Úkolem nadcházející éry je radikální obnova lidské odpovědnosti. Naše svědomí musí dohnat náš rozum, jinak jsme ztraceni. Václav Havel

Již v šedesátých letech minulého století se vědělo o vědecky podložených zprávách, které varovaly, že Země a její příroda začíná být ohrožena, neboť počátkem 21. století začne docházet v tomto ohledu k nezvratitelným změnám. Tyto zprávy se dnes stále víc a stále jednoznačněji potvrzují. Vyplývá z nich, že s preventivními opatřeními se mělo začít již před padesáti lety, protože že prevence je vždy lepší, levnější a po všech stránkách efektivnější než léčba.

Člověk si ovšem začal pod sebou podřezávat větev již dávno předtím. Po nástupu průmyslové revoluce začal mýtit lesy, znečišťovat řeky a zamořovat ovzduší. Tyto změny měly zpočátku víceméně jen lokální dosah, dnes však ohrožují přírodu na celé Zemi.

Pod vlivem varovných zpráv ze šedesátých let vzniklo hnutí Zelených, které mělo potenciálně historický význam, neboť po renesančním obratu všeobecného zájmu od boha k člověku chtělo navodit (i) zájem o přírodu. Dodnes se však dostatečně neprosadilo, jednak proto, že k povaze člověka patří, že nerad naslouchá ,hlasatelům smutných zpráv‘, jednak proto, že se dostalo do konfliktu s jeho popírači v čele s pravicově orientovanými ekonomisty.

K povaze člověka patří, že svůj hmotný prospěch staví nade vše a všechno ostatní se snaží bagatelizovat. Na vině dnešní situace Země tedy nejsou jen duševně omezení ekonomisté hlásající a podporující ,růst pro růst‘, neboť tento je proces tak jak tak těžko zadržitelný a dnes navíc podpořený podobně neúnosným rozmnožováním se lidstva. Spojení obojího dříve nebo později nepochybně způsobí pohromy, a to včetně ekonomických.

Lidstvo se dál ,raduje‘ á la pasažéři na palubě Titanicu. Euroamerika má zatím co ‚žrát‘ a nevidí, neslyší. Je sice dnes již poněkud neklidná, ale řeší to de facto jen ,tancem‘. Ještě hůř jsou na tom celkově méně vyspělé země, které se ji snaží ekonomicky dostihnout.

Protože v současné době již dochází k nepopiratelným negativním změnám, došlo v roce 2015 k celosvětové Pařížské klimatické dohodě. Její cíle lze nyní naplnit už jen pomocí rychlých a dalekosáhlých změn ve všech oblastech. Podle nemála znalců ekologie je však i tato dohoda nedostatečná a ještě pesimističtěji vyznívá též jejich oprávněný předpoklad, že ani tuto dohodu lidstvo nenaplní.

Kritická situace Země přiměla českého filosofa a environmentalistu Josefa Šmajse k návrhu Ústavy Země. Důležité, podstatné i opodstatněné je na ní to, že autor zemské přírodě přiznal nejen právní, ale též obecně platnou subjektivitu.

Pokud se jedná o makroekonomiku, její úkoly vystihují slova Johna M. Keynese: „Jakmile si troufneme odmítnout řídit se účetním ziskem, začali jsme měnit naši civilizaci.” Stačí jen dodat, že k lepšímu.

Makroekonomika není pouze ekonomickým oborem, ale jelikož má sloužit nejen celkové civilizační a kulturní prosperitě lidstva, ale též přírodě, je oborem také humanitním a přírodovědným.

Masaryk by dnes nepochybně volil Zelené a podporoval by též všechny jiné politické strany a politická i nepolitická hnutí, která si před situací Země a její přírody nezakrývají oči. Stoupencem, zastáncem a voličem Zelených byl i Václav Havel.