Kdokoli dnes přemýšlí o stavu naší společnosti a považuje ji za nemocnou, měl by v uvažování dojít až ke kořenům její nemoci. Ty dnes už neleží ani tak v naší dávné minulosti nebo v relativně nedávné době komunistické totality, ale spíše v době polistopadové, zásadním způsobem poznamenané prohrou Václava Havla s Václavem Klausem.

Už v listopadu 1989 jsme sice byli nemocnou a nevidoucí společností, avšak přece jen alespoň částečně poučenou 1. republikou a pražským jarem 1968. Nikdo nemůže zpochybnit, že většina společnosti si tehdy přála demokracii, tj. společnost, v níž se sice střetávají a střídají levicové a pravicové proudy, avšak je to společnost s víceméně uměřenou sociálně-tržní, středově cílenou ekonomikou, respektující základní principy morálky a realizující vyvážený poměr svoboda-odpovědnost.

Zvítězila však bohužel menšina v čele s autokratem Václavem Klausem. Využila toho, že si už málokdo pamatoval převážně sociálně-tržní kapitalismus 1. republiky a na Západ jsme se čtyřicet let dívali jen zpoza železné opony. Přičteme-li Protektorát, byla společnost ještě delším těžkým útlakem utlumená a ochablá. Nově se vynořujícím gaunerům převlečeným za demokraty, „krysám vylézajících z děr” komunismu, se neubránila též proto, že po revolučních převratech obvykle dochází k přechodu z jednoho extrému v opačný, tj. z bláta do louže, u nás po letech nesvobody nadměrně zvětšené touhou po svobodě.

Že nás na ni Klaus a jeho pohůnci nachytali a co pak napáchali, je třeba připomínat snad do nekonečna. Hlavně kvůli jinému obvyklému jevu – zapomínání, a také proto, že dnešní mladí lidé ta příšerná devadesátá léta nezažili. Klaus na rozdíl od Havla sliboval a sliboval, překrucoval a překrucoval, lhal a lhal, podváděl a podváděl. Pomluvil každého, kdo se mu postavil do cesty; kromě Havla například lidovce Josefa Luxe, který mu oponoval konceptem sociálně-tržní ekonomiky. Spolu se svým klakerem Jaklem Klaus doslova umlátil Zelené, byť ti si za leccos mohli a dodnes mohou i sami.

Je také třeba do nekonečna připomínat vývoj ODS, neboť také ona jako celek nadělala fatální množství špinavé práce. Je třeba do nekonečna připomínat, jak silně byla až do svého pádu zkorumpovaná. Hlavně je však třeba připomínat, že naprostá většina jejích členů a kmotrů, kteří to všechno morálně přežili a těžili z toho, v ní dodnes zůstala. Dospělí lidé se ve středním až pozdním věku bytostně mění pramálo, skoro už vůbec ne politici a už vůbec ne gauneři.

Něco jiného je však změna fasády. Dnešní ODS se tváří jako očištěná, ale nenechme se mýlit, jsou to převážně pořád ti stejní lidé. Na ohanbí (což je blízké slovu hanebnost) si přiložili „fíkový list” v podobě předsedy Petra Fialy. Klaus mladší pak není ničím jiným než tragikomickou figurkou.

Klaus a ODS jsou prapříčinou toho, co si dnes dovolují Zeman, Babiš, komunisté a SPD. Kdyby měli jen špetku svědomí, zmlkli by a a zalezli by zpět do děr nebo by místo lidí šli pást husy, ovce, kozy (a)nebo krávy. Těm by snad tak neublížili.

(napsáno pro Přítomnost)