Náš pan prezident Izraelcům z nepochopitelných důvodů silně podlézá. Oddaluje nás tím od všech států, které Izrael vidí střízlivěji a narušuje celistvost naší zahraniční politiky.
Je ještě horší než Trump, neboť s českým vyslanectvím v Jeruzalému vyrukoval už několik let před ním.