Neomodernismus 3, filosofie dějin

08. 12. 2019 | 14:59
Přečteno 1469 krát
Neomodernismus se ze současného pohledu může jevit jen jako osamělé a nepříliš opodstatněné volání v poušti, avšak ve skutečnosti se snaží o pochopení hlubších souvislostí mezi dějinnými fakty a jde mu hlavně o prověřené staleté až tisícileté teze a vývojové trendy.

Na existenci vývoje jako první upozornil Platon a po něm stoikové, avšak pouze v souvislosti s otázkou původu světa a postavení v něm se nacházejícího člověka. Závažnost problematiky lidského-společenského vývoje byla dostatečně pochopena až v novověku, v osvícenské době (Giovanni B. Vico a Francois M. Voltaire, autor pojmu filosofie dějin). Od počátku se objevovaly různé přístupy, v obecných interpretacích (náboženský a filosofický idealismus vs. materialismus, koncepty kontinuity vs. diskontinuity vývoje, jeho smyslu a směrů) i v interpretacích méně obecných. Obecným přístupem osvícenství byla optimistická víra v pokrok, avšak záhy se objevila též pesimistická teorie Thomase R. Malthuse o růstu populace geometrickou řadou.

Filosofii dějin rozvinul Georg W. F. Hegel, zejména propracováním dialektiky a konceptem vývojové negace negace (teze, antiteze, synteze). Tento koncept byl ovšem problematický: jednak antiteze zdaleka ne vždy ústí v syntezi a sama mnohdy není vzestupem ale naopak, jednak mnohé jevy vykazují spíše nepřetržitou kontinuitu. Zakladatel pozitivismu a sociologie Auguste Comte vytýčil tři období vývoje lidstva: teologické, metafyzické a pozitivistické, čímž inicioval postupné ochabování teologie a metafyziky. Sociologii rozdělil na statickou a dynamickou či vývojovou, kterou označil podobně jako Voltaire za filosofií dějin. Snad ještě větší ránu teologii zasadil Charles R. Darwin svou evoluční teorií.

Karl Marx navázal na Hegelovu dialektiku materialistickým učením o vývoji společnosti z beztřídního stavu (teze) přes třídní fázi (antiteze) k nejvyšší, beztřídní formě neboli komunismu (synteze). Toto jeho ‚rozvinutí‘ bylo ovšem mylné, neboť nepřipustilo, že kapitalismus je neodstranitelný a pominulo i Malthusovu teorii.

Použije-li se Marxova terminologie, kapitalismus vznikl již v prvobytně pospolité společnosti, v okamžiku, kdy nastala dělba práce, s ní spojená tvorba nadhodnot a na ni navazující obchod. Během otrokářské a feudální společnosti se kapitalismus už jen dál rozvíjel, aby nakonec zvítězil v podobě nynějšího Nového světového řádu. Marxovo ‚vědecké‘ učení obsahovalo přinejmenším ještě jednu fundamentální chybu: jím proklamované revoluce, pokud nejsou zcela oprávněné a nereprezentují přání naprosté většiny obyvatel, samy o sobě nic neřeší a většinou je tomu spíše naopak, mimo jiné proto, že násilí plodí jako reakci odpor a nové násilí, což je třeba potlačovat, a tím se společnost dostává do začarovaného kruhu, jehož nutným výsledkem je totalitní režim.

V lecčems jiném však Marx měl pravdu, zejména v kritice liberálního kapitalismu. Liberalismus byl primárně kapitalistickou ideologií a v Marxově době byl již značně rozvinutý, se všemi negativy, které v sobě od počátku nesl. Tím, že uvolnil lichvu a neomezenou výši zisku, byl v tomto ohledu dokonce ještě horší než feudalismus.

Tomáš G. Masaryk sledoval hlavně linii směřování lidstva ke kritickému, mýty odbourávajícímu myšlení. Sledoval vývojový synkretismus, tj. míšení a konvergenci idejí různých kultur. Jednotlivé kultury byly zpočátku kvůli minimální mobilitě více či méně izolované, což se změnilo až s rozvojem obchodu a dopravy. Jejich ideologie se pak navzájem přibližovaly a obohacovaly. Ani zde se vývoj většinou neodvíjel v rámci dialektické triády teze-antiteze-synteze, ale byl spíše kontinuitní, evoluční a kolísavý. Postupné globalizace se účastnily malé i velké státy, malé i velké národy. Masaryk touto skutečností vysvětloval svou koncepci české politiky: i politika malého národa se musí aktivně a konstruktivně účastnit na dění v ostatním světě. Dokonce řadový občan si může a má říct „i já jsem historie“. Pro evropské národy je na prvním místě přirozeně Evropa a z toho plynoucí jejich i její odpovědnost. V Evropě by se měl dovršit proces postupné integrace a demokratizace a jako v první na světě by se v ní mělo navždy zamezit válkám. Občané malých i velkých států se musí cítit nejen jako vlastenci, ale též jako Evropané a světoobčané.

Pokud se jedná o vývoj kritického myšlení, člověk je podle Masaryka od nepaměti ‚věřivý‘ – má sklon pokládat to, jak vidí a jak si vysvětluje pozorované věci, za pravdu. Má též sklon věřit svým vůdcům, ať již světským či duchovním. Také v moderní době dokáže věřit zcela nekriticky.

Důležitým, byť ne jediným měřítkem stupně vývoje každé společnosti je velikost a množství mýtů, kterým podléhá. Podobně jako ve filosofii, mnohé mýty bývají po svém vyvrácení nahrazovány novými, přesto však lze v průběhu dějin vysledovat jejich postupné, byť pomalé a značně kolísající ubývání. Podobně ubývá i zla. Zlo je s mýtem spojeno, protože co je nepravdivé, nemůže být dobrem. Zlo se stejně jako mýtus ztrácí a znovu vynořuje, vždy v novém hávu, avšak ubývá přinejmenším přímého násilí, jak bylo rozšířeno v minulosti.

Masaryk se odvolával na Ježíše: jeho „miluj svého bližního jako sebe samého“ v žádném případě nevylučuje, ale naopak předpokládá přirozené lidské sobectví a sebelásku. Zdůrazňoval sice sociální konsensus, „bez souladu v základních otázkách nebude silné republiky“, každého jedince však současně považoval za individualitu a svébytnou autoritu.

Individualismus mu nebyl v žádném případě egocentrismem a egoismem, byl to individualismus vnitřně řízeného člověka (protipólu či ,nadpólu’ pozdějšího Riesmanova vnějšně řízeného, neniterného člověka) , respektujícího principy morálky a solidarity s druhými. Novodobé problémy vyvěrají z toho, že materiálně zajištěný člověk staví svůj život hlavně na nadbytečných, lichých, podle Masaryka nemravných potřebách, které k důstojnému nepotřebuje a které plně ukojeny být nemohou, a proto ani nevedou ke stabilnímu pocitu životního štěstí.

Dekadence konce 19. století, nástup hlubinné psychologie a světové války dvacátého století vývojový optimismus osvícenství a raného modernismu silně zpochybnily. Malthusova teorie se potvrdila, byť v pozměněné podobě. Také pesimismus postmodernismu se v zásadě potvrdil, avšak paradoxně do nemalé míry i jeho vinou.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy