Když jsem (kdysi) chodil na základní školu, krátce tam působil učitel, který mi v paměti utkvěl víc než většina ostatních. Jmenoval se Slouka a byl to muž impozantního zjevu i chování. Už tehdy jsem pochopil, že je režimu nepohodlný, a proto ho posílá jen na suplování, ze školy na školu.

Učil nás češtinu a mimo jiné nám vyprávěl o Boženě Němcové a o Babičce. Na závěr nám řekl, a pamatuji si to doslova: „Víte, ono to tam u těch Panklových zdaleka nebylo tak idylické, jak to Němcová popsala… Ale to je právě na tom to krásné!“

Dodnes s ním souhlasím. Boženy Němcové si nesmírně vážím, nezávisle na tom, co se ví či neví o jejím soukromém životě. Je tu dnes nešvar, že ve většině filmů „musí“ být sex, a u nás se to týká nejen Němcové, ale například i Dvořáka. U Masaryka podobně ční „problém“, zda byl či nebyl nemanželským dítětem a že měl jako vdovec milenku. Pro obraz jeho díla, stejně jako pro dílo Němcové a Dvořáka to ovšem nemá žádný význam a pokud ano, tak ho jen v očích řadových diváků přebíjí, znevažuje ho a odvádí jejich pozornost od všeho mnohem podstatnějšího.

Podle mne spíše jen dotváří obraz dnešní pokleslé doby.

Dětem především pohádky od Němcové a Erbena!